Wikipedie

Steel Wheels/Urban Jungle Tour

koncertní turné britské rockové skupiny The Rolling Stones

Steel Wheels Tour bylo koncertní turné britské rockové skupiny The Rolling Stones, které propagovalo album Steel Wheels. Započalo v srpnu 1989 nejprve v Severní Americe, poté se v únoru 1990 přesunulo do Japonska. Evropská část turné, probíhající v létě 1990 se nazývala Urban Jungle Tour, měla jiné logo a pódium. Jednalo se o poslední turné s baskytaristou Billem Wymanem, který ze skupiny v roce 1993 odešel. Ve své době se jednalo nejdelší, nejvýnosnější a nejnavštěvovanější turné, jaké kdy skupina absolvovala.

Steel Wheels/Urban Jungle Tour
Světové turné The Rolling Stones
MístaSeverní Amerika, Japonsko, Evropa
Související albumSteel Wheels
Začátek turné31. srpna 1989
Konec turné25. srpna 1990
Počet částí3
Počet vystoupení115
Hrubý výdělek175 milionů $ (204.6 milionů $ v roce 2020)[1]
Turné The Rolling Stones chronologicky
European Tour 1982 Steel Wheels/Urban Jungle Tour
(1989–1990)		 Voodoo Lounge Tour
(1994–1995)

Historie

editovat

80. léta byla pro Rolling Stones velmi složitým obdobím, po dvaceti letech každodenního kontaktu, byly vztahy mezi členy kapely, zejména mezi Mickem Jaggerem a Keith Richardsem, silně napjaté.[2] Richards později označoval krizi a pád kapely v polovině osmdesátých let jako třetí světovou válku.[3] Mick Jagger se v té době usilovně věnoval sólové kariéře, znemožňoval tak skupině vyjet na turné a nevěnoval jí dostatečnou pozornost při studiové práci.[4] Stones během tohoto období nahráli dvě nepříliš úspěšná alba Undercover (1983) a Dirty Work (1986),[5][6] ke kterým neprovedli žádná propagační turné. Jagger se domníval, že by „turné Dirty Work byla noční můra. Nikdo nikoho nesnášel. Všichni byly jako smyslů zbavení a Charlie [Watts] na tom byl vážně špatně. Bylo by to nejhorší turné Rolling Stones. Nejspíš by to byl konec kapely.“[7][8] „Kapela nebyla ve stavu, aby vyjela na šňůru. Album nestálo za moc. Zdravotně to bylo peklo. Já sám jsem na tom nebyl nejlíp a zbytek kapely by ani nepřešel Champs-Élysées, natož aby absolvoval turné“, vysvětlil Jagger později.[8][9] V lednu 1989 byla skupina uvedena Rokenrolové síně slávy, slavnostního ceremoniálu se zúčastnili Jagger, Richards, Wood a Mick Taylor. Zdálo se rovněž, že tato událost signalizovala ukončení napětí ve skupině vyvolané názorovými rozpory ohledně principů tvorby, protože Rolling Stones toho roku nastoupili do studia a začali nahrávat novou desku.[10] Album Steel Wheels, které vyšlo v srpnu 1989, sklidilo nadšené ohlasy kritiky[11] a bylo velmi úspěšné i v hitparádach; umístilo se na 3. místě v žebříčku Top 200 časopisu Billboardu a jen v USA se ho prodalo více než dva miliony kopií. V britském žebříčku se vyšplhalo až na druhou pozici.[12][13] „Sešli jsme se, abychom naplánovali turné,“ řekl Jagger později. „a z mého pohledu to bylo bez problémů. Všichni se ptali: ‚Páni, a jaké to bylo? Co se tam dělo? Jak to celé proběhlo? Ale nedělo se nic. Mohla z toho být velká hádka, ale nebyla. Myslím, že všichni řekli, že to už tu bylo.“[14]

Turné bylo oznámeno 11. července 1989 na tiskové konferenci na manhattanském nádraží Grand Central Terminal, kam Stones dorazili vlakem z Bronxu.[15] Kapela zkoušela měsíc v dívčí internátní škole Wykeham Rise v příměstské části státu Connecticut.[15][16] „Nevnímám to jako retrospektivní nebo rozlučkové turné nebo něco podobného, jsou to Rolling Stones v roce 1989“, vysvětloval Jagger. Vůbec poprvé se skupinou na turné vyrazil početný doprovodný ansámbl[17] sestávající ze dvou klávesistů (Chuck Leavell a Matt Clifford), trojice doprovodných vokalistů (Bernard Fowler, Lisa Fischer, Cindy Mizelle) a ze čtyřčlenné dechové sekce (Arno Hecht, Bob Funk, Crispin Cioe, Paul Litteral), doplněné Bobbym Keysem, dlouholetým saxofonistou skupiny. Koncertní repertoár sestával ze směsi starších i nových písní a snažil se pokrýt všechna tvůrčí období kapely.[18] Některé písně tak skupina hrála poprvé nebo po několika letech.

12. srpna 1989 skupina provedla překvapivé vystoupení v Toad's Place v New Heaven ve státě Connecticut. Vystoupení sledovalo zhruba 700 diváků, kteří si koupili lístek za pouhé 3 dolary. Bylo to první vystoupení kapely po sedmi letech, přestože předtím uspořádala malý vzpomínkový koncert na památku předčasně zesnulého pianisty Iana Stewarta.

Scénu navrhl architekt Mark Fisher ve spolupráci s Mickem Jaggerem a Charliem Wattsem. Světelný design vytvořil Patrick Woodroffe. Ve své době se jednalo o největší pódium, jaké kdy vzniklo. Pódium pro severoamerickou část turné Steel Wheels mělo představovat industriální apokalypsu, zatímco pódium pro evropské turné Urban Jungle připomínalo opuštěnou plantáž, obklopenou tropickým rozkladem a divokou zvěří.[19] Součástí představení byly také gigantické nafukovací figuríny panen, jež se čněly v horních patrech pódia, při písni "Honky Tonk Women", dále psy při "Street Fighting Man", kdy jednoho ze psů Jagger dráždil holí a nakonec mu vlezl do tlamy. Ve své době se jednalo o nevídaný počin v oblasti scénického umění, neboť velmi prostorné pódium pohybově nejaktivnějším členům skupiny a zejména zpěváku Jaggerovi umožňovalo se pohybovat po postranních molech, v horních patrech pódia nebo na ploše pod pódiem. Zpěvák Jagger se dokonce nechal výtahem vyvézt až na samotný vrchol konstrukce, kde ve vrabčím hnízdu zazpíval několik slok písně "Sympathy for the Devil". Mick Jagger umocňoval své teatrální vystupování častým střídáním kostýmu a využívaním vizuálních efektů,[20] jako např. během psychedelické skladby "2000 Light Years From Home".

Setlist

editovat

Steel Wheels Tour (1989):[21][22]

  1. "Start Me Up"
  2. "Bitch"
  3. "Sad Sad Sad"
  4. "Undercover of the Night"
  5. "Harlem Shuffle" (cover od dua Bob & Earl)
  6. "Tumbling Dice"
  7. "Miss You"
  8. "Ruby Tuesday"
  9. "Rock and a Hard Place"
  10. "Mixed Emotions"
  11. "Honky Tonk Women"
  12. "Midnight Rambler"
  13. "You Can't Always Get What You Want"
  14. "Little Red Rooster" (cover od Willieho Dixona)
  15. "Can't Be Seen"
  16. "Happy"
  17. "Paint It Black"
  18. "2000 Light Years From Home"
  19. "Sympathy for the Devil"
  20. "Gimme Shelter"
  21. "It's Only Rock 'n Roll (But I Like It)"
  22. "Brown Sugar"
  23. "(I Can't Get No) Satisfaction"
  24. "Jumpin' Jack Flash" (přídavek)

Urban Jungle Tour (1990):[23][24]

  1. "Start Me Up"
  2. "Sad Sad Sad"
  3. "Harlem Shuffle" (cover od dua Bob & Earl)
  4. "Tumbling Dice"
  5. "Miss You"
  6. "Ruby Tuesday"
  7. "Almost Hear You Sigh"
  8. "Angie"
  9. "Rock and a Hard Place"
  10. "Mixed Emotions"
  11. "Honky Tonk Women"
  12. "Midnight Rambler"
  13. "You Can't Always Get What You Want"
  14. "Can't Be Seen"
  15. "Happy"
  16. "Paint It Black"
  17. "2000 Light Years From Home"
  18. "Sympathy for the Devil"
  19. "Street Fighting Man"
  20. "Gimme Shelter"
  21. "It's Only Rock 'n Roll (But I Like It)"
  22. "Brown Sugar"
  23. "Jumpin' Jack Flash"
  24. "(I Can't Get No) Satisfaction" (přídavek)

Ostatní písně hrány během turné:

  • "Blinded By Love"
  • "Boogie Chillen"
  • "Factory Girl"
  • "I Just Want to Make Love to You"
  • "Salt of the Earth"
  • "Terrifying"

Sestava

editovat

The Rolling Stones

Ostatní hudebníci

Hosté[25][26]

  • Living Colour – (14. prosince, Montréal, Kanda; při skladbě "It's Only Rock 'n' Roll (But I Like It)")
  • Axl Rose – zpěv (19. prosince 1989, Atlantic City, New Jersey; při skladbě "Salt of the Earth")
  • Izzy Stradlin – kytara (19. prosince 1989, Atlantic City, New Jersey; při skladbě "Salt of the Earth")
  • Eric Clapton – kytara (19. prosince 1989, Atlantic City, New Jersey; při skladbách "Little Red Rooster" a "Boogie Chillen'")
  • John Lee Hooker – kytara, zpěv (19. prosince 1989, Atlantic City, New Jersey; při skladbě "Boogie Chillen")

Seznam koncertů

editovat
Datum Město Stát Místo Počet diváků Hrubý výdělek Předkapela
Zahřívací koncert
12. srpna 1989 New Heaven   Spojené státy Toad's Place ― ― Sons of Bob
Severní Amerika
31. srpna 1989 Filadelfie   Spojené státy Veterans Stadium 110,556 / 110,556 3,181,143 $ Living Colour
1. září 1989
3. září 1989 Toronto   Kanada CNE Stadium 121,897 / 121,897 3,368,752 $
4. září 1989
6. září 1989 Pittsburgh   Spojené státy Three Rivers Stadium 62,939 / 62,939 1,790,526 $
8. září 1989 East Troy Alpine Valley 105,995 / 105,995 2,941,882 $
9. září 1989
11. září 1989
14. září 1989 Cincinnati Riverfront Stadium 53,555 / 53,555 1,522,536 $
16. září 1989 Raleigh Carter―Finley Stadium 52,881 / 52,881 1,506,393 $
17. září 1989 St. Louis Busch Stadium 53,705 / 53,705 1,528,397 $
19. září 1989 Louisville Cardinal Stadium 39,301 / 39,301 1,120,075 $
21. září 1989 Syracuse Carrier Dome 73,828 / 73,828 2,082,325 $
22. září 1989
24. září 1989 Washington, D.C. Robert F. Kennedy Stadium 105,267 / 105,267 2,988,142 $
25. září 1989
27. září 1989 Cleveland Municipal Stadium 61,527 / 61,527 1,753,520 $
29. září 1989 Foxborough Sullivan Stadium 163,308 /163,308 4,648,338 $
1. října 1989
3. října 1989
5. října 1989 Birmingham Legion Field 63,523 / 63,523 1,804,348 $
7. října 1989 Ames Cyclone Field 55,857 / 55,857 1,589,273 $
8. října 1989 Kansas City Arrowhead Stadium 55,306 / 55,306 1,576,075 $
10. října 1989 New York City Shea Stadium 124,524 / 124,524 3,735,610 $
11. října 1989
18. října 1989 Los Angeles Los Angeles Memorial Coliseum 360,069 / 360,069 9,166,937 $ Guns N' Roses,

Living Colour

19. října 1989
21. října 1989
22. října 1989
25. října 1989 New York City Shea Stadium 263,069 / 263,069 7,871,842 $ Living Colour
26. října 1989
28. října 1989
29. října 1989
1. listopadu 1989 Vancouver   Kanada BC Place Stadium 110,591 / 110,591 3,065,058 $
2. listopadu 1989
4. listopadu 1989 Oakland   Spojené státy Oakland―Almeda County Coliseum 117,603 / 117,603 3,347,518 $
5. listopadu 1989
8. listopadu 1989 Houston Astrodome 52,278 / 52,278 1,486,623 $
10. listopadu 1989 Dallas Cotton Bowl 119,856 / 119,856 3,410,856 $
11. listopadu 1989
13. listopadu 1989 New Orleans Louisiana Superdome 59,339 / 59,339 1,682,220 $
15. listopadu 1989 Miami Orange Bowl 107,175 / 107,175 3,054,488 $
16. listopadu 1989
18. listopadu 1989 Tampa Tampa Stadium 63,415 / 63,415 1,802,884 $
21. listopadu 1989 Atlanta Grant Field 49,311 / 49,311 1,401,082 $
25. listopadu 1989 Jacksonville Gator Bowl 62,637 / 62,637 1,779,205 $
26. listopadu 1989 Clemson Memorila Stadium 63,784 / 63,784 1,817,844 $
29. listopadu 1989 Minneapolis Hubert H. Humphrey Metrodome 104,780 / 104,780 2,976,592 $
30. listopadu 1989
3. prosince 1989 Toronto   Kanada SkyDome 117,446 / 117,446 3,282,757 $
4. prosince 1989
6. prosince 1989 Indianapolis   Spojené státy Hoosier Dome 89,078 / 89,078 2,533,955 $
7. prosince 1989
9. prosince 1989 Pontiac Silverdome 100,234 / 100,234 2,956,834 $
10. prosince 1989
13. prosince 1989 Montréal   Kanada Olympic Stadium 123,962 / 123,962 3,490,123 $
14. prosince 1989
17. prosince 1989 Atlantic City   Spojené státy Convention Center ― ― ―
19. prosince 1989
20. prosince 1989
Asie
14. února 1990 Tokio   Japonsko Tokyo Dome 550,000 / 550,000[27] 30,000,000 $[28] ―
16. února 1990
17. února 1990
19. února 1990
20. února 1990
21. února 1990
23. února 1990
24. února 1990
26. února 1990
27. února 1990
Evropa
18. května 1990 Rotterdam   Nizozemsko Stadion Feijenoord ― ― Gun
19. května 1990 ― ―
21. května 1990 ― ―
23. května 1990 Hannover   Německo Niedersachenstadion ― ―
24. května 1990 ― ―
26. května 1990 Frankfurt

nad Mohanem

Waldstadion ― ―
27. května 1990 ― ―
30. května 1990 Kolín nad Rýnem Müngersdorfer Stadion ― ― Die Toten Hosen
31. května 1990 ― ―
2. června 1990 Mnichov Olympiastadion ― ― Gun
3. června 1990 ― ―
6. června 1990 Berlín Olympiastadion ― ―
10. června 1990 Lisabon   Portugalsko Estádio José Alvalade ― ―
13. června 1990 Barcelona   Španělsko Estadi Olímpic de Montjuïc ― ―
14. června 1990 ― ―
16. června 1990 Madrid Estadio Vicente Calderón ― ―
17. června 1990 ― ―
20. června 1990 Marseille   Francie Stade Vélodrome ― ―
22. června 1990 Paříž Parc des Princes ― ―
23. června 1990 ― ―
25. června 1990 ― ―
27. června 1990 Basilej  Švýcarsko St. Jakob Stadium ― ―
4. července 1990 Londýn   Anglie Wembley Stadium ― ―
6. července 1990 ― ―
7. července 1990 ― ―
9. července 1990 Glasgow   Skotsko Hampden Park ― ―
16. července 1990 Cardiff   Wales Cardiff Arms Park ― ― Dan Reed Network
18. července 1990 Newcastle   Anglie St James' Park ― ―
20. července 1990 Manchester Maine Road ― ―
21. července 1990 ― ―
25. července 1990 Řím   Itálie Stadio Flaminio ― ―
26. července 1990 ― ―
28. července 1990 Turín Stadio delle Alpi ― ―
3. srpna 1990 Göteborg   Švédsko Eriksberg Docks Concert Grounds ― ―
4. srpna 1990 ― ―
6. srpna 1990 Oslo   Norsko Valle Hovin Stadion ― ―
7. srpna 1990 ― ―
9. srpna 1990 Kodaň   Dánsko Idrætspark ― ―
13. srpna 1990 Berlín   Německo Radrennbahn Weißensee ― ―
14. srpna 1990 ― ―
16. srpna 1990 Gelsenkirchen Parkstadion ― ―
18. srpna 1990 Praha   Československo Velký strahovský stadion 100,000 / 100,000 ― Dan Reed Network,

Vladimír Mišík & Etc...

24. srpna 1990 Londýn   Anglie Wembley Stadium ― ― Dan Reed Network
25. srpna 1990 ― ―
CELKEM 6,830,327[29]

Reference

editovat
  1. ↑ https://www.americanantiquarian.org/proceedings/44517778.pdf
  2. ↑ KRAMER, Howard. Rolling Stones - 50 let. Překlad Emílie Harantová. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Slovart, 2011. 272 s. ISBN 978-80-7391-464-6. Kapitola 1983–1993: Winning Ugly, s. 173. 
  3. ↑ DAVIES, Stephen. Rolling Stones - Na věčné časy?. 1.. vyd. Praha: Jiří Buchal - BB/art, 2003. 442 s. ISBN 80-7341-093-1. Kapitola Třetí světová válka, s. 378. 
  4. ↑ BENN, Jane. Rolling Stones - Ilustrovaná biografie. 1.. vyd. Praha: Svojtka & Co, 2010. 224 s. ISBN 978-80-256-0380-2. Kapitola Část třetí: Maybe The Last Time, s. 150. 
  5. ↑ Přehlídka veteránů - zasloužilí mistři sportu v 80. a 90. letech (1. část) — Články — Bigbít — Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ NOVEMBER 3, Michael GallucciPublished:; 2016. How the Rolling Stones Survived the '80s. Ultimate Classic Rock [online]. [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Chronicle 1986. www.timeisonourside.com [online]. [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b DAVIES, Stephen. Rolling Stones na věčné časy?. Překlad Michal Staša. 1.. vyd. [s.l.]: Jiří Buchal - BB/art, 2003. 442 s. ISBN 80-7341-093-1. Kapitola Devět: Třetí světová válka, s. 387–388. 
  9. ↑ MARCH 24, Nick DeRisoPublished:; 2016. Why the Rolling Stones Struggled Mightily Through 'Dirty Work'. Ultimate Classic Rock [online]. [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ KRAMER, Howard. Rolling Stones - 50 let. Překlad Emílie Harantová. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Slovart, 2011. 272 s. ISBN 978-80-7391-464-6. Kapitola 1983–1993: Winning Ugly, s. 175. 
  11. ↑ AUGUST 29, Jeff GilesPublished:; 2015. How the Rolling Stones Finally Regrouped for 'Steel Wheels'. Ultimate Classic Rock [online]. [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ CROUCH, Glenn. Legenda Rolling Stones. Překlad Jiří Fadrný. 1.. vyd. Brno: CPress, 2012. 62 s. (Muzeum v knize). ISBN 978-80-264-0065-3. Kapitola 1989: STEEL WHEELS, s. 48. 
  13. ↑ Experience the Rolling Stones. Experience the Rolling Stones [online]. [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ DAVIES, Stephen. Rolling Stones na věčné časy?. Překlad Michal Staša. 1.. vyd. Praha: Jiří Buchal - BB/art, 2003. 442 s. ISBN 80-7341-093-1. Kapitola Třetí světová válka, s. 393. 
  15. ↑ a b Chronicle 1989. www.timeisonourside.com [online]. [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. 
  16. ↑ DAVIES, Stephen. Rolling Stones - Na věčné časy?. Překlad Michal Staša. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Jiří Buchal - BB/art, 2003. 442 s. ISBN 80-7341-093-1. Kapitola Deset: Staří bohové, s. 402. 
  17. ↑ DAVIES, Stephen. Rolling Stones - Na věčné časy?. Překlad Michal Staša. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Jiří Buchal - BB/art, 2003. 442 s. ISBN 80-7341-093-1. Kapitola Devět: Třetí světová válka, s. 374. 
  18. ↑ BENN, Jane. Rolling Stones - Ilustrovaná biografie. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co., 2010. ISBN 978-80-256-0380-2. Kapitola Část třetí: Maybe The Last Time, s. 170. 
  19. ↑ DAVIES, Stephen. Rolling Stones - Na věčné časy?. Překlad Michal Staša. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Jiří Buchal - BB/art, 2003. 442 s. ISBN 80-7341-093-1. Kapitola Deset: Staří bohové, s. 407. 
  20. ↑ BENN, Jane. Rolling Stones - Ilustrovaná biografie. Překlad Vít Malinovský. 1.. vyd. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co., 2010. 224 s. ISBN 978-80-256-0380-2. Kapitola Část třetí: Maybe The Last Time, s. 178. 
  21. ↑ https://www.setlist.fm/stats/average-setlist/the-rolling-stones-bd6ad22.html?year=1989
  22. ↑ https://www.setlist.fm/stats/average-setlist/the-rolling-stones-bd6ad22.html?tour=63d6d60b
  23. ↑ https://www.setlist.fm/stats/average-setlist/the-rolling-stones-bd6ad22.html?year=1990
  24. ↑ https://www.setlist.fm/stats/average-setlist/the-rolling-stones-bd6ad22.html?tour=7bd6d600
  25. ↑ The Rolling Stones Setlist at Convention Hall, Atlantic City. setlist.fm [online]. [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ The Rolling Stones Setlist at Stade Olympique, Montreal. setlist.fm [online]. [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ The Official Rolling Stones Archive | Tokyo (Live 1990). www.stonesarchive.com [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-26. 
  28. ↑ GERMAN, Bill; GERMAN, Bill. Rolling Stones Steel Wheels Tour Rolls in Japan [online]. 1990-04-19 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Experience the Rolling Stones. Experience the Rolling Stones [online]. [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Steel_Wheels/Urban_Jungle_Tour&oldid=23281916“