Subsistit in

Subsistit in (subsistuje v; trvá v; existuje v; spočívá v; uskutečňuje se v...) je latinská fráze, která se objevuje v dokumentu Lumen gentium o církvi z II. vatikánského koncilu katolické církve. Od koncilu se vedou spory o důvod používání výrazu „subsistuje v“ namísto prostého „je“. Obecně platí, že ti, kteří v církevním učení II. vatikánského koncilu vidí jen malou nebo žádnou změnu, trvají na ekvivalenci slov subsistit in a „je“. Ti, kdo poukazují na nový, ekumenický směr II. vatikánského koncilu, trvají na tom, že tento termín byl zaveden jako kompromis po dlouhých diskusích a uznává nové prvky v učení koncilu.

Kontext výroku je následující (zvýraznění přidáno):

Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako společnost, subsistuje (subsistit, uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním. Ovšem i mimo její organismus je mnoho prvků posvěcení a pravdy, které jako dary vlastní Kristově církvi vybízejí ke katolické jednotě.

Haec Ecclesia, in hoc mundo ut societas constituta et ordinata, subsistit in Ecclesia catholica, a successore Petri et Episcopis in eius communione gubernata, licet extra eius compaginem elementa plura sanctificationis et veritatis inveniantur, quae ut dona Ecclesiae Christi propria, ad unitatem catholicam impellunt. (latinsky)

— Lumen gentium, 8

Jedná se o debatu o vnějších aspektech, o institucionální integritě církve, o plnosti prostředků spásy.

Přehled

Znění

Správný význam slova „subsistuje v“ má důležité důsledky pro to, jak katolická církev vnímá sama sebe a své vztahy s ostatními křesťanskými společenstvími a jinými náboženstvími. Byly vzneseny otázky, zda Lumen gentium změnilo dlouholetou frázi, podle níž Kristova církev je (latinsky est) katolická církev.

Mystici corporis Christi uvádí: „tato pravá církev Ježíše Krista“ a „mystické tělo Kristovo“ je „jedna, svatá, katolická, apoštolská a římská církev“. Toto stanovisko bylo později potvrzeno v Humani generis.

Lumen gentium uznává, že i ostatní křesťanská církevní společenství mají prvky posvěcení a pravdy. A koncil použil tradiční termín „církev“ – ve smyslu „partikulární církev“, nikoli „univerzální církev“ – pro označení východních církví, které nejsou v plném společenství s katolickou církví. „Tyto církve,“ píše se v něm, „jsou sice od nás odděleny, ale mají pravé svátosti a především díky apoštolské posloupnosti kněžství a eucharistii, čímž jsou s námi spojeny v nejtěsnější blízkosti“.

Katolická církev použila na Druhém vatikánském koncilu formuli „subsistuje v“ i „ je“, když v dekretu o východních církvích uvedla: „Svatá katolická církev, která je mystickým tělem Kristovým, se skládá z věřících, kteří jsou organicky spojeni v Duchu svatém stejnou vírou, stejnými svátostmi a stejným vedením“.

Vývoj

Před protestantskou reformací v 16. století i po ní katolická teologie ztotožňovala Kristovu církev s katolickou církví. To pokračovalo i v učení papežů Pia XI. a Pia XII. Na Druhém vatikánském koncilu obsahoval přípravný návrh dekretu o církvi toto dlouho zastávané učení, které v návaznosti na Pia XII. ztotožňovalo mystické tělo Kristovo s katolickou církví.

Americký ekleziolog Joseph A. Komonchak uvádí diskusi o tomto učení na koncilu. Podle něj koncilní doktrinální komise vysvětlila změnu v konečném návrhu Lumen gentium z „je“ na „subsistuje v“, „aby tento výraz lépe odpovídal tvrzení o církevních prvcích, které jsou přítomny jinde“. Komončak poukazuje na to, že vzhledem k tomu, že „někteří chtěli výrok posílit, jiní oslabit“, rozhodla se Nauková komise II. vatikánského koncilu zůstat u změny slovesa. Navrhuje, abychom podle „prvního pravidla koncilní hermeneutiky“ zkoumali výroky II. vatikánského koncilu o těchto „církevních prvcích“, které se nacházejí mimo katolickou církev. Zmiňuje, že tentýž dokument Lumen gentium raději hovořil o těch, kdo jsou „plně začleněni“ do církve, a vyhnul se termínu „členství“, aniž by však vysvětlil proč. Zmínil, že „několik prvků posvěcení a pravdy se nachází mimo její viditelnou strukturu“. Mezi takové prvky či pozůstatky, které byly zmíněny jako „přítomné jinde“, patří vliv Ducha, pomůcky ke spáse, částečné vyznání víry a svátosti. To je posíleno v dekretu o ekumenismu (Unitatis redintegratio), kde se říká: „Velmi mnoho, z těch nejvýznamnějších prvků a darů, které společně budují a oživují samotnou církev, může existovat mimo viditelné hranice katolické církve: psané Boží slovo, život milosti, víra, naděje a láska s dalšími vnitřními dary Ducha svatého, stejně jako viditelné prvky [...] [a] nemálo posvátných úkonů křesťanského náboženství“. Dekret pak říká, že pouze katolická církev má „plnost prostředků spásy“.

Kardinál Walter Kasper v souvislosti s tvrzením, že plnost Kristovy církve spočívá v katolické církvi, zdůraznil, že se to „netýká subjektivní svatosti, ale svátostných a institucionálních prostředků spásy, svátostí a služeb.“

Pokračující spor

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Subsistit in na anglické Wikipedii.

Portály: Křesťanství | Vatikán