Stanisław Barańczak
Stanisław Barańczak (13. listopadu 1946, Poznaň – 26. prosince 2014) byl polský básník, literární kritik a překladatel, jeden z představitelů generace Nowa Fala (Nová vlna), zvané také Generacja 68 (Generace 68).
| Stanisław Barańczak | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. listopadu 1946 Poznaň |
| Úmrtí | 26. prosince 2014 (ve věku 68 let) Newtonville |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | Hřbitov Mount Auburn |
| Povolání | básník, překladatel, spisovatel, literární kritik, vysokoškolský učitel, odborář a kritik |
| Stát |  Polsko |
| Alma mater | Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani |
| Témata | krásná literatura |
| Ocenění | Cena Kościelských (1972) Řád znovuzrozeného Polska Guggenheimovo stipendium velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Polská sjednocená dělnická strana |
| Rodiče | Zofia Barańczak |
| Příbuzní | Małgorzata Musierowicz (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatVystudoval polskou filologii na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani,[1] kde později také přednášel. Za svou činnost ve Výboru na obranu dělníků (KOR - Komitet obrony robotników) musel v roce 1977 univerzitu opustit a od roku 1981 žil v USA, přednášel na Harvardově univerzitě. Byl také šéfredaktorem časopisu The Polish Review, vydávaného v New Yorku.
Dílo
editovatJeho díla doposud nebyla do češtiny přeložena. Některé Barańczakovy básně přeložil Václav Burian[2]. Barańczak je také významným překladatelem (hlavně americké a anglické literatury do polštiny, ale rovněž ruské a polské do angličtiny). Významné jsou zejména jeho překlady Shakespeara do polštiny.
Eseje a básnické sbírky:
- 1968 Korekta twarzy
- 1970 Jednym tchem
- 1971 Nieufni i zadufani. Romantyzm i klasycyzm w młodej poezji lat sześćdziesiątych
- 1972 Dziennik poranny. Wiersze 1967-1971
- 1973 Ironia i harmonia. Szkice o najnowszej literaturze polskiej
- 1974 Język poetycki Mirona Białoszewskiego
- 1977 Ja wiem, że to niesłuszne. Wiersze z lat 1975-1976
- 1978 Sztuczne oddychanie
- 1979 Etyka i poetyka. Szkice
- 1980 Knebel i słowo. O literaturze krajowej w latach siedemdziesiątych
- 1980 Tryptyk z betonu, zmęczenia i śniegu
- 1981 Wiersze prawie zebrane
- 1981 Książki najgorsze
- 1981 Dziennik poranny. Poezje 1967-1981
- 1981 Bo tylko ten świat bólu…
- 1983 Czytelnik ubezwłasnowolniony. Perswazje w masowej kulturze literackiej PRL
- 1984 Uciekinier z Utopii. O poezji Zbigniewa Herberta
- 1986 Atlantyda i inne wiersze z lat 1981-1985
- 1988 Przed i po. Szkice o poezji krajowej przełomu lat siedemdziesiątych i osiemdziesiątych
- 1988 Widokówka z tego świata i inne rymy z lat 1986-1988
- 1990 Tablica z Macondo, albo osiemnaście prób wytłumaczenia sobie i innym po co i dlaczego się pisze
- 1991 Biografioły
- 1991 159 wierszy. 1968-1988
- 1994 Podróż zimowa
- 1995 Pegaz zdębiał
- 1996 Poezja i duch Uogólnienia.Wybór esejów 1970-1995
- 1998 Chirurgiczna precyzja
- 1998 Geografioły
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Stanisław Barańczak | Twórca | Culture.pl. Culture.pl. Dostupné online [cit. 2017-01-31]. (polsky)
- ↑ 2004, Milan Sverepa; milan.sverepa@seznam.cz,. Stanisław Barańczak v překladu Václava Buriana: Životolamy. www.listy.cz [online]. [cit. 2017-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanisław Barańczak na Wikimedia Commons 
Osoba Stanisław Barańczak ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanisław Barańczak
