Steingrímur Hermannsson
Steingrímur Hermannsson (22. června 1928 Reykjavík – 1. února 2010 Reykjavík)[1] byl islandský politik, představitel středové agrární Progresivní strany (Framsóknarflokkurinn), jejímž byl v letech 1979–1994 předsedou. Dvakrát, v období 1983–1987 a 1988–1991, byl premiérem Islandu. Kromě toho zastával funkci ministra zahraničí (1987–1988) a ministra rybolovu (1980–1983). Jeho otec, Hermann Jónasson, byl rovněž islandským premiérem (1934–1942, 1956–1958) a předsedou Progresivní strany (1944–1962).
| Steingrímur Hermannsson | |
|---|---|
.jpg) Steingrímur Hermannsson (1990) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Pokroková strana |
| Narození | 22. června 1928 Reykjavík |
| Úmrtí | 1. února 2010 (ve věku 81 let) Reykjavík |
| Rodiče | Hermann Jónasson |
| Děti | Guðmundur Steingrímsson |
| Alma mater | Kalifornský technologický institut |
| Profese | politik, diplomat, autor autobiografie, spisovatel a inženýr |
| Commons | Steingrímur Hermannsson |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPůvodně nechtěl jít ve stopách svého otce a v roce 1948 odešel do Spojených států amerických, kde vystudoval elektrotechniku na Illinois Institute of Technology (bakalář) a na Kalifornském technologickém institutu (magistr). Absolvoval v roce 1952.[2] Poté se vrátil na Island, kde začal neúspěšně podnikat. V 60. letech oproti svému předsevzetí vstoupil do politické strany svého otce a tím i do politiky. V roce 1971 byl prvně zvolen do Althingu, islandského parlamentu. V roce 1978 stanul v čele strany a v roce 1982 vstoupil do vlády a v roce 1983 se stal premiérem Islandu. V roce 1986 hostil v Reykjavíku summit Michaila Gorbačova a amerického prezidenta Ronalda Reagana. Přestože summit byl považován za neúspěšný, přesto zde byla započatá cesta vedoucí k ukončení studené války.
V roce 1991, během lednových nepokojů v Litvě, vyjádřil silnou podporu vůdci rebelů Vytautasu Landsbergisovi, předsedovi litevského parlamentu. Krátce poté se Island stal první zemí, která uznala nezávislost Litvy na Sovětském svazu.[3] Po konci druhého premiérského mandátu v roce 1991 se stáhl z politiky a stal se prezidentem Islandské centrální banky (Seðlabanki Íslands). Byl jím až do svého odchodu do důchodu v roce 1998. Po odchodu do důchodu přestal být politicky angažovaný, ale po čase se stal kritikem vedení Progresivní strany, až se s ní nakonec zcela rozešel. Byl zakládajícím členem organizace Heimssýn, která se postavila proti vstupu Islandu do Evropské unie. V roce 2007 podpořil Hnutí Islandu, menší zelené hnutí, které ve volbách propadlo. Jeho memoáry, publikované ve třech svazcích v letech 1998–2000, se staly bestsellerem. Jeho nejmladší syn, Guðmundur Steingrímsson, se stal rovněž politikem, prošel sociální demokracií, Progresivní stranou i novou stranou Zářná budoucnost.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Steingrímur Hermannsson na anglické Wikipedii.
- ↑ Former Prime Minister of Iceland Passes Away [online]. 2. 2. 2010 [cit. 2010-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-15. (anglicky)
- ↑ Caltech Commencement Program [online]. Caltech Campus Publications, 1952-06-06 [cit. 2013-03-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www3.lrs.lt/pls/inter/w5_show?p_r=4097&p_d=62813&p_k=1
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Steingrímur Hermannsson na Wikimedia Commons
