Strunjanské soliny

soliny ve Slovinsku

Soliny Strunjan nebo též Strunjanské soliny (slovinsky Strunjanske soline) se nacházejí na jaderském pobřeží Slovinska ve Strunjanském zálivu. Jsou součástí chráněné krajinné oblasti Strunjan (slovinsky Krajinski park Strunjan). Jedná se o nejsevernější soliny ve Středomoří.

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Solná pánev
Strunjanské soliny
Strunjanské soliny v únoru 2016
Strunjanské soliny v únoru 2016
Poloha
StátSlovinskoSlovinsko Slovinsko
Umístěníokres Piran
Souřadnice
Strunjanské soliny
Strunjanské soliny
Další informace
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Předpokládá se, že již v dobách starověkého Říma se na Istrii získávala sůl odpařováním mořské vody. Sůl byla strategicky důležitá, byl to nejdůležitější konzervant. První písemná zmínka o Strunjanských solinách pochází z roku 804, kdy se u vesnice Rižana sešel historický Rižanský sněm, ze kterého se dochoval zápis. Z roku 1274 je znám Piranský status, ve kterém byly Strunjanské soliny poprvé zapsány, a byly zde právně určeny výrobní, prodejní a cenové podmínky. V období 15. až 17. století byly Strunjanské soliny spolu se Sečoveljskými nejdůležitějšími solnými pánvemi Benátské republiky. Obě tyto solné pánve ukončily činnost v roce 1967.

Těžba soli

editovat

Podstatou fungování solného pole je využití přílivu a odlivu. Při přílivu mořské vody se sůl uvolňuje do bazénů a při odlivu vody zpět do moře sůl zůstává na speciální podlaze bazénů, odkud je poté sbírána.[1]

Ve Strunjanských solinách se pracovalo tzv. rodinnou metodou, která byla vyvinuta již ve středověku. Byla pro ni charakteristická nejen účast samotného solináře, ale i rodinných příslušníků. Pobyt rodiny na místě po celé léto byl základem, solinář a jeho rodina se starali o celkový proces těžení soli v jednotlivých bazénech. Proces zahrnoval získávání mořské vody do odpařovácích bazénů, řízení propustí vody do krystalizačních bazénu a následně sběr soli a její ukládání v solinářském domě. Solináři museli mít dobré znalosti o přírodě, umět monitorovat stav počasí a podle toho řídit práce. Nemalou důležitost měl i přenos znalostí z generace na generaci.[1]

Pracovní sezona

editovat

Pracovníky Strunjanských solin bývali obyvatelé Piranu nebo okolních menších vsí. Pracovní sezona začínala v den sv. Juraje (sv. Jiří) 23. dubna, kdy se solináři s rodinami přestěhovali do solin. Zde rodiny zůstávaly do konce prací, většinou do svátku sv. Jerneje (sv. Bartoloměj) 24. srpna. V ten den byla sezona zakončena v kostele mší svatou, která byla každoročním poděkováním za dobrý výtěžek soli. Po mši svaté se rodiny solinářů vracely do svých domovů. Ve zbývajících měsících chladné poloviny roku se prováděla údržba, obnova a přípravné práce.

Architektura

editovat

Na území solin se zachovaly tři solinářské domky, které byly vyhlášeny jako chráněné památky. Dva z domků byly postaveny na počátku 20. století. Třetí domek pochází ze 17. nebo 18. století a je příkladem typické architektury v solných pánvích, kde přízemí domku sloužilo pro uskladnění soli a patro obýval solinář s rodinou.

Současný stav

editovat

Ve třetím tisíciletí obě solné pánve opět zahájily výrobu. Důvody byly nejen etnografické a turistické, ale především začal být kladen větší důraz na ochranu přírody. Je zde vytvořen unikátní solný ekosystém, ve kterém se daří vzácným rostlinám i živočichům.

V současné době je nejrozšířenější způsob těžby mořské soli tzv. stonskou metodou. Tato technologie předpokládá předpřípravu roztoku soli. V důsledku toho, že je již připraven „zahuštěný“ roztok soli, nejsou již nutné odpařovací bazény, ale pouze krystalizační nádrže. Mořská voda ve vyšší oblasti plní při přílivu odpařovací bazény, kde se průtok vody reguluje ručně pomocí dřevěných bran. Před přečerpáváním koncentrovaného roztoku soli k dalšímu použití v krystalizační nádrži se musí odpařit 90 % původní mořské vody. Přírodní odpařování nasyceného roztoku vede ke krystalizaci přírodní mořské soli, která je pak sbírána tradičními dřevěnými nástroji a manuálně shromažďována do tvaru pyramidek. Sůl je pak ručně nakládána na vozy a dopravována do skladů.[1]

Fotogalerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Strunjanske soline na slovinské Wikipedii a Krajinski park Strunjan na slovinské Wikipedii.

  1. a b c ILUTEX. Strunjanske Soline – solná pole. Středověká metoda výroby soli z mořské vody (Strunjan, Slovenija) [online]. 2017-05-03 [cit. 2019-05-25]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat