Stabat Mater

Stabat Mater, či Stabat Mater dolorosa (latinsky Stála Matka bolestná) je první verš ze středověkého církevního hymnu Stabat Mater, líčícího bolest Panny Marie pod Kristovým křížem. Některými křesťany je považována za jednu ze sedmi největších latinských hudebních sekvencí všech dob.^[1] Je založena na proroctví Simeona, podle kterého meč probodne Srdce Matky Ježíše Krista (Lk 2:35).

Literární dílo

Sekvence pochází ze 13. století a bývala připisována papeži Inocenci III., který zemřel v roce 1216. Pravděpodobně ji však napsal Jacopone da Todi (1230–1306), nejprve právník, básník a posléze mnich řádu sv. Františka. I tento názor však bývá v literatuře zpochybňován s tím, že ne zcela průkaznou informaci o Jacoponově autorství měl jako první přinést teprve irský františkán Lukáš Wadding v díle Scriptores Ordinis Minorum z roku 1650 a starší pisatelé prý autora skladby neznali. Byla vyslovena též možnost, že autorem hymnu by mohl být Svatý Bonaventura.^[2]

V roce 1727 byla katolickou církví báseň oficiálně zařazena jako sekvence při mši na svátek Panny Marie sedmibolestné (15. září).

Jímavá slova vyjadřující bolest matky nad ztrátou syna se stala inspirací pro umělecké vyjádření všech žánrů v celém průběhu historie od 13. století do současné doby.

Hudební zpracování textu

Hans van der Velden, který se dlouhodobě zabýval historií sekvence, nashromáždil do roku 2007 sbírku 216 nahrávek hudebního zpracování této básně od různých autorů.^[3] Skladatelů, kteří zhudebnili tento text, je do dneška (2020) více než 600. Mezi nejznámější patří Orlando di Lasso (1532–1594), Palestrina (1526–1594), Giovanni Battista Pergolesi (1710–1736), Joseph Haydn (1732–1809), Gioachino Rossini (1792–1868), Franz Schubert (1797–1828), Giuseppe Verdi (1813–1901), Antonín Dvořák (1841–1904) a ze současných autorů např. Krzysztof Penderecki (1933–2020) nebo Karl Jenkins (skladba z roku 2008).

Jakub Jan Ryba (1765–1815), autor České mše vánoční, zhudebnil tuto sekvenci jednou na latinský text a dokonce dvakrát na český text. Druhá česká verze vznikla v roce 1790, je jedním z prvních větších Rybových děl a uvádí se pod názvem Stabat Mater aneb Stála Matka litující.

Pendantem k této básni je hymnus, patrně téhož autora, Stabat Mater speciosa (Stála matka radostná) vyjadřující radost matky nad narozením syna. I tato báseň byla mnohokrát zhudebněna, i když podstatně méně často.

Text

latinský text	český překlad^{[p 1]}	český text podle Šteyerova kancionálu^{[p 2]}

Stabat Mater dolorosa,	Stála Matka uplakaná	Stála Matka litující
juxta crucem lacrimosa,	pod křížem jak bolest samá,	u dřeva kříže plačící,
dum pendebat Filius.	v hořkých vzlycích pro Syna.	když na něm pněl Kristus Pán.

Cujus animam gementem,	Její srdce Bohu dané,	Jejížto srdce žalostné,
contristatam et dolentem,	truchlící a zbědované	zarmoucené a bolestné
pertransivit gladius.	sedmerý meč protíná.	prorazil meč z obou stran.

O quam tristis et afflicta	Žaluplná, zarmoucená	Ó, jak smutná a žalostná
fuit illa benedicta	nebem požehnaná žena,	byla ta Mátě milostná
Mater Unigeniti!	matka Boží, prostá vin.	pro Syna jediného.

Quae maerebat et dolebat	Hlavu sklání do svých dlaní,	Jenž kvílila a želela,
pia Mater, cum videbat	pohled na kříž vždy ji raní,	všetrnoucí když viděla
Nati poenas inclyti.	trpí na něm její Syn.	ty muky chotě svého.

Quis est homo, qui non fleret	Matko Boží, Matko naše,	Kdož by neměl zaplakati,
Matrem Christi si videret	kdo nad Tebou nezapláče,	vida Matku Páně státi
in tanto supplicio?	když Tě vidí v mukách stát.	tím hořem obklíčenou.

Quis non posset contristari	Vidět Ukřižovaného,	Kdo by neměl litovati,
Christi Matrem contemplari	Tebe v slzách vedle něho,	kdyby chtěl považovati
dolentem cum Filio?	nutí duši zaplakat.	Máteř s Synem ssouženou.

Pro peccatis suae gentis	Naše vina Tvého Syna	Pro hříchy svého národu
vidit Jesum in tormentis	týrá tobě před očima,	viděla ho nesti škodu
et flagellis subditum.	vidíš Krista v krvi ran.	a bičí zmrskaného.

Vidit suum dulcem Natum	Vidíš jeho teskné rány,	Viděla Syna milého
moriendo desolatum	úzkost jeho umírání,	při smrti opuštěného,
dum emisit spiritum.	smrt, v níž zůstal strašně sám.	když pustil ducha svého.

Pia Mater, fons amoris,	Matko Boží, lásku dej mi,	Aj Máti, studně milosti!
me sentire vim doloris,	kéž je tvůj a můj žal stejný,	propůjč mi nětco žalosti,
fac, ut tecum lugeam.	kéž už sama netruchlíš.	ať se s tebou rozkvílím.

Fac, ut ardeat cor meum	Dej, ať patřím Kristu Bohu,	Čiň, ať se mi srdce rozžne
in amando Christum Deum	den ze dne ať více mohu	v lásce Kristovi pobožně:
ut sibi complaceam.	hořet láskou, být mu blíž.	ať mu se tak zalíbím.

Sancta Mater, istud agas	Maria, do srdce mého	Svatá Máti, rač popříti,
crucifixi fige plagas,	vtiskni rány Syna svého,	bych moh’ mé srdce raniti
cordi meo valide.	jeho kříž kéž je i můj.	ránami Syna tvého.

Tui Nati vulnerati,	On mé viny smýval svými	Jenž ráčil pro mne trpěti
tam dignati pro me pati,	krvavými zraněními,	a tak těžce raněn býti,
poenas mecum divide.	tento trest nám rozděluj.	rozděl mne z strásti jeho.

Fac me tecum pie flere	S Tebou pláči, slza smáčí	Popřej mně s tebou plakati
crucifixo condolere	oči, jimiž nevypláči	a Krista vždy litovati,
donec ego vixero.	soucit s Tebou, ženo žen.	dokud v těle zůstávám.

Juxta crucem tecum stare,	Veď mě pod kříž svého Syna,	Vedlé kříže s tebou státi
et me tibi sociare	jenž svou náruč rozepíná,	a v tvé žalosti trvati,
in planctu desidero.	s Tebou chci stát pod Křížem.	za to tě věrně žádám.

Virgo virginum praeclara	Panno panen plná jasu,	Panno, jenž jsi nejjasnější,
mihi jam non sis amara:	nežij sama trpkost času,	již mi nebývej trpčejší,
fac me tecum plangere.	přijmi, prosím, lásku mou.	dejž mi s sebou želeti.

Fac, ut portem Christi mortem	Maria má, kéž Ty sama	Dejž, ať mohu smrt Kristovu
passionis fac consortem	dáš mi nést smrt Krista Pána,	nositi a na kříž znovu
et plagas recolere.	přijmout ránu za ranou.	i na rány pomněti.

Fac me plagis vulnerari,	Kéž mě jeho rány zraní	Jeho ránami mne ukoj,
fac me cruce inebriari	a kéž opojení dá mi	a tím svatým křížem opoj
et cruore Filii.	jeho kříž a jeho krev.	pro lásku Syna svého.

Flammis ne urar succensus,	Až před Božím soudem stanu,	Tak roznícen a rozpálen
per Te, Virgo, sim defensus	přijď mi, Panno, na ochranu,	abych byl skrz tě obhájen
in die judicii.	vzdal ode mne Boží hněv.	v hodinu dne soudného.

Christe, cum sit hinc exire,	Kéž jsem křížem, smrtí Páně	Rač mne křížem ostříhati,
da per Matrem me ventire	chráněn v lásce svrchované,	smrtí Krista odívati
ad palmam victoriae.	milost buď mou záchranou.	a chovati v milosti.

Quando corpus morietur	Tělo zemře. Ty však, Panno,	Když zde v světě tělo zhyne
fac, ut animae donetur	dej, ať je mi nebe přáno,	a duše se z něho vyhne,
paradisi gloria. Amen.	kéž Bůh přijme duši mou. Amen.	dejž, by šla do radosti. [Amen.]

Poznámky

↑ Jedná se o umělecký překlad zachovávající strukturu veršů, nejde o doslovný překlad. Viz také doslovný český překlad na Wikizdrojích.
↑ Kancionál český, text převzat z vydání z roku 1712, str. 151-152.

Reference

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Stabat Mater na Wikimedia Commons

Sesterské projekty

[4] Jedná se o umělecký překlad zachovávající strukturu veršů, nejde o doslovný překlad. Viz také doslovný český překlad na Wikizdrojích.

[5] Kancionál český, text převzat z vydání z roku 1712, str. 151-152.

[1] Treasury of Latin Prayers (angl.)

[2] Miklík, Josef: Kdo složil sekvenci "Stabat Mater"? Časopis katolického duchovenstva 1922, č. 9-10, s. 336-337

[3] Stránky Hanse van der Veldena

[1]

[2]

[3]

[p 1]

[p 2]