Struthiomimus
Struthiomimus ("napodobitel pštrosa"), žil asi před 77 až 66 miliony let (pozdní svrchní křída) na území dnešní Kanady a USA (například souvrství Dinosaur Park a souvrství Oldman). Strutiomimus je známý z kompletní, dobře zachované kostry a několika dalších nekompletních koster. Někteří sem dříve řazení jedinci byli později překlasifikováni (například rod Rativates z Alberty).[1]
 StruthiomimusStratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 77 až 66 miliony let | |
|---|---|
 Rekonstrukce vzezření rodu Struthiomimus | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | plazopánví (Saurischia) |
| Podřád | Theropoda |
| Infrařád | Ornithomimosauria |
| Čeleď | Ornithomimidae |
| Rod | Struthiomimus |
| Binomické jméno | |
| Struthiomimus altus Osborn, 1917 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozměry
editovatDruh S. altus byl všežravý, zhruba 4 metry dlouhý a 150 kg vážící ornitomimidní ("pštrosí") dinosaurus.[2] Druh S. sedens byl poněkud větší, dosahoval délky až 4,8 metru a hmotnosti kolem 350 kilogramů.[3] V roce 2009 byla hmotnost exempláře BHI 1266 odhadnuta za pomoci přesného laserového měření kostry na 423 kilogramů.[4] Délka velkých jedinců mohla dosáhnout 5 metrů a hmotnost několika stovek kilogramů.[5]
Popis
editovatMnohými anatomickými znaky připomínal současného pštrosa - měl malou hlavu s velkýma očima, bezzubé čelisti zakončené zobákem, dlouhý krk, krátký trup a dlouhé, pro běh uzpůsobené nohy. Velký počet podobných znaků ukazuje na přizpůsobení se podobnému způsobu života jako pštros. Na rozdíl od něj však strutiomimus neměl křídla a disponoval dlouhým tuhým ocasem. Namísto křídel měl tříprsté přední končetiny, které byly poměrně dlouhé a zakončené silnými zahnutými drápy. Dříve se někteří odborníci domnívali, že pštrosovití dinosauři nosili přední končetiny skrčené s dlaněmi obrácenými dozadu. Nyní se ale všeobecně přiklánějí k názoru, že končetiny byly stejně jako u ostatních neptačích teropodů a ptáků směrovány dlaněmi dovnitř. Není zcela jisté, zda měl holou šupinatou kůži nebo zda jeho tělo pokrývalo primitivní peří.
Paleoekologie
editovatKe své obraně využíval dobrý zrak, schopný odhalit blížící se nebezpečí. Pokud ale došlo k napadení menším dravcem, bránil se kopáním svých silných nohou. Před většími dravci se však vždy dával na útěk. Při běhu mohl dosahovat rychlosti přes 60 km/h[6] a současně dokázal poměrně rychle měnit směr, kdy pomocí svého ocasu udržoval rovnováhu.
Reference
editovat- ↑ Socha, V. (2019). Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Pavel Mervart, ISBN 978-80-7465-369-8. (str. 274-276)
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 115 (anglicky)
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 117 (anglicky)
- ↑ Bates, K. T., Manning, P. L., Hodgetts, D., & Sellers, W. I. (2009). Estimating Mass Properties of Dinosaurs Using Laser Imaging and 3D Computer Modelling. PLoS ONE, 4(2), e4532. http://doi.org/10.1371/journal.pone.0004532
- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Jak rychle běhali pštrosí dinosauři. OSEL.cz [online]. 8. prosince 2022. Dostupné online. (česky)
Literatura
editovat- Marsh, O. C. (1892). "Notice of new reptiles from the Laramie Formation." American Journal of Science, Series 3, 43: 449–453.
- Makovicky, Peter J.; Kobayashi, Yoshitsugu; and Currie, Philip J. (2004). "Ornithomimosauria". In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; and Osmólska, Halszka (eds.). The Dinosauria (2nd ed.). Berkeley: University of California Press. pp. 137–150. ISBN 0-520-24209-2.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Struthiomimus na Wikimedia Commons - SOCHA, Vladimír. Napodobitel pštrosa Struthiomimus. OSEL.cz [online]. 30. listopadu 2017. Dostupné online. (česky)
