Spontánní činnost v mateřské škole

Spontánní činnost je volná hra, ve které si dítě volí samo hračky, spoluhráče, materiály a formu hry.[1] Spontánní činnosti se dítě může účastnit jako hráč i jako pozorovatel.[2]

Definice

editovat

Spontánní činnost neboli volná hra v mateřské škole je iniciována dítětem samotným. Spontánní činnosti je možné rozdělit na dvě kategorie: a) spontánní činnost, B) nepřímo řízená spontánní činnost.[3] Dítě hru uskutečňuje na základě vlastní potřeby, vnitřních motivů a zájmů.  Hra je dítětem realizována individuálně, ve dvojici, či v menších skupinkách.[3] Dítě k volné hře přistupuje s velkou spontánností, která je spojována s hlubokým soustředěním.[3] Do volné hry nemůže dítě nikdo nutit a vnucovat mu své názory, jak by měla hra vypadat. Během volné hry pedagog dohlíží na rizika (zranění, poškození hraček, ohrožení spolužáků, atd.) a předchází jim pomocí dopředu stanovených pravidel.[2]

Hlavní znaky volné hry  

editovat

Spontánnost

editovat

Jeden z hlavních znaků volné hry, dítě si pro hru samo volí podněty, cíle a záměry.[1] S přerušením hry je dítě nespokojené, nesouhlasí s ním, hru brání a nechce ji ukončit.[4]

Radost, uspokojení a tvořivost  

editovat

Dalším hlavním znakem je radost a uspokojení, kdy dítě hru prožívá pomocí gest, pohybů, radosti a emocí. Tvořivost je další hlavní znak volné hry. Díky tvořivosti si dítě může hru upravovat a přizpůsobovat obrazu svému pomocí pohybů, rekvizit, jazykových prostředků a prostoru.[4]

Fantazie

editovat

Fantazie se objevuje před 3. rokem, ovšem mezi 3.- 6. rokem je fantazie ve hře nesmírně důležitá. Pomáhá dětem překonat omezené dětské možnosti a obohacuje jejich poznatky a zkušenosti. Tvoří soulad mezi přesnými a nepřesnými poznatky dítěte.[4]

Opakování

editovat

Ve volné hře je opakování velmi dominantní znak. K již osvojeným hrám se dítě velmi rádo vrací, protože je spokojené, když se může znovu nacházet v prozkoumaných situacích, konstrukcích či příbězích.[4]

Přijetí role

editovat

Přijetí role je ve volné hře velkým přelomem pro dítě. Hra se začíná odvíjet od sebe ke druhým, čímž dítě prozkoumává jednání druhých a hra tak dostává jiný rozměr. Dítě přetváří situace, které si vybere a volí si v nich svoji roli. Dítě roli naplňuje podle vzoru a zároveň podlé svých představ a zkušeností ji ověřuje ve vztahovém kontextu s ostatními rolemi.[4]

Nepřímo řízená spontánní činnost

editovat

Druhý typ spontánní činnosti je možno označit jako nepřímo řízené činnosti. Nepřímo řízené činnosti jsou činnosti, které dítě vykonává samo, ale za dozoru učitele. Zevní impulz k realizaci činnosti dítě dostává od pedagoga. Příprava od pedagoga je v této činnosti velmi důležitá. Pedagog činnosti předem promyslí a naváže je k tematickému bloku. Přímo neřízená činnost by měla obsahovat různorodé učební přístupy, pomůcky a materiály.[3] Pedagog může do her dětí vstupovat jako spoluhráč a iniciovat ji hračkami či materiálem a obohacovat ji svými nápady a napomáhat jim při řešení úkolů a korigovat chování dětí.[2] Pedagog má díky své předchozí přípravě velký vliv na kvalitu nepřímo řízené činnosti. Dále by měl pedagog dbát a uznávat při přípravě nepřímo řízených činností tyto čtyři zásady: samostatnost, spolupráci dětí, volba vlastního postupu a řešení, výběr pomůcek a materiálů.[3]

Přínos pro dítě

editovat

Pomocí spontánní činnosti se dítě učí navazovat sociální kontakty s vrstevníky, domlouvat se s nimi, společně vytvářet pravidla hry a její cíle. Díky spontánní činnosti se dítě učí novým vědomostem, dovednostem, návykům, vytváří si postoje a získává další nové zkušenosti.[4] Spokojené a realizující se dítě by mělo být výsledkem pedagogického působení a péče.[5] Volná hra je nezbytná pro rozvoj a seberealizaci dítěte. Dítě si samo volí na základě svých znalostí tempo, osoby a předměty ke hře. Čas, který dítě stráví volnou hrou je pro něj velmi důležitý v prožívání určitých situací, vyjadřování emocí a sebehodnocení.[1] Rovnováha mezi spontánní a řízenou činností je pro dítě velmi důležitá.[4]

Reference

editovat
  1. a b c MONKEVIČIENĖ, Ona. Impact of academically oriented, constructivist and spontaneous education technologies on pre-school children's self-feeling and achievements. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 183–188. (anglicky) 
  2. a b c SVOBODOVÁ, Eva. Vzdělávání v mateřské škole: školní a třídní vzdělávací program.. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-774-9. 
  3. a b c d e KREJČOVÁ, Věra; KARGEROVÁ, Jana; SYSLOVÁ, Zora. Individualizace v mateřské škole. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0812-9. 
  4. a b c d e f g KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Hry v mateřské škole v teorii a praxi: význam hry, role pedagoga, cíl hry, soubor her. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0852-3. 
  5. KOŤÁTKOVÁ, S. Směr vývoje současné mateřské školy. Pedagogická orientace. 2006, roč. 16, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-12-14]. ISSN 1805-9511.