Srdeční rytmus

Srdeční rytmus je pravidelné střídání systoly (tj. stažení srdeční svaloviny) a diastoly (tj. uvolnění stahu svaloviny).^[1]

Fyziologický rytmus

Sinusový rytmus na 12-svodovém EKG

Za normálních okolností je srdeční rytmus určován sinoatriálním uzlem (nodus sinoatrialis) umístěným ve stěně pravé síně. V tomto uzlu dochází k nejrychlejší změně napětí mezi vnitřním a vnějším prostředím srdečních buněk, což vede k vyvolání tzv. srdečního akčního potenciálu. Z uzlu se pak tento vzruch šíří převodním systémem srdečním na pracovní myokard^[2]. Kvůli tomu, že sinoatriální uzel udává rytmus celé srdeční akci, se označuje jako pacemaker, a jeho rytmu se říká sinusový rytmus. Na elektrokardiogramu nacházíme pravidelný rytmus, normálně v klidových podmínkách s frekvencí 60 až 90 akcí za minutu, s vlnou P, která odpovídá stahu aktivitě předsíní a je s jistým zpožděním následovaná komplexem QRS, který odpovídá aktivitě srdečních komor.

Patologie

Rytmus ovšem nemusí vznikat pouze v sinoatriálním uzlu. Buňky schopné spontánní depolarizace (tj. samovolného vzniku akčního potenciálu) jsou přítomny i jinde. Tzv. sekundárním pacemakerem je atrioventrikulární uzel (nodus atrioventricularis) umístěný v Kochově trojúhelníku. Za terciární pacemaker pak považujeme srdeční komory.

Patologické rytmy srdce jsou^[3]:

junkční rytmus – zde rytmus vzniká v místě převodního systému mezi síněmi a komorami (oblast tzv. atrioventrikulární junkce)
idioventrikulární rytmus – rytmus vzniká ve svalovině komor
fibrilace síní – chaotický pohyb svaloviny síní, který je nepravidelně převáděn na svalovinu komor (zpravidla rychleji, ale díky atrioventrikulárnímu spojení často s fyziologickou frekvencí 60-90 stahů/min)
flutter síní – velmi rychlý pravidelný pohyb svaloviny síní vzikající obíháním vzruchu po abnormálních drahách v síních (tzv. reentry)

Odkazy

Reference

↑ VOKURKA, Martin; HUGO, Jan. Velký lékařský slovník. 7. vyd. Praha: Maxdorf, 2007. ISBN 978-80-7345-130-1.
↑ TROJAN, Stanislav. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5. Kapitola 6.3.2 Řízení srdeční frekvence, s. 216–235.
↑ HAMAN, Petr. Výukový web EKG [online]. Plzeň: [cit. 2010-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-11.

Související články

Použitá literatura

VOKURKA, Martin; HUGO, Jan. Velký lékařský slovník. 7. vyd. Praha: Maxdorf, 2007. ISBN 978-80-7345-130-1.
TROJAN, Stanislav. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
HAMAN, Petr. Výukový web EKG [online]. Plzeň: [cit. 2010-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-11.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu srdeční rytmus na Wikimedia Commons
(česky) Srdce (WikiSkripta)
(česky) Vliv léků na srdeční rytmus (WikiSkripta)
(slovensky) Sínusový rytmus

[slovnik-1] VOKURKA, Martin; HUGO, Jan. Velký lékařský slovník. 7. vyd. Praha: Maxdorf, 2007. ISBN 978-80-7345-130-1.

[trojan-2] TROJAN, Stanislav. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5. Kapitola 6.3.2 Řízení srdeční frekvence, s. 216–235.

[ekg-3] HAMAN, Petr. Výukový web EKG [online]. Plzeň: [cit. 2010-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-11.

[1]

[2]

[3]