Sukarno
Sukarno, starým pravopisem Soekarno, rodným jménem Kusno Sosrodihardjo (6. června 1901, Surabaya, Jáva – 21. června 1970, Jakarta) byl zakladatelem a prvním prezidentem Indonésie. Úřad hlavy státu zastával v letech 1945–1966. Sehrál důležitou roli v osvobození indonéského národa z nizozemské koloniální nadvlády. Indonésané ho často nazývají Bung Karno (bratr či soudruh Karno). Od moci byl násilně odstaven roku 1966 generálem Suhartem.
| Sukarno | |
|---|---|
 | |
| Prezident Indonésie | |
| Ve funkci: 18. srpna 1945 – 12. března 1967 | |
| Viceprezident | Mohammad Hatta (1945–1956) |
| Předchůdce | pozice nově vytvořena |
| Nástupce | Suharto |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Partai Nasional Indonesia |
| Rodné jméno | Kusno Sosrodihardjo |
| Narození | 6. června 1901 Surabaja |
| Úmrtí | 21. června 1970 (ve věku 69 let) Jakarta |
| Příčina úmrtí | selhání ledvin |
| Místo pohřbení | Grave of Sukarno Blitar |
| Choť | Siti Oetari (1921–1923) Inggit Garnasih (1923–1942) Fatmawati (1943–1956) Hartini (od 1953) Kartini Manoppo (1959–1968) Dewi Sukarno (od 1962) Haryati (1963–1966) Amelia de la Rama (1964–1967) Yurike Sanger (1964–1968) Heldy Djafar (1966–1969) |
| Rodiče | Soekemi Sosrodihardjo a Ida Ayu Nyoman Rai |
| Děti | Guntur Soekarnoputra Megawati Sukarnoputri Taufan Sukarnoputra Sukmawati Soekarnoputri Guruh Sukarnoputra Rachmawati Soekarnoputri Bayu Sukarnoputra Totok Suryawan Kartika Sari Dewi Soekarno Ayu Gembirowati |
| Příbuzní | Puti Guntur Soekarno (vnučka) |
| Alma mater | Technische Hoogeschool te Bandoeng (1922–1926) |
| Profese | politik a sběratel umění |
| Náboženství | islám |
| Ocenění | velkokříž Řádu andského kondora (1955) čestný doktor Sofijské univerzity (1960) Řád Georgiho Dimitrova (1960) Indonéský národní hrdina (2012) Leninův řád … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Sukarno |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatVystudoval stavitelství (se zaměřením na stavbu silnic, mostů a přístavů) na vysoké technické škole v Bandungu, absolvoval roku 1926.[1] Již na škole se stal indonéským nacionalistou a odpůrcem nizozemské nadvlády v Nizozemské východní Indii. Nizozemci ho za agitaci odsoudili k dvouletému vězení, později k devítiletému vyhnanství. Pět let pak žil ve městě Ende na ostrově Flores, a čtyři v Bengkulu na Sumatře. Když Indonésii obsadili za druhé světové války Japonci, mohl se Sukarno vrátit na Jávu a byl během japonské okupace politicky činný - de facto kolaboroval s Japonci, ovšem současně využíval situace k přípravě indonéské nezávislosti.
15. srpna 1945 Japonsko podepsalo kapitulaci a dva dny poté Sukarno spolu s Mohammadem Hattou vyhlásil nezávislost Indonésie. Nový stát měl republikánské zřízení a Sukarno byl vzápětí zvolen prvním prezidentem (Hatta prvním viceprezidentem). Nezávislost státu musel Sukarno ovšem obhájit v následné válce s Nizozemci, která vypukla roku 1947, poté, co Holanďané započali tzv. „policejní razii“. Byť byl Sukarno v tomto boji Nizozemci zajat, mezinárodní tlak donutil Nizozemce ho propustit a roku 1949 se na haagské konferenci nároků na indonéské území vzdát.
Již v roce 1945 Sukarno formuloval státní ideologii, kterou nazýval pancasila. Politologové jeho ideologii většinou označovali za směs nacionalismu, marxismu a politického islámu. Zpočátku Sukarno umožňoval soutěž politických stran, avšak roku 1957 vyhlásil přechod k modelu tzv. „řízené demokracie“. V praxi to znamenalo, že šedesát politických stran direktivně sloučil v jedenáct. Na základě tzv. principu gotong royong musely tyto strany povinně harmonicky spolupracovat. Byla zavedena cenzura, protestující byli uvězněni.
Brzy se ovšem Indonésie ocitla ve velikých problémech ekonomických (inflace dosáhla 650 procent) i mezinárodněpolitických – Sukarno vystoupil z OSN a zpřetrhal vazby se Západem poté, co Západ umožnil vzniknout Malajsii. Těmito kroky si Sukarno získal mnoho nepřátel na Západě i ve vlastní armádě. 1. října 1965 vypukl záhadný komunistický puč. S ním je spjata řada spekulací (oblíbenou je, že ho inscenovala CIA), každopádně umožnil armádě vedené generálem Suhartem převzít moc. V březnu 1966 byl Sukarno donucen podepsat rezignaci (tzv. supersemar, tj. surat perintah sebelas maret – rozkaz z 11. března) a odevzdat Suhartovi moc faktickou, rok poté mu předal i post prezidenta. Sukarno dožil v domácím vězení.
Éra Sukarnovy vlády je v Indonésii někdy nazývána Orde Lama (starý režim), Suhartova pak Orde Baru (nový režim).[2]
Sukarnova dcera Megawati Sukarnoputri byla v letech 2001–2004 prezidentkou Indonésie a dodnes je předsedkyní strany PDI-P.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Sukarno | president of Indonesia. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-13]. (anglicky)
- ↑ PETRŮ, Tomáš. Sukarno - legendární zakladatel moderní Indonésie. www.tenggara.net [online]. [cit. 2018-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-13.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sukarno na Wikimedia Commons
