St. Egidien

sídlo ve spolkové zemi Sasko v Německu

St. Egidien je obec v zemském okrese Cvikov v německé spolkové zemi Sasko. Obec je součástí Správního společenství Rund um den Auersberg.[pozn. 1]přibližně 3 200[1] obyvatel.

St. Egidien
Evangelický kostel "Unserer lieben Frauen" ("Naší milé Paní") v St. Egidien
Evangelický kostel "Unserer lieben Frauen" ("Naší milé Paní") v St. Egidien
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška261 m n. m.
Časové pásmoUTC +1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresCvikov
Administrativní dělení3 místní části
St. Egidien na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha21,3 km²
Počet obyvatel3 152 (2023)[1]
Hustota zalidnění148,3 obyv./km²
Správa
Statusobec
StarostaUwe Redlich
Oficiální webwww.st-egidien.de
Adresa obecního úřaduGlauchauer Straße 35
09356 St. Egidien
Telefonní předvolba037204, 03723 a 03763
PSČ09356
Označení vozidelZ, GC, HOT, WDA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

editovat

St. Egidien leží zhruba 40 km směrem na sever od českých hranic, přesněji od hraničního přechodu Johanngeorgenstadt - Potůčky. Obec je vzdálena od správního střediska Zwickau asi 11 km severovýchodním směrem a pouhé 4 km činí vzdálenost od města Glauchau. St. Egidienem protéká potok Lungwitzbach, jeden z přítoků Cvikovské Muldy. St. Egidien je konečnou stanicí 19,5 km dlouhé regionální železniční trati ze Stollbergu.

Historie

editovat

Podle neurčitých údajů, které jsou k dispozici, měla být obec založena mezi léty 930 až 968 pod názvem "Tilling" (pozn. "Till" je jednou ze zkrácených podob osobního jména Ägidius či Egidius) .[2] Po roce 1150 místo osídlili franští zemědělci, kteří zde vybudovali první kamenný kostel. Tento kostel však byl zbořen v době Sedmileté války kvůli havarijnímu stavu. Kostel "Uneserer lieben Frauen" byl založen ve 13. století zpočátku jako kaple, až v polovině 18. století byla stavba rozšířena a zvýšena.[2] První přesná písemná zmínka o existenci obce je z roku 1320, kdy se o ní v naumburské listině hovoří jako o "Ecclesia Sancti Egidii in Lunwicz".

Obec se skládá ze tří místních částí - St. Egidien, Kuhschnappel a Lobsdorf. V letech 1998 - 2001 se počet obyvatel pohyboval nad hranicí 3800. Od roku 2002 však dochází k trvalému poklesu jejich počtu až na 3302 k 31. 12. 2015, což je zhruba o tři desítky méně, než jaký byl stav v roce 1946, kdy bylo v St. Egidienu usazeno téměř 600 vysídlenců z oblasti Sudet, Východního Pruska, okolí Poznaně a Kališe a z pozdější Kaliningradské oblasti.[3]

Pamětihodnosti

editovat
  • Mineralienkabinett - mineralogické muzeum, umístěné v bývalém provozu „Nickelhütte St. Egidien“
  • Eulenhaus - hrázděný podstávkový dům, postavený v roce 1600 a později upravený a renovovaný. Dům slouží jako základna místním zájemcům o lidová řemesla - řezbářství a paličkování krajek
  • Kostel "Unserer lieben Frauen"
  • Železniční viadukt "Lungwitzbachtal"
  • Vlastivědné muzeum „Gerthturm“

Mineralogická lokalita

editovat

St. Egidien je proslulou mineralogickou lokalitou. V ryolitu se zde vyskytují acháty specifického hvězdicového tvaru převážně červeného zbarvení, které jsou vyhledávány sběrateli v Německu i v zahraničí.[4]

Fotogalerie

editovat

Poznámky

editovat
  1. Správní společenství (Verwaltungsgemeinschaft) je forma sdružování obcí v určitém regionu dle příslušného zákona Svobodného státu Sasko za účelem užší spolupráce mezi jejich správami.

Reference

editovat
  1. a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].
  2. a b Geschichte von St. Egidien [online]. St. Egidien: obecní úřad St. Egidien [cit. 2016-10-19]. Dostupné online. (německy) 
  3. Bevölkerungsentwicklung von St. Egidien [online]. St. Egidien: obecní úřad St. Egidien [cit. 2016-10-19]. Dostupné online. (německy) 
  4. Achatvorkommen St. Egidien [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu St. Egidien na Wikimedia Commons