Supermarine S.4
Supermarine S.4 byl britský jednomotorový jednomístný závodní plovákový letoun z 20. let 20. století, který byl postaven společností Supermarine pro leteckou soutěž o Schneiderův pohár v roce 1925. Ještě před zahájením soutěže letoun havaroval a byl zničen.[1]
| Supermarine S.4 | |
|---|---|
 Supermarine S.4 | |
| Určení | závodní plovákový letoun |
| Původ | Spojené království |
| Výrobce | Supermarine |
| Šéfkonstruktér | R. J. Mitchell |
| První let | 24. srpna 1925 |
| Zařazeno | 1925 |
| Vyřazeno | 1925 |
| Charakter | zničen |
| Vyrobeno kusů | 1 |
| Další vývoj | Supermarine S.5 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Konstrukce
editovatS.4 byl středoplošný hydroplán s nevyztuženým konzolovým křídlem a poloskořepinovým trupem poháněným speciálně vyvinutou verzí pístového motoru Napier Lion s výkonem 680 koní. Byl vyroben primárně ze dřeva. Jeho jednodílné nevyztužené křídlo mělo dva nosníky se smrkovými pásnicemi a překližkovými stojinami. Bylo potaženo překližkou. Do spodní plochy křídla byly zasazeny chladiče značky Lamblin.[2] Trup měl povrch z diagonálně kladených smrkových prken přes překližkové tvarovky.[2] Plováky byly připojeny k letounu pomocí dvojice ocelových rámů ve tvaru písmene A.
Vznik a vývoj
editovatSupermarine S.4 byl navržen leteckým konstruktérem R. J. Mitchellem pro závod o Schneiderův pohár v roce 1925. Byl jako první letoun účastnící se této soutěže podpořen britskou vládou, která souhlasila s nákupem letadla, pokud společnosti Supermarine a Napier pokryjí počáteční náklady na vývoj a konstrukci.[3][4] Společnost Supermarine postavila letoun S.4 ve Woolstonu.
S.4 vznikl jako výjimečně aerodynamicky „čisté“ letadlo, jehož návrh byl ve výrazném kontrastu s dvouplošnými létajícími čluny Supermarine Sea Lion, které Mitchell navrhl pro předchozí ročníky závodu. Letoun Sea Lion vyhrál v roce 1922. A další letoun Sea Lion III získal třetí místo za americkými hydroplány Curtiss CR v roce 1923.[5]
Operační historie
editovatS.4 byla ministerstvem letectví přidělena civilní registraci G-EBLP a sériové číslo N197.[6][7] Letoun, ale létal jen se závodním označením s číslem 4.[1] S.4 poprvé vzlétl 24. srpna 1925.[1][2] V literatuře se lze také setkat s datumem 25. srpna 1925.[4] 13. září 1925 na Southampton Water zvýšil světový rychlostní rekord hydroplánu (a britský rychlostní rekord) na 226,752 mph (365,071 km/h). [6] [8] S velkou nadějí na britské vítězství byl S.4 spolu se dvěma dvouplošníky Gloster III odeslán do Spojených států amerických na závod v roce 1925.[9] Během zkoušek v Bay Shore Park u města Baltimore dne 23. října 1925 bylo vidět, jak pilot Henri C. Biard ztratil výšku z 200 stop (61 m) a letoun byl zničen.[10][1][11] Biard, který přežil se dvěma zlomenými žebry, uvedl, že ztratil kontrolu po prudkých vibracích křídla.[12] Závod vyhrál o dva dny později poručík James Doolittle, letící na Curtiss R3C průměrnou rychlostí 374,443 km/h (232,573 mph).[13] Překonal tak světový rekord letounu S.4 z předchozího měsíce. [14] Většina zdrojů uvádí, že nehoda byla způsobena třepotáním křídla.[14][15]
Kulturní odkazy
editovatO letounu S.4 se dochovalo velmi málo filmových a fotografických dat. Pět minut záznamu se nachází ve filmu Leslieho Howarda The First of the Few (1942, v USA vydáno jako Spitfire), ve kterém Leslie Howard a David Niven hrají. V celovečerním filmu jsou zachyceny kresby a archivní záběry stavby letadla, prvního vzletu a letu.[16]
Specifikace
editovat
Technické údaje
- Posádka: 1
- Délka: 8,122 m (26,65 ft)
- Rozpětí: 9,335 m (30,63 ft)
- Výška: 3,5751 m (11,729 ft)
- Plocha křídla: 12,9 m2 (139 sq ft)
- Prázdná hmotnost: 1 179 kg (2 599 lb)
- Vzletová hmotnost: 1 447 kg (3 190 lb)
- Pohonná jednotka: 1 × Napier Lion VII W-12 kapalinou chlazený pístový motor, 510 kW (693 k) při 2 000 otáčkách za minutu
- Vrtule: 2-listá pevná vrtule
Výkony
- Maximální rychlost: 385 km/h (239 mph) [6]
- Zatížení křídla: 110 kg/m2 (23 lb/sq ft)
Odkazy
editovatSouvisející články
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Supermarine S.4 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Supermarine S4 [online]. BAE systems [cit. 2022-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c James 1981, s. 198.
- ↑ James 1981.
- ↑ a b Koutný 2004, s. 58.
- ↑ Green 1967, s. 744.
- ↑ a b c Jackson 1988, s. 317.
- ↑ Lewis 1970, s. 144.
- ↑ Andrews a Morgan 1981, s. 178.
- ↑ Flight 24 September 1925, s. 609.
- ↑ Flight 12 November 1925, s. 747.
- ↑ Koutný 2004, s. 5.
- ↑ Andrews a Morgan 1981.
- ↑ Koutný 2004, s. 59.
- ↑ a b Flight 29 October 1925, s. 703.
- ↑ Andrews a Morgan 1981, s. 180.
- ↑ Aldgate a Richards 1994.
Literatura
editovat- ALDGATE, Anthony. Britain can take it : the British cinema in the Second World War. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2007. 360 s. ISBN 0-7486-0508-8. (anglicky)
- ANDREWS, C. F. Supermarine aircraft since 1914. London: Putnam, 1981. 352 s. ISBN 978-03701-0-018-0. (anglicky)
- JACKSON, A. J. British civil aircraft, 1919-1972. London: Putnam, 1987. ISBN 0-85177-818-6. (anglicky)
- JAMES, Derek N. Schneider Trophy aircraft 1913-1931. London: Putnam, 1981. Dostupné online. ISBN 0-370-30328-8. (anglicky)
- LEWIS, Peter. British racing and record-breaking aircraft. London,: Putnam ISBN 0-370-00067-6. (anglicky)
- SHELTON, John K. Schneider Trophy to Spitfire : the design career of R.J. Mitchell. Sparkford, Yeovil, Somerset [England]: Haynes Pub. ISBN 978-1-84425-530-6. (anglicky)
- KOUTNÝ, Lubomír. Schneiderův pohár : historie nejslavnějšího leteckého závodu. Brno: Computer Press, 2004. 112 s. ISBN 80-7226-976-3.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Supermarine S.4 na Wikimedia Commons - Filmové záběry S.4 v Calshot, z British Pathé (21 sekund)
- Schneider Trophy Races, historie od Bluebird
- Supermarine S-4 na serveru valka.cz
