Submisivita (z lat. sub-mittere, poddávat se) je sklon zaujímat podřízenou pozici v sociální hierarchii. Být submisivní znamená být ochotný se podřizovat tomu, kdo je dominantní, poslouchat jeho příkazy, nechávat rozhodnutí na něm a snaha ve všem mu vyhovět.[1]

Submisivní bývají obvykle lidé, kteří jsou málo sebevědomí, nevěří si a spoléhají se na svého dominantního partnera, který sice má hlavní slovo, ale na něm také leží zodpovědnost, aby se staral o submisivního partnera.[2]

Historie submisivity

editovat

K úplným počátkům submisivity jako takové je téměř nemožné docílit, ovšem tento pojem prokazatelně můžeme najít ve spojitosti s náboženstvím, konkrétně u Islámu. Definici Islámu si můžeme také vyložit jako dobrovolná submisivita k vůli boží, což se dá najít i ve spoustě dalších náboženství, u kterých je submisivita pouze dobrovolná a je vnímána vůči nezpochybnitelnému bohu. Submisivita v náboženství se dá tak pokládat za první dochovaný důkaz submisivity. Vývoj submisivity ale dále pokračuje hlavně ve spojitosti se sexuálním životem a za největší důkaz se považuje BDSM. Je pravděpodobné, že BDSM jako takové už ve společnosti funguje od 18. století, možná ještě dříve. Úplné počátky BDSM (submisivity v sexuálních vztazích) můžeme ovšem najít v Kamasutře, v knize sexu. Submisivitu můžeme hojně hledat i v chování starověkých vládců, kteří sexuálním mučením a podobnými praktiky dokazovali jejich dominaci ve společnosti i sexuálním životě. Vědci ale také mylně tyto sexuální praktiky považovali za psychopatologii a domnívali se, že neprospívají stabilitě vztahu, to ovšem nikdy nebylo dokázáno a spíše se uvádí, že žádná spojitost tam není.

Submisivita v partnerských vztazích

editovat

Pohled biologickým esencialismem

editovat

Submisivita a dominance v partnerských vztazích značí míru nerovnosti, která panuje mezi partnery, tato nerovnost nadále determinuje rozložení moci mezi partnery. Postavení partnerů lze vysvětlit tzv. biologickým esencialismem, tento pohled nahlíží na partnery z biologického hlediska a přikládá submisivní a dominantní roli dle pohlaví. Ženě jsou přisuzovány vlastnosti něžnosti, emocionality a soucitnosti což lze označit za roli ženské submisivity. Naopak u mužů pozorujeme charakterové rysy jako odolnost, sílu a rozhodnost neboli rysy mužské dominance. Tyto role přímo souvisí s následnými potřebami novorozeného dítěte, kde se vlastnosti ženy promítají do nezbytných vlastností pečujícího partnera – matky. Muž – otec následně zajišťuje potřeby dítěte již více samostatného.

Pohled individuální determinace

editovat

Na submisivní roli v partnerských vztazích lze ovšem nahlížet také z pohledu individuální determinace, kdy role partnerů nejsou určeny biologickými či genderovými předpoklady ale individuální povahou jedince. V tomto případě může submisivní roli zaujmout muž a dominantním partnerem se může stát žena. Přijetím takto „opačných“ rolí dochází k odklonu od tradičního partnerského postavení.

Sexuální submisivita, dominance

editovat

Sexuální dominance je projev nadvlády, převahy jednoho partnera nad druhým při pohlavním styku či sexuálních hrách. Protějškem je submisivita, neboli projevy poslušnosti a podřízenosti partnera.[3] Osoby zaujímají roli dominy/dominanta či submisiva. Tzv. „switchující“ jedinci pak zaujímají střídavě obě role.[4]

D/s (dominance a submisivita v sexu)

editovat

Osoby s „D/s“ zaměřením pociťují silné sexuální vzrušení když prožívají pocit, že jsou vůči svému sexuálnímu protějšku velmi nadřazeni či podřízeni.

Hraní rolí

editovat

Jeden ze znaků D/s jedinců, partneři zvolí konkrétní submisivní nebo dominantní roli, mezi nejběžnější patří například role „paní“ a „otrok“, nebo „učitel“ a „studentka“. V rámci své role osoby přehánějí a zdůrazňují určité situace a děje, které souvisejí se zvolenými rolemi. Například „učitel kontroluje domácí úkoly studentky“, „paní trestá provinilého otroka“.

Konsenzualita

editovat

Dobrovolný souhlas je pro vstup do dominantně-submisivní hry nezbytný, stejně jako dodržování určitých limitů a předem stanovených dohod. Obojí omezuje nebezpečí nechtěného přehnaného násilí či ublížení na zdraví a na životě.

Reference

editovat
  1. Kašáková a kol., Výkladový slovník pro zdravotní sestry. Heslo Submisivní, str. 368.
  2. Petrusek, Velký sociologický slovník II., heslo Submise, str. 1250.
  3. WEINBERG, Martin S.; WILLIAMS, Colin J.; MOSER, Charles. The Social Constituents of Sadomasochism. Social Problems. 1984-04, roč. 31, čís. 4, s. 379–389. Dostupné online [cit. 2019-11-17]. ISSN 0037-7791. DOI 10.1525/sp.1984.31.4.03a00020. 
  4. KOLMES, Keely; STOCK, Wendy; MOSER, Charles. Investigating Bias in Psychotherapy with BDSM Clients. Journal of Homosexuality. 2006-05-02, roč. 50, čís. 2–3, s. 301–324. Dostupné online [cit. 2019-11-17]. ISSN 0091-8369. DOI 10.1300/j082v50n02_15. 

Literatura

editovat
  • E. Kašáková a kol., Výkladový slovník pro zdravotní sestry. Praha: Maxdorf 2015.
  • M. Petrusek (red.), Velký sociologický slovník II. Praha: Karolinum 1998
  • M. Macenauer, Dominance a submisivata jako indikátor nerovnosti v partnerských vztazích, Brno 2013