Spolkový dům ve Skalici

kulturní dům ve Skalici

Spolkový dům nebo Rolnický spolkový dům, dnes Kulturní dům, stojí na náměstí ve Skalici. Jednoposchoďová budova zaujme návštěvníky svou barevností a figurální mozaikovou výzdobou průčelí. V budově sídlí Záhorské muzeum.

Spolkový dům
Základní informace
Slohsecesní architektura
ArchitektDušan Jurkovič
Výstavba1905
Poloha
AdresaNámestie Slobody 11, Skalica, Skalica, SlovenskoSlovensko Slovensko
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny vzniku domu

editovat

Iniciátorem a realizátorem stavby určené pro 3 spolky – Gazdovský spolek, Spolek sv. Vavřince a Katolický kruh ve Skalici – byl místní lékař dr. Pavel Blaho, národovec a milovník slovenského lidového umění. Myšlenkou prezentace kulturní vyspělosti lidu Záhoří chtěl přispět k posilnění národního uvědomení Slováků. Dům projektoval v roce 1904 významný slovenský architekt Dušan Jurkovič.

Architektonické řešení

editovat

Stavební program budovy, která stojí v řadě domů na úzké dlouhé parcele na místě bývalého Katolického domu. Byly v něm spolkové a obchodní místnosti, muzeum, knihovna – čítárna, divadelní dvorana, byt a skladiště. Poloha domu a potřeba splnit různorodé požadavky spolků kladly zvýšené nároky na promyšlené řešení dispozice celku. Logickým důsledkem bylo zasunutí hlavního společenského prostoru (dvorany) do zadního dvorního křídla, jako i diferencované pojetí jednotlivých častí stavby.

Průčelí působí na prvním pohled bohatě a reprezentačně, má však jednoduchý základ. Tvoří ho třídílná kompozice jako odraz tří spolků, které dům stavěly. Vlastnictví jednotlivých častí stavby různým institucím je patrné podle nápisových tabulí, jakož i diferencovaným rytmem okenních os a asymetrickým nasazením průčelního štítu. Výtvarná výzdoba se soustřeďuje do pásu mezi přízemím a prvním poschodím, k římse resp. na plochu štítu a okolo ústředního okna v ose pod ním. Na průčelí se výrazně uplatňuje secesní železná oblouková markýza, zdobená rustikálním srdíčkovým ornamentem. Scelujícím prvkem je čistá základní plocha stěny s jednotnými tvary oken a vstupů, průběžný soklový pás ze zelených kachlů, římsa a zelená krytina střechy.

Figurální výzdoba štítu představuje skupinu, ve které sv. Štěpán, uherský král, žehná slovenské rodině. Je dílem českého malíře Mikuláše Alše.

Interiér

editovat

Z interiéru zaujme především důvtipné řešení divadelní dvorany s jevištěm a balkónem. Pomocí dřevěné sloupové konstrukce vložené uvnitř sálu vytvořil architekt systém roštů podpírajících konstrukci krovu, do kterého ponechal volný průhled. Jako izolaci a zároveň podhledový obklad použil omítnuté korkové desky. Kromě konstrukčního prvku se tu nosný sloup stal i prvkem členícím prostor a díky řezbářské výzdobě i dekorativním článkem. Dovnitř orientované arkýře v horní části dvorany rozptylují světlo pronikající zvenčí velkými okny s výplní ze skleněných tvarovek.

Arkýře, čtvercovým členěním svých ploch, posilňují celkový dojem čistého, jasně artikulovaného prostoru utvářeného geometricky.Lze tu spatřit inspiraci dílem  skotského architekta Mackintoshe a možná i prvky japonské architektury.

Expozice muzea

editovat

Původní prostory na poschodí určené pro muzeum navrhl Dušan Jurkovič jako iluzi dvouprostorového lidového domu se síní a místností (jizbou). Stálá expozice Záhorského muzea se skládá z původní a z nové části. Ve vstupní části jsou znaky záhorských měst a obcí. V národopisné expozici vyniká tzv. Blahova jizba. Její interiér je zachovaný tak jak ho navrhl. Dušan Jurkovič před 100 lety. Malované skříně, police a vyřezávaný malovaný strop vytváří jedinečný celek. Archeologická expozice dokumentuje vývoj osídlení Záhoří od pravěku po období Velkomoravské říše. V expozici starších dějin dominují exponáty ze Skalice. Závěr prohlídky muzejních expozic tvoří galerie Julia Koreszka. Sbírkový fond, orientovaný na společensko-historické obory – archeologii, historii, literární historii, etnologii, dějiny hudební kultury a numizmatiku, obsahuje přes 45 000 předmětů.

Z hlediska stylu představuje stavba Spolkového domu ve Skalici svéráznou variantu regionalizmu. Dílo jako celek reprezentuje jeden z charakteristických středoevropských pokusů o národní styl na bázi secese, jako pokus o „slovenský styl“.

Použitá literatura

editovat
  • Bořutová-Debnárová,D.:Dušan Samo Jurkovič. Osobnosť a dielo. Bratislava, Pallas 1993, s. 98-100
  • Dulla,M. Moravčíková,H.:Architektúra na Slovensku – stručné dejiny. Bratislava, Slovart 2005, s. 134
  • Projekt,6/2005: Sto rokov Spolkového domu v Skalici. s. 61-64
  • Záhorské muzeum

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spolkový dom v Skalici na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

editovat