Suché trávníky

Suché trávníky, též xerotermní trávníky, jsou typem primární nebo i sekundární travinné vegetace, která se vyskytuje v oblastech s nižším množstvím srážek a kontinentálním podnebím, převážně ve stepích a lesostepích. Fytocenologicky se eurosibiřské porosty řadí do rozsáhlé třídy Festuco-Brometea, další fytocenologické třídy se vyskytují ve stepích Mongolska a jinde.

Suchý trávník na Pálavě

Obecná charakteristika

Jde převážně o teplomilné travinné porosty, doplněné rostlinami s adaptacemi na sucho. Na nejsušších místech převládají trsnaté, úzkolisté trávy, na příznivějších stanovištích pak i širokolisté jednoděložné i dvouděložné byliny. Časté jsou geofyty (rostliny přežívající nepříznivé období stažené v podzemních cibulích a hlízách), jednoleté terofyty a efeméry, stejně jako polokeře a drobné keříky, mnohé hustě chlupaté coby ochrana proti výparu. Mnoho zdejších rostlin má kontinentální či submediteránní areál rozšíření. Hlavní fenologické optimum je v květnu a červnu, dalšími výraznými květnatými aspekty jsou pozdní léto až časný podzim a také časné jaro, kdy má vegetační dobu většin efemér.

V ČR je většina zachovalých suchých trávníků sekundárního původu, vznikly jako náhradní vegetace původních lesů, především teplomilných doubrav, a byly po staletí vyžívány jako pastviny či jednosečné louky. Při opuštění tyto trávníky obvykle zarůstají expanzivními travami (ovsík vyvýšený, třtina křovištní) a křovinami, ohrožením je též pronikání invazního akátu a pajasanu. Přirozené suché trávníky jsou v ČR zřejmě jen na některých místech termofytika (jižní Morava, severozápadní Čechy, Český kras) na exponovaných jižních svazích kopců s mělkou půdou, často na vápencích nebo bazických vulkanitech, a jsou zde reliktem glaciálních stepí; o rozsah a míru této reliktnosti se však vedou dlouhodobé spory.

Některé typy suchých trávníků

Nezapojený suchý trávník s kavylem vláskovitým

Úzkolisté stepní trávníky

Vyskytují se na nejsušších místech a jsou typické výskytem trsnatých trav s úzkými, často štětinovitě svinutými listy, jako jsou kavyly a některé druhy kostřav, například kostřava walliská či žlábkatá, ostřice nízká či ovsíř stepní. Trávníky jsou nezapojené, ale druhově bohaté, mezi trsy trav vyrůstají byliny a polokeře jako různé kozince, mateřídoušky, čilimníky, pelyněk ladní, máčka ladní, chrpa latnatá, česnek žlutý, ožanka kalamandra, katrán tatarský atd.

Válečka prapořitá

Širokolisté suché trávníky

Nazývají se též luční stepi či stepní louky a představují přechod mezi stepní a mezofilnější luční vegetací. Převažují zde trávy se širšími listy, jako válečka prapořitá či svěřep vzpřímený. Jsou druhově velmi bohatým biotopem, s množstvím kvetoucích bylin (šalvěje, hvězdnice chlumní, hvězdnice zlatovlásek, chrpy, lny, vítody, hlaváče, některé druhy lesních lemů a teplomilných doubrav) a často též orchidejí. K širokolistým suchým trávníkům patří též většina chráněných bělokarpatských luk.

Skála s pěchavou vápnomilnou

Suché trávníky skalních stepí

Obvyklou dominantní rostlinou je kostřava sivá, vyskytující se jak na kyselých, tak vápnitých stanovištích. Je to málo zapojená vegetace, sestávající z roztroušených trsů trav a kvetoucích bylin, včetně sukulentních (např. česnek šerý horský, tařice skalní, devaterník vekokvětý, sesel sivý, různé rozchodníky, na jižní Moravě též zvonek sibiřský, ožanka horská, kosatec nízký a další). Výhradně na vápnitých skalách často severní nebo západní orientace se vyskytují trávníky s pěchavou vápnomilnou a množstvím reliktních dealpínských druhů, jako je např. lomikámen vždyživý nebo dvojštítek hladkoplodý.

Acidofilní suché trávníky

Vyvíjejí se jako náhradní společenstvo po vykácení původních acidofilních doubrav na kyselých substrátech, převážně na výslunných svazích s mělkou půdou. Dominantními travinami jsou ovsíř luční, kostřava ovčí či bojínek tuhý, hojné je zastoupení bylinných acidofytů, jako je smolnička obecná, pavinec horský, šťovík menší, chlupáček obecný či rozrazil klasnatý.

Význam

Většina rozsáhlých porostů suchých trávníků byla v minulosti přeměněna na ornou půdu. Některé lze využívat jako pastviny, zejména pro ovce a kozy, či jednosečné louky. Vzhledem ke svému druhovému bohatství mají značný význam pro ochranu biodiverzity, pro svoje zachování však v rámci České republiky potřebují ochranářský management.

Literatura

• Chytrý, Milan a kol. (eds.): Katalog biotopů České republiky. Praha: AOPK, s. 129–
• Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace. Academia, Praha 2007, s. 372–470

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Suché trávníky na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 4186275-2

Portály: Rostliny | Životní prostředí