Wikipedie

Sovětské metody práce

Sovětské metody práce byly pracovní postupy, které měly zvýšit výkonnost všech odvětví národního hospodářství Sovětského svazu. Průkopnici těchto metod měli často pouze minimální technické vzdělání. Stalin oceňoval stachanovce za nerespektování technických norem a odborníků.[1] Sovětské metody práce nepřinesly většinou technologické inovace, ale pouze přetěžovaly lidi, stroje a infrastrukturu. Slovy Stalina: „dovedou z techniky těžit maximum toho, co z ní lze vytěžit."[1][2] Ve stachanovské praxi se zvyšovaly otáčky na obráběcích strojích, zvyšovala rychlost posunu klád na pilách, zvyšovala řezná rychlost brázdiček v porubech dolů, a zvyšovaly vsázky do martinských pecí.[3] Že údernické hnutí není možno opírat pouze o fyzické schopnosti a dřinu, konstatoval Antonín Zápotocký.[4]

Označení viníka přetěžování pracovníků

editovat

Média odsoudila bezduché a mechanické metody práce, které zaváděl Centrální institut práce (CIT) inspirovaný americkým vědcem Frederickem Winslowem Taylorem, protože byly buržoazní úchylkou. Úchylka byla pojmenována jako „citovština"[5] a zakladatel CITu Alexej Kapitonovič Gastev byl 8. září 1938 zatčen NKVD a 15. dubna 1939 popraven.[6][7] V knize „Jak pracovat“ napsal o hlavním problému výroby: nedostatku pracovní kultury[8] u většiny sovětských občanů a nevyvinutými kulturními postoji.[7]

Začátky

editovat

První propagandisticky využitým výkonem byla těžba uhlí pomocí sbíječky na stlačený vzduch Alexeje Grigorjeviče Stachanova. Stachanov sám narubal v noci z 30. na 31. srpna 1935 během 5 hodin 45 minut 102 tun uhlí[9] a překonal normu o 1400 %.[10] Dva horníci zajišťovali porub dřevěnými stojkami.[11] Horníci nezbytní pro dokončení těžby (nakládka uhlí) nebyli v rekordu Stachanova zmiňováni, na rozdíl od rekordu Jumaševa.[12] Právě v rozdělení těžby na samotné rubání a na výdřevou rubání našli propagandisté uplatnění dělby práce a postup nazvali Stachanovovou metodou.[zdroj?] Pantělej Ryndin psal, že za metodu rozdělení práce mezi rubače, kteří pracovali v první směně a dřeviče, kteří pracovali v druhé směně, dostal titul Hrdina socialistické práce.[13]

Události nabraly rychlý spád – nejen, že vzniklo stachanovské hnutí, ale už 76 dní po rekordu[5] se ve Velkém kremelském paláci konala 1. všesvazová porada stachanovců.[14] Hnutí začalo jaksi spontánně, téměř samovolně, zdola a šířilo se nebývalou rychlostí jako uragán.[15] Stachanovci podávali maximální výkony (i 3 000 % normy)[16] v rámci socialistické soutěže, a to nejen v dolech. Socialistické soutěžení bylo rozšířeno nejen mezi jednotlivci-stachanovci, ale v rozsahu celých pracovišť a podniků. V socialistické soutěži docházelo k masovému rozšiřování zlepšovatelských a novátorských poznatků a nových pracovních metod.[17]

Dne 16. prosince 1935 byla uveřejněna fotografie Alexeje Grigorjeviče Stachanova na obálce časopisu Time.[18] Rekord Stachanova byl a je zpochybňován a označován jako podvod.[19] Okolnosti rekordu však nejsou známy. V jedné z verzí rekordu kopal Stachanov uhlí pouhým krumpáčem, i když je zmiňováno nejčastěji sbíjecí kladivo.[20][21] To nebylo ještě v roce 1937 samozřejmostí a sbíjecí kladivo dostal horník až po absolvování kurzu.[22] V rubání bylo při rekordu pouze 5 lidí (kromě tří horníků jenom revírník a novinář), a tak byly vytvořeny ideální podmínky (malá prašnost).[19]

Československo

editovat

Také čeští čtenáři byli o stachanovcích již ve třicátých letech 20. století informováni. Pojmenování stachanovec bylo použito i v případě zaměstnance Baťovy továrny.[23][24] V článku o obuvnickém průmyslu SSSR se mohli dočíst, že ze Zlína přijali mnoho prospěšného. Organizace práce a stroje jsou stejné, až na sortiment, který se v SSSR zaměřoval pouze na jeden typ obuvi.[25] Sovětské noviny kvitovaly zájem a pomoc Zlína (Bati).[26] Jan Antonín Baťa však mluvil o slepém kopírování, které následovalo po návštěvě sovětských generálů v podniku a posléze i návštěvě sovětských spisovatelů.[27] Článek v časopise Auto vysvětloval, že stachanovština je vědecká organizace práce a nevyžaduje větší námahu dělníků,[28] a tím je v rozporu s mnoha názory, které se netajily výhradami:

  • nehospodárnost, malá kvalita a výroba zmetků. Naproti tomu byla v československých podnicích zavedena úkolová práce, ale s přihlédnutím k reálným možnostem pracovníka.[29]
  • postoj komunistů kritizujících racionalizaci v československých podnicích, i když se v SSSR rozjela stachanovština.[30][20]
  • mnoho žen-stachanovkyň bylo zaměstnáno v hornictví a hutnictví, kde nemohly vydržet pracovní tempo[31]
  • stachanovština byla stejný systém jako taylorismus[32]
  • výkonové normy se zvyšovaly po každém rekordním výkonu stachanovce, který výkon dosáhl krátkodobě a za uměle vytvořených výhodných podmínek[33]
  • stachanovec byl komunista, a už to je nepřijatelné[34]
  • stachanovština není dlouhodobě udržitelná - názor prezidenta republiky Edvarda Beneše na začátku roku 1946[35]

Glorifikace stachanovců resp. průkopníků sovětských metod v Československu sílila.[36] Stále se však mohly vyskytovat i kritické hlasy, které doporučovaly vykázat rekordní výkony silákům do varieté, kde mohou ohromovat publikum.[37][38] I z úst prezidenta republiky zazněla střízlivá slova, mírnící nadšení ze stachanovských výkonů.[35] Po 25. únoru 1948 už nebyla kritika myslitelná. Novináři psali o stachanovcích devótní články, které popisovaly jejich ušlechtilé motivace ke špičkovým výkonům. Českými (slovenskými) novináři nebyla finanční motivace zmiňována nebo byla dokonce popírána.[39] Peníze ale skutečnou motivací nebyly a ani být nemohly. V tomto období fungoval vázaný trh s lístkovým systémem, který neumožnil vyšší výdělky utratit. Proto byly vypisovány soutěže o věcné ceny jako byly cigarety, textil nebo motocykly.[40] Traktorista Mirko Amler považoval výdělky traktoristů za nepřiměřeně vysoké, a to byl postoj k odměňování, který ocenil i Antonín Zápotocký.[41] Naopak v článcích sovětských novinářů byly v rublech vyčísleny odměny stachanovců. Finanční motivace ve objevila jen ve třicátých letech 20. století v článcích o baťovských rekordmanech.[23][24]

Baťovské výkony byly označeny jako taylorismus, na rozdíl od výkonu stachanovce Nikolaje Smetanina, který vykonával tutéž činnost. Ve stachanovské práci byl každý pohyb promyšlen a odůvodněn, aby se mohla ušetřit alespoň vteřina.[42] Každý díl práce byl propočítán na vteřiny. Studium stachanovských metod bylo zahajováno měřením práce dvou až tří stachanovců, kteří provádějí daný úkon rychleji než ostatní.[43] Na základě podrobného rozboru práce nejlepších stachanovců se určoval nejlepší postup práce. [44]

Adorace stachanovců nekončila novinovými články a filmovými týdeníky. Objevil se plán na promítání krátkých filmů během rozdělování práce horníkům.[45] Propaganda stachanovských metod byla považována za cestu, jak zvýšit pracovní disciplínu. Disciplína se nemohla zvýšit strachem ze ztráty zaměstnání, ani hrubým násilím, které používal předchozí režim německých nacistů.[46] V Sovětském svazu se osvědčila veřejná kritika; nedisciplinovaní pracovníci byli vyzváni, ať vystoupí na podium.[47]

Propagandisté vytvořili obraz Sovětského svazu, kde stachanovci, hnutí „přicházející zdola",[48] ženou vpřed sovětské hospodářství. Ve skutečnosti bylo národní hospodářství tlačeno shora, včetně pokusu o zavedení vojenského řízení. Dne 10. září 1947 vešel v platnost Výnos prezidia Nejvyššího sovětu SSSR „O zavedení hodností pro řídící a inženýrské pracovníky v uhelném průmyslu a výstavbě uhelných dolů“. Přidělení hodnosti dávalo právo nosit uniformy s příslušnou distinkcí umístěnou v knoflíkové dírce a na rukávu.[49] Následovaly další výnosy, které hodnosti zavádělo i v dalších resortech včetně lesnictví a papírenského průmyslu. Dne 12. července 1954 byly uniformy a insignie v hospodářství zrušeny.[zdroj?]

Propagace sovětských metod práce se objevovala i v projevech Klementa Gottwalda.[50] „Úderník, zlepšovatel, stachanovec, to ať je nový hrdina, nový ideál naší mládeže."[51] Antonín Zápotocký označil lidi jako zrádce, pokud „sabotovali" sovětské metody práce.[52]

Zemědělství

editovat

Příkladem nuceného zavádění sovětských metod práce byl Příkaz ministra zemědělství k zavádění pokrokových metod nutných ke splnění směrnice X. sjezdu KSČ:[53]

  • využití úzkořádkového osevu obilovin
  • metoda chovu prasat soudružky Ljuskovové, která spočívala v plánu připouštění prasnic[54]
  • metoda výkrmu prasat soudruha Šurikovova,[55] která spočívala v krmení chlebem vyrobeným z jadrného krmiva[56]
  • využití čtvercově hnízdové výsadby brambor a kukuřice,[53][57] dle SSSR, kde Nikita Sergejevič Chruščov požadoval touto metodou vysadit zelí, rajská jablíčka, lilek, okurky, dýně, tykve a melouny.[58]

Zavádění sovětských metod práce byl obsaženo i ve vládním Usnesení o zajištění včasného a vzorného provedení jarních zemědělských prací.[59]

Příkaz ministra neobsahoval další sovětské metody:

  • metoda šestinásobné držitelky Leninova řádu Andrejevny Malininy,[60] z kolchozu „12. říjen" v Kostromské oblasti, která spočívala v dojení a krmení dojnic 3x krát denně[61] nejlépe 4x denně.[62] Masáž vemene,[63] skupinové krmení[62] a krmení bramborami přineslo zvýšení dojivosti. Dojnice, které více dojily, dostaly větší krmnou dávku. Dojnicím, které dojily málo, byla krmná dávka zredukována.[64] Rekordmankou byla dojnice „Poslušnice", která nadojila 11 600 kg mléka za rok.[65]
  • Lysenkova metoda zakládání lesů: semena stromů se vysazují na polích osetých ozimem, obilí pak chrání stromečky před větry. V dalším roce se pole osévají bez orání. Ve výsledku stromky chrání obilí.[66]
  • metoda traktoristky Praskovija (Paši) Nikitičny Angeliny,[67][68] která se mimo jiné aktivity účastnila na velikém zreformování přírody vysazováním ochranných lesních pásem[69]
  • metoda Zinajdy Ivanovny Vorošilové, která zavrhla zastaralou podlahovou metodu chovu drůbeže a propagovala klecovou metodu.
  • metoda Ivana Hunějeva, spočívající v hodinovém grafu[70][71]
  • metoda B. Gotovcova: bodovací systém klasifikace pracovních operací[72]
  • metoda chmelařky N. Nesterčukové, díky které se zvýšily výnosy na československých chmelnicích[73]
  • metoda doopylování žita, která měla zvýšit hektarové výnosy[74]

Normalizační tisk konstatoval, že československé zemědělství se v letech 1952–1972 rozvíjelo na základě sovětské zemědělské ekonomiky a praxe.[75]

Studený odchov telat

editovat

Nejcitovanější metodou v zemědělství byl studený odchov telat. Byť se metody jmenovaly po svých autorech, u studeného odchovu tomu tak nebylo. Média zmiňovala pouze vynálezce zařízení, v kterém odchov telete probíhal. Jednalo se boudy šestinásobného držitele Leninova řádu Stanislava Ivanoviče Štejmana. S nerusky znějícím jménem měli novináři potíže, a tak boudy nazývali jako Štajmanovy,[76] Stajmanovy,[77] Steinmanovy[78] nebo dokonce švédské.[79] Studený odchov přinášel užitkovost a odolnost.[80][81]

Termín „studený odchov" zlidověl a byl používán jako označení nevytápěných místností, bytů nebo budov.[82] Propagandisté si stěžovali, že na vesnicích studenému odchovu ještě nevěří.[81] Média často používala termín vzdušný odchov.[83]

Železnice

editovat

Dalším oborem s častým výskytem sovětských metod byla železniční doprava:

  • metoda Pjotra Fedoroviče Krivonosa,[84] který dostal 48 kg páry z jednoho čtverečního metru výhřevné plochy kotle parní lokomotivy; to umožnilo zdvojnásobení technické rychlosti nákladních vlaků. Stranická propaganda hodnotila Krivonosův výkon jako v praxi vyvrácenou pseudovědeckou teorii limitů.[85]
  • metoda Viktora Grigorjeviče Blaženova (hnutí pětistovkařů - движения пятисотников),[86] které mělo za úkol dosáhnout nájezd lokomotiv 500 km/den. později se jednalo i o rychlost, spotřeba a organizaci úsekové vozby[87] Blaženov vydal knihu „15 000 kilometrů na lokomotivě za měsíc".[88]
  • metoda M. F. Katajeva,[89] neboli metoda rozpouštění vozů: kolektivní spolupráce při posunování vozů[90] Kolektiv je stálý a posunovači tak ví, jaký odraz (malý nebo velký) má jejich strojvůdce, a rychleji rozpouštějí vlaky.[91] Vlakotvorné stanice zvýšily rozposunovanost železničních vozů.[92]
  • metoda Ščeblikinova: řádná prohlídka a oprava vozů přímo na pořádacím nádraží[87]
  • metoda Pavla Dmitrijeviče Sudnikova, spočívající v komplexním řízení vlakové dopravy (provozní plánování, regulace vlakové dopravy a obrat lokomotiv)[93][94]
  • metoda Nikolaje Alexandroviče Lunina, která vyřešila opravu lokomotiv společnou prací lokomotivní čety a opravářů depa; dalším vylepšením metody byla oprava lokomotiv pouze posádkou lokomotivy[16] Metoda vyloučila roztápění a vychládání lokomotiv, protože zkracovaly životnost kotle. Lokomotiva jezdila až do okamžiku, kdy bylo nutné vymytí kotle od dosud měkkého vodního kamene.[91]
  • metody Zavodčikovova týkající se obchůzek tratí a jejich údržby[95]
  • metoda Niny Nazarovové,[87]spočívající ve sledování chodu strojů pravidelnými prohlídkami[96] a pečlivém ošetřování strojů a zařízení[97]

Doly

editovat
  • Metoda Nikity Aleksejeviče Izotova byla založena na důkladném studiu uhelné sloje, objevil kliváž (směr střihu)[98] a své znalosti využil, když narubal za směnu 240 tun uhlí,[99] později 607 tun.[100] Po výkonu Alexeje Grigorjeviče Stachanova zazněl názor, že Izotov dociloval svých výkonů vypětím fyzických sil.[5]
  • Metoda Mirona Dmitrijeviče Djukanova, který soutěžil se Stachanovem.[101]
  • Metoda T. Gvozdyrkova[102] byla založena na plnění cyklického grafu práce:
    • rubači během první směny zabezpečili strop, během druhé směny podřezali stěnu uhlí brázdičkou a během třetí směny podřezanou stěnu vyrubali. Po 24 hodinách se cyklus opakoval.[103]
    • raziči během první směny navrtali čelo chodby, během druhé odstřelili a odtěžili materiál a během třetí směny zhotovili výztuž a prodloužili koleje[104]
    • ještě v roce 1945 bylo rozdělení na tři směny běžnou praxí, která nebyla žádnou metodou.[38] Metodou se tato praxe stala nejpozději dne 1. dubna 1951, kdy byly popsána v tisku.[105]
    • Komunista Ivan Šabašov vysvětlil, že když se nepovedlo vyrubat podřezanou stěnu uhlí za směnu, zůstali na pracovišti déle, a tím dodrželi metodu plnění grafikonu.[103] Někdy horníci po směně nevyfárali, ale pracovali 16 hodin, aby zachránili normativ cykličnosti.[106] Pozoruhodné bylo, že při dodržování grafikonu dosáhly některé kolektivy i tři „cykly" za měsíc navíc.[107]
    • Navzdory práci v režimu pravidelných cyklů byly horníci vyzýváni k soutěži o délku podřezaných metrů stěny. Délka stěny však nebyla u všech soutěžících kolektivů stejná, protože ji určovaly geologické podmínky. A tak jedinou možností vyhrát soutěž při dodržování grafikonu bylo odpracování více směn než ostatní.
  • Metoda Pavla Andrejeviče Děsjatiričenka, která byla založena na hodinovém rozvrhu práce uhelného kombajnu.[108]
  • Metoda Vasilije Kučera[109] byla založena na plnění cyklického grafu práce v rubáních vystrojených kombajnem Donbas.[110][111]
    • Usnesení strany a vlády uložilo, aby pokroková metoda dobývání uhlí podle grafikonu cykličnosti bylo zavedeno ve 270 rubáních.[112]
    • Ředitel Trustu OKR Orlová vydal příkaz, aby všech 97 orlovských porubů přešlo na práci v grafikonu cykličnosti. Tento úkol nebyl splněn, ředitel Hečko provedl sebekritiku. Ta nebyla přijata předsednictvem okresního výboru KSČ jako alibistická a povrchní.[113]
  • Metoda sovětských rychlopřekopářů, která spočívala v nasazení co největšího počtu lidí na předku chodby (překopu)[114]
  • Metoda Fjodora Lebedě, která umožnila vyražení chodby v délce 5 - 6 metrů za směnu.[115]
  • Metoda Petra Kňagnického, který pracoval v rubání, ale přesto vymyslel metodu rychloražby.[115]
  • Větší rychlost postupu razičů byla dosažena zavedením čtyřsměnného provozu. Stávající patnáctičlenný kolektiv se rozšířil o jednoho horníka a byl rozdělen do čtyř směn, které se střídaly přímo na pracovišti. Nově ustanovená směna měla jen čtyři horníky, ale stále stejný úkol: dokončit svou fázi cyklu. Pravidelně docházelo ke zpožděním, které se v zájmu dodržení grafikonu doháněly souběžnou prací střídajících se směn.[116]
  • Metoda Leonida Boriskina,[117] kterou použili horníci na dole Zápotocký na Kladně,[118] a která spočívala v organizaci ražení chodeb. Práce probíhala na více čelbách (předcích),[119][120] dokonce současně na pěti předcích[121] s cílem dosáhnout ve třech směnách (po pěti hornících) 5 „cyklů". Tím by pokořili výkon 4 „cyklů" dosahovaným metodou čtyřsměnného provozu, kde byl zapojen do práce jeden horník navíc.[122] Metodu, kdy raziči pracovali na dvou chodbách a přecházeli z předku na předek použili raziči pro odstranění ztrátových časů. Po odstřelu nečekali až bude konec chodby (předek) odvětrán, ale přesunuli se na další předek.[123]
  • Metoda Ivana Ivanoviče Briďka spočívající v těžbě uhlí v nepřetržitém cyklu.[124][125][126][127][128] Obrovský zájem musel způsobit jeho návrh, aby se stojky řezaly na požadovanou velikost už na povrchu.[129]
  • Grafikon cykličnosti z rubání na dole Hedvika byl zveřejněn v tisku.[130]

Ve starším článku ze dne 2. dubna 1950 je popisována metoda jinak: všechny operace měly probíhat současně. Vykonáváním všech operací ve stejnou dobu byl umožněn nepřetržitý chod brázdičky a nepřetržité rubání.[3] Metoda se objevila v písni Jaromíra Nohavici: „praca v cyklu těžbu zdvihně..."[131]

  • Metoda Petra Kalinoviče Zavarzy,[132] která obsahovala správnou obsluhu a údržbu brázdiček.[133][134][135]
  • Metoda Petra Kňagnického, která obsahovala správnou obsluhu a údržbu brázdiček v rubání[115]
  • Metoda N. Gončara, která spočívala v používání padesátimetrového tažného lana brázdičky místo dosavadního lana o délce 25 metrů.[136]
  • Metoda Vasilije Kučera, která spočívala v používání kratších elektrických kabelů brázdičky místo dosavadních dlouhých nedělených kabelů.[136]
  • Metoda Semjona Grigorjeviče Golubara, která se týkala dobývání železných rud.[94]
  • Metoda Alexeje Iljiče Semivolosova, spočívající ve vysokorychlostním vrtání s mnoha otvory.[137][138]
  • Metoda Vasilije Ivanoviče Prokopova, spočívající v používání ocelové výztuže při výztuži chodeb.[103]
  • Metoda sovětských rychlopřekopářů, při které bylo nasazeno na konci hlavní chodby (na čelbě, na předku) až osm vrtacích kladiv během vrtání a dva nakladače během odtěžování odstřeleného materiálu.[139]
  • Metoda Nikolaje Semjonova, která využívala razící kombajn pouze dvě směny místo tří a tak umožnila pravidelnou měsíční ražbu v délce 250 metrů.[115]
  • Metoda Aristarcha Medvěděva, která umožňovala prodlužování dopravníku bez jeho zastavování[115]
  • metoda dobývání uhlí pomocí uhelného pluhu, který byl na rozdíl od tvrzení západních propagandistů vymyšlen již v roce 1930 v SSSR.[140] První uhelný kombajn byl rovněž vynalezen v SSSR, a to už v roce 1928.[141]
  • metoda puťovek, která byla zavedena na dole Koh-i-noor v Lomu u Mostu na všechny úkolové práce[142] Puťovka byl pracovní příkaz pro jednotlivá pracoviště a směny, který putoval od vedoucího úseku přes revírníka, předáka k horníkům.[143]
  • Metoda Agha Huseyn Kafarova spočívající v prodloužení životnosti vrtů na naftových polích[108]
  • Metoda Jusupa Kerimova spočívající v bezporuchovém provádění vrtů[108]

Hutě, železárny

editovat
  • Lidové noviny seznámily čtenáře s metodou rychlostní tavby oceli, vynalezenou tavičem-stachanovcen, který není v článku pojmenován.[144]
  • Metoda Alexeje Leontijeviče Šatilina, která spočívá ve zvýšení výroba surového železa využitím vysokopecního prostoru.[94][145]
  • Metoda Pavla Kočetkova, která spočívala v systému vrstvení surovin v martinské peci[146]
  • Metoda taviče-novátora Michala Mojsejeviče Privalova, která spočívala v urychlování procesu martinské tavby[147]
  • Metoda Nurully Chasanoviče Bazetova spočívající v rychlostním tavení.[148]
  • Metoda Vladimíra Zacharova, spočívající v rychlostním tavení.[149]
  • Metoda soudruha Malyševa, která spočívala v důsledném dodržování technologických předpisů[150] a současně ve zvýšení teploty v martinských pecích.[151]
  • metoda Vladimíra Starostina, ktrerá spočívala v zahájení vsázky do martinské pece před jejím úplným vyprázdněním.[152]
  • Metoda Vasilije Matvejeviče Amosova, kterou autor učil maďarské hutníky v Železárnách J. V. Stalina[153] a východoněmecké hutníky v Železárenském kombinátu východ (EKO).[154] Rovnoměrnou vsázkou šrotu a odstraněním ztrátových časů zkrátila tato metoda tavbu oceli o dvě hodiny.[155]
  • Metoda Alexeje Podmostkova, která obsah mědi ve strusce podstatně snížila z původních 50%.[156]
  • Metoda Semjona Vasiljeviče Česnokova, která prodlužovala životnost metalurgických agregátů.[157]
  • Metoda A. Žemčužnikova, která spočívala ve vážení ingotů při jejich odlévání[158]
  • Metoda Alexeje Mezaleva, neboli metoda přesného lití do keramických forem[159]
  • Metoda Ivana Alexejeviče Somova,[157] který vytvořil světový rekord ve válcování, když vyválcoval 420 ingotů[160]
  • Metoda Alexeje Rjabova, která spočívala v přesném vykování polotovarů nevyžadujících velké obrábění.[161]

Strojírenství

editovat

Ve strojírenství, konkrétně v obrábění kovů, se uplatňovaly metody obráběčů kovů:

  • metoda soustružníka Vladimira Illarionoviče Kuzovleva, která spočívala v současném obrábění dvou součástek. Dosáhl tak 390 % normy.[162]
  • metoda frézaře Ivana Ivanoviče Gudova, který najednou opracovával 50 součástí a dosáhl tak splnění normy na 9 050 %,[11] resp. 9 500 %.[163]
  • metoda frézaře ozubených kol Viktora Terentjeviče Ponomareva, spočívající v obsluze několika strojů a vysokorychlostním řezání kovů. Oslavný článek v Rudém právu napsal, že metodou splnil normu na 30 let za 1 rok.[11] Později vyšel článek samotného Ponomareva, který uvedl, že normu na 30 let splnil za pětiletku.[164]
  • metoda frézaře ozubených kol Alexeje Vasina, který současně pracoval na sedmi strojích[165]
  • metoda silového obrábění (soustružení velkými posuvy) Vasilije Alexandroviče Kolesova spočívající ve větším posuvu, při kterém vznikají třísky 10 mm silné. Metoda prodlužovala životnost nožů, které se nelámaly.[166][167][168] Zásadním prvkem metody byl Kolesovovův nůž, ale frézař soudruh Zahradil Kolesovovu metodu uplatnil i při práci na frézce a prodloužil tak životnost fréz.[169]
  • metoda Vladimíra Jakumoviče Karaseva, který zlepšil metodu V. Kolesova.[166]
  • metoda soustružníka M. Volkova, který navrhl proudovou operační metodu obrábění[170]
  • metoda Borise Kulagina, která spočívala v prodloužení životnosti soustruhů[171] a rychlosoustružení.[172]
  • metoda soudruha Kuzněcova, která spočívala v prodlužování životnosti kovoobráběcích nástrojů[173]
  • metoda V. Seminského, který zvýšil obrábění pateronásobně použitím jedné operace místo dvou a použitím dláta soustružníka Birjutova[174]
  • metoda rychlosoustružníka Sergeje Bušujeva, který dosáhl při soustružení kovů rychlosti 2650 metrů/min.[175]
  • metoda Pavla Borysoviče Bykova,[176] nejlepšího soustružníka na světě,[177] která rychlosoustružením 300 metrů/min zvedla pracovní výkony o 100 %[178][179]
  • metoda G. Bortkeviče, který dosáhl rychlosti 700 metrů/min.[180]
  • metoda Vasilije Ivanoviče Žirova, která spočívala ve vysokorychlostním vrtání.[181]
  • metoda Jevgenije Franceviče Saviče, která spočívala v rychlostním frézování[182]
  • metoda Ivana Petroviče Inočkina, spočívající v sestavení obráběcích strojů do linky[183]
  • metoda svářeče Michaila Terentyeviče Antonika,[184] která umožnila plnit normy na 500 %.[185]
  • metoda svářeče Viktora Volodinova,[186] která spočívala v současném upnutí tří svařovacích elektrod do držáku elektrod (kleští).[187]
  • metoda svářeče Michajlova, která spočívala ve svařování střídavým proudem[187]
  • metoda Dmitrije Filippoviče Bosého (Bosyj), který automatizoval obsluhu stroje, a tím splnil normu na 1 000 %,[188][189] a tak založil hnutí tisíčníků (Движение тысячников).
  • metoda Jeleny Lebeďevové, která spočívala v plynulé kontrole jakosti výrobků[190]
  • metoda kontroly přesnosti, při které snížením počtu kontrolovaných výrobků docházelo k úsporám[191]
  • uzlová metoda oprav traktorů[192]
  • metoda Valentiny Chrisanové neboli metoda hodinového výrobního plánu, která umožnila přísnější sledování práce každé dělnice. Pokud se po hodině nerozsvítila žárovka vedle pracovnice, nebyla splněna hodinová norma.[193]

Stavebnictví

editovat
  • metoda provádění staveb při teplotách -40°C, spočívající v elektrickém ohřevu zemin před výkopem základů, použitím prohřáté malty při zdění a ohřevu vybetonovaných betonových konstrukcí párou[194]
  • metoda kolektivního omítání neboli omítání ve trojkách, kdy jeden zedník nahazoval lopatou (nikoli zednickou naběračkou), druhý maltu srovnával a třetí dělal vodítka[195]
  • metoda kolektivního zdění neboli zdění v trojkách,[196][197] kde 1. pomocník míchal maltu, 2. pomocník podával cihly a zedník kladl cihly.[198]
  • metoda Fedora Šavljugina a Vasilije Koroleva spočívající ve zdění v pětičlenných skupinách[199]
  • metoda zedníka Turčiče, která organizoval zdění ruským způsobem[200] a spočívá ve zdění v šestičlenných skupinách, kde dva dělníci vozili cihly, třetí dělník podával najednou dvě cihly zedníkovi do rukou zedníkovi, který je současně položil do malty. Čtvrtý dělník vozil maltu druhému zedníkovi, který ji rozprostíral.[201]
  • metoda stachanovce Širkova, která zděním do rámu zlevňoval stavbu a nevyžadoval kvalifikované pracovníky[202]
  • metoda Pavla Antonoviče Duvanova, která spočívala v rychlostním vypalování cihel v cihelnách,[203] kde řidší skládka cihel umožnila rychlejší postup ohně a tím i rychlejší vypalování cihel[204] K urychlení napomáhalo i rozpařování syrových cihel horkou vodou a párou.[205] Metoda se využívala i při výrobě magnesitových cihel pro vyzdívku martinských pecí.[151]
  • metoda Ivana Vasiljeviče Smirnova spočívající ve výrobě vápenné malty z nehašeného vápna při níž se dosáhlo teploty až 100°C. Vysoké teplota zabránila zmrznutí malty.[206]
  • metoda Ivana Kutěnkova spočívající v dělbě práce při zhotovování fasád. Omítání bylo rozděleno do pěti operací, které se vykonávaly jedna po druhé.[207]

Textilní, gumárenský a kožedělný průmysl

editovat
  • metoda Natalie Kuzminičny Jaryginy-Silovy,[208] která předcházela poruchám sledováním výkonů stavů[209]
  • metoda tkadleny Marie Ivanovny Vinogradové,[210] která obsluhovala 284 stavů,[211] a tím vyvrátila pochybnosti, které vznesl český časopis už při obsluze 219 stavů[212]
  • metoda přadleny Valje Petryščevové, spočívající ve zvýšení otáček a urychlení jednotlivých pracovních úkonů[213]
  • metoda tkadleny Julie Večerevové, spočívající ve zvýšení obrátek a předávání strojů za chodu a v péči o stavy[213]
  • metoda tkadleny Iraidy Solodovy neboli solodovský způsob kontroly člunků [214]
  • metoda Arzejevové: zaučovat na dvě i víc pracovních profesí[213]
  • metoda Vorošinova[215]
  • metoda tkalce Alexandra Čutkichova: vyrábět prvotřídní zboží a výzva k soutěži brigád o kvalitu.[215][216] Použitím metody se zmenšil odpad surovin o jednu třetinu.[217]
  • metoda inženýra Fedora Lukiče Kovaljeva byla zevšeobecňování a zpřístupňování údernických zkušeností do všech odvětví průmyslu.[218] V tkalcovnách došlo k urychlení výměny člunků na dvě vteřiny a k urychlení vázání nití za brdem.[219]
  • metoda Vasilije Ivanoviče Matrosova, která ušetřila v krátké době kůži na 80 000 párů obuvi[3]
  • metoda Marii Ivanovny Levčenko, která změnila způsob vykrajování kožených detailů bot; nadále byly vykrajovány ze zbytků kůže, která zůstala po vykrajování velkých dílů.[220]
  • metoda Galiny Muštakovy, která spočívala v daném okamžiku použít právě takovou vykrajovací formu, která svým tvarem zaručovala nejmenší odpad[221]
  • metoda Nikolaje Smetanina,[25] předcvikaře, jehož výkonům se smál J. A. Baťa s poukazem, že baťovci to svedou jednou rukou, navíc u celých dílen[27]
  • metoda N. Jušina,[222] která řešila komplexní organizaci (v ruském originále stachanovského) pracoviště[223]
  • metoda Klavdie Zenové, spočívající v přidělování úseků výroby těm pracovníkům, kteří jsou pro daný úsek nejvhodnější[224]
  • metoda Lidie Gavrilovny Korabelnikové,[225][226] pracovnici moskevské továrny na obuv Pařížská komuna (Парижская Коммуна), která spočívala v komplexní úspoře surovin:
    • V závodě Korda v Litvínově se zlepšením vypřádáním a zlepšenou organizací nástrků ušetřili surovinu, která jim vystačila na celodenní výrobu příze[227]
    • Bukovecké papírny: při výrobě papíru se odřezané okraje papíru ručně třídily a řezaly na menší formáty
    • Chemické závody v Ústí na Labem: pracovníci se zavázali, že každou třicátou operaci budou provádět z ušetřeného materiálu
    • V Továrně na sodu v Neštěmicích snížili spotřebu tak, že již od 24. listopadu do konce roku pracovali z ušetřeného materiálu. Na příští rok jim byl snížen příděl materiálu.[228]
    • V Oděvních závodech Jiřího Wolkra v Prostějově šila jedna z dílen pouze s nitěmi, které ušetřily ostatní dílny[229]
    • V Rubeně, gumárenských závodech lepili ústřižky kordu do širokých čtverců a znovu krájeli, aniž tím utrpěla kvalita výrobku.[230]

Úspora materiálu ve výrobě bylo univerzální heslo, které se mohlo uplatnit ve všech odvětvích národního hospodářství. Proto se v novinách a filmových týdenících stala metoda Korabelnikové často zmiňovanou metodou a veřejnost často nevěděla, že metoda vznikla v obuvnickém průmyslu a autorka metody pracovala s kůžemi. Princip šetření materiálem Korabelnikové vešel do lidové tvořivosti i povědomí obyvatel Československa v podobě fenoménu kávy vyrobené z už přelitého lógru, resp. z lógru namíchaného s čerstvou kávou v poměru 1:1 nebo i menším. Takové kávě se říkalo kafe korabelnikov nebo také korabelnice.[231]

Další odvětví

editovat
  • metoda Vasilije Stěpanoviče Musinského, která spočívala v údernickém zvyšování rychlosti práce na pile[232]
  • metoda postřiku smrkové kulatiny, která 4x zvýšila množství dřeva v 1. kvalitě[73]
  • metoda prodavače Korovkina,[233] pozdějšího ředitele prodejny luxusních potravin Gastronom[234]

Vývoj sovětských metod

editovat

Články v padesátých letech 20. století o metodách práce stachanovců vyzdvihovaly maximální nasazení lidí (obsluha více strojů, předávání strojů za chodu) a strojů (zvýšení otáček, silové obrábění). Přetěžování dělníků bylo popíráno:[43] stachanovská práce bylo dokonalé ovládnutí techniky a použití racionálních metod.[235] Slovo „metoda" se stalo nadužívaným; vlastně každý stachanovec měl svou vlastní metodu.[43] Velice často šlo o banální postupy, o drobné neuvěřitelně prosté věci.[236] Slovo metoda ospravedlňovalo vyčerpávající fyzickou práci a povyšovalo elementární zásady práce na sofistikované postupy. Dodržování technologických postupů, vykonávání řádné údržby a udržování pořádku na pracovišti nebylo v Sovětském svazu tak samozřejmé, a proto sovětské metody práce pomáhaly odstranit nedostatek pracovní kultury. Podle Vladimira Iljiče Lenina byl „Rus špatný pracovník ve srovnání s lidmi ve vyspělých zemích."[237][238]

V době normalizace se v Československu změnil slovník agitátorů: nehovořilo se o stachanovcích, údernících a jejich metodách. Média se i nadále věnovala špičkovým výkonům pracovníků a rekordům pracovních kolektivů, ale nebyly přičítány metodám. Sovětské metody byly stále vzorem. Nebyly už zacíleny na výkony, ale na zvýšení efektivity, kvality a bezpečnosti:

  • Zlobinova metoda stavění - Jedna univerzální četa vytvořila celý dům od hrubé stavby až po předání.[239] Zvládnutí stavby celého domu vyžadovalo, aby každý zvládal více profesí.[240] Tato metoda popírala metodu proudového stavění, kde byla hlavní výhodou dělba práce, která umožnila specializaci a opakované nasazování specializovaných čet.[241]
  • Basovova metoda - práce bez úrazů a havárií, prohlídka pracovišť, průchodnost dopravních cest, přístupy k rozvaděčům elektřiny, seřízení strojů, ochranné pomůcky[242]

V březnu roku 1956 byl rozhodnutím Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR rehabilitován Alexej Kapitonovič Gastev. Od roku 2011 se uděluje Pohár A. K. Gasteva vítězi soutěže lídrů produktivity (štíhlé výroby).[243] Podle Taťjany Vjačeslavovny Zajcevy, autorky práce o A. K. Gastevovi, byly některé manažerské technologie, které dnes celý svět zná jako technologie západních zemí, ve skutečnosti vytvořeny v SSSR a následně vypůjčeny Západem.[244]

Reference

editovat
  1. ↑ a b Komise Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Dějiny Všesvazové komunistické strany (bolševiků). Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1953. 344 s. S. 320. 
  2. ↑ CEKL, Jan. Prvé výročí stachanovského hnutí. Moravský deník. 1936-08-22, roč. 31., čís. 195., s. 3. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c ŠULC, Zdislav. Od subotniků k stachanovskému hnutí. Rudé právo. 1950-02-04, roč. 30, čís. 30, s. 4. Dostupné online. 
  4. ↑ ZÁPOTOCKÝ, Antonín. Závěrečné slovo předsedy vlády. Rudé právo. 1951-04-17, roč. 31, čís. 89, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Redakce listu. Alexej Stachanov. Partyzán. 1949-02-04, roč. 1949, čís. 5., s. 2. Dostupné online. 
  6. ↑ Гастев Алексей Капитонович. museum.memo.ru [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Мартиролог - Гастев Алексей Капитонович - Мемориальный Музей. nkvd.tomsk.ru [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ ВАГЕНЛЕЙТЕР, Александр. Нарымский адмссыльный Алексей Капитонович Гастев. Алгоритм – производительность труда [online]. 2021-01-07 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (rusky) 
  9. ↑ Redakce listu. Rekord horníka Stachanova (Рэкорд забойщика Стаханова). Pravda (Правда). 1935-09-02, s. poslední strana. Dostupné online. 
  10. ↑ LUB. Úderník Stachanov se dostal dokonce na titulní stranu časopisu Time. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c ŠÍP, Emil. Sovětští stachanovci-přední bojovníci za mír. Rudé právo. 1950-08-30, roč. 30, čís. 205, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ PEXA, František. Několik poznámek o sovětském válečném průmyslu. Československé listy. 1944-02-01, roč. 2, čís. 2, s. 7. Dostupné online. 
  13. ↑ RYNDIN, Pantělej. Jak jsem se stal Hrdinou socialistické práce. Rudé právo. 1949-01-23, roč. 29, čís. 19, s. 4. Dostupné online. 
  14. ↑ Redakce listu. První všesvazová porada pracovníků a pracovnic - stachanovců v průmyslu a dopravě. Pravda (Правда). 1935-11-16, čís. 315, s. 2. Dostupné online. 
  15. ↑ Речь на Первом Всесоюзном совещании стахановцев 17 ноября 1935 года. www.marxists.org [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b PŘEMYSL. Kolébka stachanovského hnutí. Partyzán. 1949-02-04, roč. 1949, čís. 5, s. 7. Dostupné online. 
  17. ↑ KLÍMA, Jan. Za nejširší uplatnění sovětských metod a zkušeností. Vojenský topografický obzor [online]. Ministerstvo národní obrany, 1954 [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ TIME Magazine Cover: Alexei Stakhanov - Dec. 16, 1935. TIME.com [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b NEZBEDOVÁ, Zdeňka. Bájný Stachanov překonal nemožné, jeho rekord ale vydržel jen tři dny. Konec hrdinného úderníka byl víc než trpký. ČtiDoma.cz [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b LÍBAL, Vladimír. U nás sabotáž, tam práce do strhání.. Národní listy. 1935-11-14, roč. 75, čís. 312, s. 2. Dostupné online. 
  21. ↑ HAŠKOVÁ, L. Sovětské zkušenosti - neocenitelná pomoc našim horníkům. Rudé právo. 1951-09-09, roč. 31, čís. 213, s. 3. Dostupné online. 
  22. ↑ UŠERENKO, Jakov. Řidič důlního kombajnu Tichon Michajlov. Nová svoboda. 1952-04-10, roč. VIII., čís. 86, s. 3. Dostupné online. 
  23. ↑ a b CENEK, Edvard. Klíma zase v čele. České slovo. 1936-06-27, roč. XIX., čís. 175., s. 5. Dostupné online. 
  24. ↑ a b -hm-. Denní zprávy: Klíma opět vede. České slovo. 1936-06-21, roč. XIX., čís. 169, s. 12. Dostupné online. 
  25. ↑ a b HRNČÍŘ, M. Návštěvou u ruských ševců. České slovo. 1936-07-12, roč. XIX., čís. 188, s. 9. Dostupné online. 
  26. ↑ HRNČÍŘ, M. Děti leningradských obuvníků píší do Zlína.. České slovo. 1936-11-13, roč. XIX., čís. 309., s. 1. Dostupné online. 
  27. ↑ a b BAŤA, Jan Antonín. Zlín - Moskva. Zlín. 1936-03-11, roč. 5, čís. 11, s. 1. Dostupné online. 
  28. ↑ JEZDINSKÝ, Jaroslav. Stachanovci v automobilkách. Auto. 1936-02-01, roč. XVII., čís. 19, s. 432. Dostupné online. 
  29. ↑ -j-. Stachanovština na všeobecném ústupu. České slovo. 1937-05-01, roč. IX., čís. 120, s. 5. Dostupné online. 
  30. ↑ CEKL, Jan. Kolem SSSR. Moravský deník. 1936-09-10, roč. 31, čís. 211, s. 1. Dostupné online. 
  31. ↑ BREZA, ?. Žena v SSSR. Moravský večerník. 1937-03-10, roč. XVI., čís. 57, s. 4. Dostupné online. 
  32. ↑ MOTYČKA, Jaroslav. Oblomov a Stachanov. Jesenická stráž. 1936-01-18, roč. VI., čís. 3, s. 6. Dostupné online. 
  33. ↑ VASILJEV, Vladimír Petrovič. Dělník v Sovětech. Přítomnost. 1944-06-01, roč. 18, čís. 9, s. 140. Dostupné online. 
  34. ↑ PELNÁŘ, Antonín. Komunisté-stachanovci zasahují. Nová svoboda. 1946-05-22, roč. II., čís. 119, s. 3. Dostupné online. 
  35. ↑ a b BENEŠ, Edvard. Stachanovci hovořili s panem presidentem. Nová svoboda. 1946-02-03, roč. II., čís. 29, s. 1. Dostupné online. 
  36. ↑ LANIA, Leo. Nejslavnější uhlokop. Rudé právo. 1946-09-05, čís. 205, s. 4. Dostupné online. 
  37. ↑ UHER, Augustin. Netřeba lámati rekordy, ale pracovat!. Osvobozený Našinec. 1945-12-22, roč. 78, čís. 181, s. 3. Dostupné online. 
  38. ↑ a b lem. Na obranu našich stachanovců. Rudé právo. 1945-12-14, čís. 185, s. 3. Dostupné online. 
  39. ↑ SVATOPLUK, T. Osvobozená žena. Tvorba. 1950-03-08, roč. XIX., čís. 10, s. 228. Dostupné online. 
  40. ↑ PLAČEK, Vilém. Počátky socialistického soutěžení v ostravsko-karvinském revíru. Slezský sborník. Roč. 1964-10-01, čís. 4, s. 473. 
  41. ↑ ZÁPOTOCKÝ, Antonín. Závěrečné slovo předsedy vlády Antonína Zápotockého: Proti nezdravému „dietářství". Rudé právo. 1951-04-17, roč. 31, čís. 89, s. 3. Dostupné online. 
  42. ↑ KONDRAŠOVOVÁ, M. Stachanovci o nových výrobních methodách. Partyzán. 1949-05-06, čís. 18, s. 6. Dostupné online. 
  43. ↑ a b c KOVALEV, F. Stachanovské pracovní methody všem dělníkům. Rudé právo. 1950-10-20, roč. 30, čís. 249, s. 3. Dostupné online. 
  44. ↑ Uplatňování Kovalevovy methody v Polsku. Rudé právo. 1952-02-08, roč. 32, čís. 33, s. 1. Dostupné online. 
  45. ↑ HLAVÁČOVÁ, Jožka. Zlepšit masově politickou práci na dole Masaryk I.. Nová svoboda. 1951-09-30, roč. VII., čís. 231, s. 4. Dostupné online. 
  46. ↑ PLAČEK, Vilém. Počátky socialistického soutěžení v ostravsko-karvinském revíru. Slezský sborník. 1964-10-01, roč. 62, čís. 4, s. 478. 
  47. ↑ SARAN, Rostislav. Řešit problémy po sovětsku. Nová svoboda. 1953-08-30, roč. IX., čís. 209, s. 6. Dostupné online. 
  48. ↑ Moderní-Dějiny.cz | J. Stalin - Projev na První všesvazové poradě stachanovců. www.moderni-dejiny.cz [online]. [cit. 2024-05-23]. Dostupné online. 
  49. ↑ Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR. "О введении персональных званий для руководящих и инженерно-технических работников угольной промышленности и строительства угольных шахт". Moskevský komsomolec (Московский комсомолец). 1947-09-13, čís. 113, s. 1. Dostupné online. 
  50. ↑ GOTTWALD, Klement. Výstavba SSSR mocná zbraň světového boje za mír a pokrok (Za trvalý mír, za lidovou demokracii). Se Sovětským svazem na věčné časy. 1954, s. 160. Dostupné online. 
  51. ↑ GOTTWALD, Klement. Klement Gottwald 1949-1950. Praha: Svoboda, 1951. 415 s. S. 337. 
  52. ↑ ZÁPOTOCKÝ, Antonín. Projev předsedy vlády Antonína Zápotockého. Rudé právo. 1952-06-07, roč. 32, čís. 145, s. 2. Dostupné online. 
  53. ↑ a b SMIDA, Marek. Příkaz. Obrana lidu. 1955-01-19, roč. 9, čís. 14, s. 1. Dostupné online. 
  54. ↑ VOPÁLKOVÁ, R. Dosáhli jsme průměru 15 selat od prasnice za rok. Rudé právo. 1953-12-13, roč. 33, čís. 346, s. 4. Dostupné online. 
  55. ↑ Vesnické noviny v Měsíci přátelství. Rudé právo. 1953-12-03, roč. 33, čís. 336, s. 2. Dostupné online. 
  56. ↑ Vysoké váhové přírůstky vepřů. Rudé právo. 1953-11-22, roč. 33, čís. 325, s. 1. Dostupné online. 
  57. ↑ Okresní konference. Uplatňování sovětských zkušeností v agrotechnice a zootechnice. Zpráva okresní konference KSČ okresu Tišnov. 1953, s. 25. Dostupné online. 
  58. ↑ CHRUŠČOV, Nikita Sergejevič. O opatřeních k dalšímu rozvoji zemědělství SSSR. Rudé právo. 1953-09-17, roč. 33, čís. 259, s. 5. Dostupné online. 
  59. ↑ Vláda Československé republiky. Usnesení o zajištění včasného a vzorného provedení jarních zemědělských prací. Rudé právo. 1952-02-13, roč. 32, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  60. ↑ Československá tisková kancelář. Spisovatel Boris Polevoj v jednotném zemědělském družstvu „Průkopník". Obrana lidu. 1952-11-13, roč. 6, čís. 270, s. 2. 
  61. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. Sovětskými methodami k vyšší výrobě mléka. Rudé právo. 1952-04-10, roč. 32, čís. 88, s. 1. Dostupné online. 
  62. ↑ a b MIKUŠOVÁ, A. S větší péčí uplatnit na Brněnsku sovětské zkušenosti. Rudé právo. 1953-01-08, roč. 33, čís. 9, s. 2. Dostupné online. 
  63. ↑ HRADECKÝ, Adolf. Velké úsilí vojenských lesů a statků. Obrana lidu. 1955-03-02, roč. IX., čís. 52, s. 1. Dostupné online. 
  64. ↑ VONDRÁČEK, A. Za dobré výsledky v živočišné výrobě vděčíme sovětským lidem. Rudé právo. 1953-12-13, roč. 33, čís. 346, s. 4. Dostupné online. 
  65. ↑ Mistři vysokých sklizní o svých zkušenostech. Nová svoboda. 1951-06-28, roč. VII., čís. 151, s. 3. Dostupné online. 
  66. ↑ Redakce listu. Nové metody zakládání lesů. Partyzán. 1948-12-17, roč. III., čís. 50, s. 16. Dostupné online. 
  67. ↑ Československá tisková kancelář. Státní traktorové stanice používají zkušenosti sovětské MTS. Úřední list Československé republiky. 1951-04-19, roč. 32, čís. 91, s. 1013. Dostupné online. 
  68. ↑ l´Armée francaise. Poslání žen v obraně státu. Vojenská výchova. Září 1947, roč. I., čís. 11–12, s. 604. Dostupné online. 
  69. ↑ GARIN, S. O sovětských lidech. Naše vojsko. 1948-12-10, roč. 7, čís. 50, s. 5. Dostupné online. 
  70. ↑ ŠACKIJ, Ivan Petrovič. Sovětští odborníci pomáhají zlepšovat práci státních traktorových stanic:. Úřední list Československé republiky. 1951-06-16, roč. 32, čís. 139, s. 1591. Dostupné online. 
  71. ↑ Jak sklízejí cukrovku v kolchozu „20 let října". Rudé právo. 1951-10-13, roč. 31, čís. 242, s. 1. Dostupné online. 
  72. ↑ ČALKOVSKÝ, S. Výzkum klasifikace pracovní činnosti. Zemědělská ekonomika. Září-říjen 1972, roč. 18, čís. 9–10, s. 627. Dostupné online. 
  73. ↑ a b Čerpáme z bohatých pramenů sovětských zkušeností. Rudé právo. 1953-05-30, roč. 33, čís. 149, s. 2. Dostupné online. 
  74. ↑ Využitím sovětských zkušeností zvýší výnosy. Rudé právo. 1952-09-21, roč. 32, čís. 251, s. 1. Dostupné online. 
  75. ↑ KUNZ, J. Výsledky socialistické zemědělské ekonomika a její další rozvoj. Zemědělská ekonomika. Září-říjen 1972, roč. 18, čís. 9–10, s. 607. Dostupné online. 
  76. ↑ PÖSL, František. JZD překračují dodávky. Šumperské vesnické noviny. 1953-09-12, roč. III., čís. 35., s. 1. Dostupné online. 
  77. ↑ PAVLÍČEK, Jaroslav. V Horní Libině zavádějí studený odchov telat. Šumperské vesnické noviny. 1953-09-22, roč. III., čís. 36., s. 3. Dostupné online. 
  78. ↑ hčk. Pomáháme plnit úkoly našeho zemědělství. Hlas revoluce. 1955-04-04, roč. 8, čís. 4, s. 11. Dostupné online. 
  79. ↑ KUBA, Ad. Kandidát. Obránce vlasti. 1954-04-30, roč. 2, čís. 18, s. 5. Dostupné online. 
  80. ↑ NS. Pracovníci KVÚZ propagují vzdušný odchov telat. Nová svoboda. 1953-04-12, roč. IX., čís. 88., s. 5. Dostupné online. 
  81. ↑ a b MEZULIÁNIK, Josef. Do nové zemědělské školy. Předvoj. 1953-08-05, roč. III., čís. 17, s. 2. Dostupné online. 
  82. ↑ ANTLOVÁ, Majka. Finské domky slaví 50. Ivančický zpravodaj. Říjen 2008, roč. 37, čís. 10, s. 29. Dostupné online. 
  83. ↑ KEJIK, František. Tož o té veliké řepě. Obrana lidu. 1954-11-13, roč. 8, čís. 274, s. 1. Dostupné online. 
  84. ↑ BOUČEK, Jaroslav. Slavná bojová cesta Všesvazového leninského komunistického svazu mládeže. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1953. 23 s. S. 14. 
  85. ↑ ZALESSKIJ, Konstantin Aleksandrovič. Stalinova říše: Biografický encyklopedický slovník. Moskva: Veče (Вече), 2000. 447 s. Dostupné online. ISBN 5-7838-0716-8. S. 211. 
  86. ↑ RŮŽIČKA, Antonín. Při návštěvě stachanovce Blaženova uzavřeli nový závazek. Rudé právo. 1951-04-20, roč. 31, čís. 92, s. 1. Dostupné online. 
  87. ↑ a b c DOLEJŠKA, Vilém. Družba, která pomáhá. Obrana lidu. 1954-08-08, roč. 8, čís. 191, s. 1. Dostupné online. 
  88. ↑ BLAŽENOV, Viktor Grigorjevič. 15 000 km na lokomotivě za měsíc. Lidové noviny. 1951-09-19, roč. 59., čís. 221., s. 6. Dostupné online. 
  89. ↑ VENDLER, Karel. Plzeňští železničáři pracují podle sovětských stachanovců. Lidové noviny. 1952-01-24, roč. 60., čís. 20., s. 3. Dostupné online. 
  90. ↑ Úřední list. Úspěch ostravských katajevců. Úřední list Československé republiky. 1951-06-24, roč. 32, čís. 146, s. 1647. Dostupné online. 
  91. ↑ a b JAKUBEC, Václav. Sovětští soudruzi jsou nám vzorem. Rudé právo. 1951-10-23, roč. 31, čís. 250, s. 3. Dostupné online. 
  92. ↑ celostátní porada o Katajevově methodě. Rudé právo. 1952-06-27, roč. 32, čís. 165, s. 2. Dostupné online. 
  93. ↑ RUSEK, Eduard. Sovětský stachanovec Sudnikov mezi železničáři. Stráž lidu. 1953-10-30, roč. 9, čís. 86, s. 3. Dostupné online. 
  94. ↑ a b c Československá tisková kancelář. Z návštěvy sovětských stachanovců v ČSR. Rudé právo. 1953-10-18, roč. 33, čís. 290, s. 2. Dostupné online. 
  95. ↑ NECHVÁTAL, F. Údržba tratí. Železnice. Říjen 1952, roč. 2, čís. 10, s. 257. 
  96. ↑ MATOUŠEK, Zdeněk. Uplatnili sovětské metody při prověrce norem. Rudé právo. 1951-08-08, roč. 31, čís. 185, s. 3. Dostupné online. 
  97. ↑ ZMÁTLO, J. Hlavní jmenovitý úkol splní v I. čtvrtletí o tři dny dříve. Rudé právo. 1952-02-20, roč. 32, čís. 43, s. 1. Dostupné online. 
  98. ↑ IGIŠEV, Vladimír. Havíři. Nová svoboda. 1951-09-23, roč. VII., čís. 225, s. 6. Dostupné online. 
  99. ↑ Redakce listu. Stachanovci. Mladá fronta. 1986-01-03, čís. 2, s. 2. Dostupné online. 
  100. ↑ Redakce listu. Stachanovci. Svět sovětů. 1951-08-22, roč. 14, čís. 34, s. 13. Dostupné online. 
  101. ↑ POKORNÝ, Jiří. Co je to stachanovské hnutí?. Přítomnost. 1935-12-11, roč. 12, čís. 19, s. 781. Dostupné online. 
  102. ↑ Horníci Vorošilovgradské oblasti. Soudruhu Stalinovi. Pravda (Правда). 1944-01-05, čís. 4, s. 2. Dostupné online. 
  103. ↑ a b c TOVSTIK, P. Stranická organizace podporuje a rozšiřuje pokrokové pracovní methody. Nová svoboda. 1952-01-29, roč. VII., čís. 24, s. 3. Dostupné online. 
  104. ↑ Budujeme budovatelskou přísahu 28. října. Nová svoboda. 1949-10-28, roč. V., čís. 253, s. 4. Dostupné online. 
  105. ↑ Komsomolskaja pravda. Jak byla zavedena cykličnost v sovětském dole Centralnyj.. Nová svoboda. 1951-04-01, roč. VII., čís. 76, s. 3. Dostupné online. 
  106. ↑ MIKOVÁ, M. Jak pomáhá agitační práce na dole Stalin. Rudé právo. 1952-08-13, roč. 32, čís. 212, s. 2. Dostupné online. 
  107. ↑ Za více cyklů - za více metrů v OKR. Nová svoboda. 1953-04-12, roč. IX., čís. 88, s. 2. Dostupné online. 
  108. ↑ a b c ŠELJEPIN, Alexandr. Projev vedoucího delegace sovětské mládeže Alexandra Šeljepina, tajemníka ÚV Komsomolu. Rudé právo. 1950-06-08, roč. 30, čís. 135, s. 4. Dostupné online. 
  109. ↑ JARMAL, A. Škola mechanizátorů hornictví. Nová svoboda. 1951-11-03, roč. VII., čís. 260, s. 3. Dostupné online. 
  110. ↑ Zkušenosti práce podle grafikonu cykličnosti s uhelným kombajnem Donbas. Nová svoboda. 1952-01-03, roč. VIII., čís. 2, s. 5. Dostupné online. 
  111. ↑ SIB. Novátor Doněcké uhelné pánve. Nová svoboda. 1951-07-13, roč. VII., čís. 163, s. 3. Dostupné online. 
  112. ↑ Se sovětskými methodami a stroji splníme plán těžby uhlí. Rudé právo. 1952-09-14, roč. 32, čís. 244, s. 3. Dostupné online. 
  113. ↑ Předsednictvo OV KSČ Orlová. Předsednictvo OV KSČ Orlová k sebekritice soudruha Hečko. Nová svoboda. 1952-06-26, čís. 149, s. 4. 
  114. ↑ Za vzorem příbramských rychlopřekopářů. Nová svoboda. 1952-06-20, roč. VIII., čís. 144, s. 3. Dostupné online. 
  115. ↑ a b c d e Stachanovské pracovní methody horníků moskevské uhelné pánve. Nová svoboda. 1952-08-14, čís. 191, s. 3. Dostupné online. 
  116. ↑ BRODA, František. 67 metrů party raziče důlních děl Kresťanka. Nová svoboda. 1953-07-26, roč. IX., čís. 179, s. 5. Dostupné online. 
  117. ↑ Redakce listu. Leonid Borijskij ustanovil nový rekord (Леонид Борискин установил новый рекорд). Moskevský bolševik (Московский большевик) [online]. Rada poslanců dělnictva, 1946-02-08 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. 
  118. ↑ HAŠKOVÁ, Lenka. Myslíme na máj. Rudé právo. 1951-01-14, roč. 31, čís. 11, s. 5. Dostupné online. 
  119. ↑ Zasedání ústředního výboru ROH Svazu zaměstnanců v hornictví. Úřední list Československé republiky. 1951-04-14, roč. 32, čís. 87, s. 973. Dostupné online. 
  120. ↑ BOHINC, Ján. Učím se u Boriskina. Nová svoboda. 1953-08-30, roč. IX., čís. 209, s. 4. Dostupné online. 
  121. ↑ Buduj vlast - posílíš mír !. Úřední list Československé republiky. 1951-02-23, roč. 32, čís. 45, s. 444. Dostupné online. 
  122. ↑ ŠNÁBL, J. Kolektiv „sedmdesát šest" soutěží o prvenství. Rudé právo. 1952-03-14, roč. 32, čís. 63, s. 4. Dostupné online. 
  123. ↑ NOVÁK, František. Práce na dvou předcích zvyšuje výkony horníků. Rudé právo. 1950-03-24, roč. 30, čís. 71, s. 1. Dostupné online. 
  124. ↑ Československá tisková kancelář. Po vzoru stachanovce Briďka. Mladá fronta. 1953-12-23, roč. IX., čís. 306, s. 5. Dostupné online. 
  125. ↑ HLAVÁČOVÁ, Jožka. Cykličnost je základem velké výkonnosti. Nová svoboda. 1951-11-16, roč. VII., čís. 270, s. 3. Dostupné online. 
  126. ↑ HES, Jaroslav. Čemu učí naše horníky stachanovec Briďko. Nová svoboda. 1953-06-14, roč. IX., čís. 143, s. 4. Dostupné online. 
  127. ↑ Redakce listu. Mladí havíři na dole Doubrava plní cykličnost. Nová svoboda. 1953-05-31, roč. IX., čís. 130, s. 6. Dostupné online. 
  128. ↑ ZDOBINA, F. Vysoká poruchovost strojů a mechanismů snižuje plnění plánu těžby v OKR. Rudé právo. 1953-02-05, roč. 33, čís. 36, s. 2. Dostupné online. 
  129. ↑ Nejmenovaný redaktor. Po vzoru horníků za zvýšení těžby. Rudé právo. 1951-11-11, roč. 31, čís. 266, s. 3. Dostupné online. 
  130. ↑ KUBÍČEK, Ivan. Vzorně plněný grafikon - zvýšená výplata. Nová svoboda. 1952-04-02, roč. VIII., čís. 79, s. 3. Dostupné online. 
  131. ↑ FIALA, https://www karaoketexty cz; Marek. Jaromír Nohavica - Častuška. KaraokeTexty.cz [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. 
  132. ↑ VACULÍK, Zdeněk. Sovětský stachanovec mezi našimi kombajnéry. Nová svoboda. 1953-11-18, roč. IX., čís. 277, s. 3. Dostupné online. 
  133. ↑ Заварза Пётр Калинович. warheroes.ru [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. 
  134. ↑ HES, Jaroslav. Rozhovor o prostých věcech. Nová svoboda. 1953-11-03, roč. IX., čís. 264, s. 2. Dostupné online. 
  135. ↑ Nejmilejší přátelé s havíři dolu Čs. armáda. Nová svoboda. 1953-10-28, roč. IX., čís. 259, s. 4. Dostupné online. 
  136. ↑ a b GONČAR, N. Jak zavádíme používání nové techniky. Nová svoboda. 1953-08-30, roč. IX., čís. 209, s. 5. Dostupné online. 
  137. ↑ ŽUKOVSKAJA, E. Leninův řád. Partyzán. 1947-01-24, roč. 2, čís. 4, s. 4. Dostupné online. 
  138. ↑ Семиволос Алексей Ильич. chel-portal.ru [online]. [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. 
  139. ↑ KOZEL, Žitomír. Sovětští rychlopřekopáři učiteli našich techniků. Nová svoboda. 1952-02-15, roč. VIII., čís. 39, s. 3. Dostupné online. 
  140. ↑ PELNÁŘ, Antonín. Nejmodernější důlní stroje šetří práci sovětských horníků. Rudé právo. 1950-01-12, roč. 30, čís. 10, s. 4. Dostupné online. 
  141. ↑ HÁJEK, Lubomír. Sovětské kombajny pro nízké sloje do ostravských šachet. Nová svoboda. 1953-05-19, roč. IX., čís. 119, s. 4. Dostupné online. 
  142. ↑ ŠAMONIL, F. Horníci rozšíří nové formy práce. Rudé právo. 1951-01-03, roč. 31, čís. 1, s. 6. Dostupné online. 
  143. ↑ Puťovka přijde do revíru: ze Sovětského svazu k nám. Nová svoboda. 1951-05-13, roč. VII., čís. 113, s. 6. Dostupné online. 
  144. ↑ HOLUBEC, Luděk. Nové vysoké školy technického směru. Lidové noviny. 1950-10-18, roč. 58, čís. 245, s. 1. Dostupné online. 
  145. ↑ KUBÍN, M. Nejdražší hosté kunčických hutníků. Rudé právo. 1953-10-26, roč. 33, čís. 298, s. 2. Dostupné online. 
  146. ↑ Hutník Pavel Kočetkov, laureát Stalinovy ceny. Nová svoboda. 1952-01-09, roč. VIII., čís. 7, s. 3. Dostupné online. 
  147. ↑ BUREŠOVÁ, Jiřina. Nová metoda na kladenském Koněvu. Obrana lidu. 1955-11-24, roč. 9, čís. 283, s. 2. Dostupné online. 
  148. ↑ Redakce listu. Bazetov. Rudé právo. 1957-11-05, roč. 37, čís. 307, s. 3. Dostupné online. 
  149. ↑ JEFANOV, J. Školení kvalifikovaných hutníků v sovětských závodech. Nová svoboda. 1952-06-05, roč. VIII., čís. 131, s. 3. Dostupné online. 
  150. ↑ SMETANA, Jaroslav. Sovětské zkušenosti zaručují úspěch. Rudé právo. 1953-04-03, roč. 33, čís. 93, s. 2. Dostupné online. 
  151. ↑ a b HAŠKOVÁ, L. Na Lovibaňu je spolehnutí. Rudé právo. 1953-07-12, roč. 33, čís. 192, s. 4. Dostupné online. 
  152. ↑ STUPAKOV, G. Jak pracuje stachanovec tavič Starostin. Nová svoboda. 1951-05-12, roč. VII., čís. 112, s. 3. Dostupné online. 
  153. ↑ O, L. Sztálinváros - maďarská stavba socialismu. Obrana lidu. 1952-01-13, roč. 6, čís. 11, s. 4. Dostupné online. 
  154. ↑ DOUDĚRA, K. Německá demokratická republika buduje základy socialismu. Rudé právo. 1953-02-03, roč. 33, čís. 34, s. 3. Dostupné online. 
  155. ↑ DOUDĚRA, K. Odpověď zbrojaři Flickovi. Rudé právo. 1953-02-25, roč. 33, čís. 56, s. 5. Dostupné online. 
  156. ↑ NEULS, Jan. Disertace stachanovce o úsporné tavbě mědi. Nová svoboda. 1951-02-08, roč. VII., čís. 32, s. 3. Dostupné online. 
  157. ↑ a b KOUCKÝ, Vladimír. Naše práce je vysoko ceněna. Rudé právo. 1951-04-17, roč. 31, čís. 89, s. 3. Dostupné online. 
  158. ↑ Z každé tavby ocele dva ingoty navíc. Rudé právo. 1952-01-10, roč. 32, čís. 8, s. 1. Dostupné online. 
  159. ↑ Úspěchy leningradských vynálezců a zlepšovatelů. Rudé právo. 1952-09-14, roč. 32, čís. 244, s. 1. Dostupné online. 
  160. ↑ СОМОВ Иван Алексеевич это. interpretive.ru [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (rusky) 
  161. ↑ ŠARL, Petr. Knihy sovětských dělníků - novátorů. Nová svoboda. 1952-06-17, čís. 141, s. 3. Dostupné online. 
  162. ↑ Pracovní hrdinství soustružníka Kuzovleva. Rudé právo. 1953-03-29, roč. 33, čís. 88, s. 1. Dostupné online. 
  163. ↑ SVOBODA, Václav. Pracuji na třech vrtačkách a jednom soustruhu. Rudé právo. 1950-10-20, roč. 30, čís. 249, s. 1. Dostupné online. 
  164. ↑ PONOMAREV, Viktor. Jak jsem splnil 30 ročních norem za pětiletku. Rudé právo. 1951-01-06, roč. 31, čís. 4, s. 3. Dostupné online. 
  165. ↑ NOVÝ, Vilém. Na sedmi strojích. Rudé právo. 1949-05-08, roč. 29, čís. 108, s. 5. Dostupné online. 
  166. ↑ a b KARASEV, V. Moje nová metoda. Mladá fronta. 1953-12-02, roč. IX., čís. 288, s. 5. Dostupné online. 
  167. ↑ Ostravský zpravodaj. Kolesovova methoda ve strojírnách VŽKG. Nová svoboda. 1953-09-27, roč. IX., čís. 233, s. 5. Dostupné online. 
  168. ↑ Třinecký zpravodaj. Jak pomáhá silové obrábění třineckým soustružníkům. Nová svoboda. 1953-09-27, roč. IX., čís. 233, s. 5. Dostupné online. 
  169. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. V předmájovém soutěžení s novou methodou. Rudé právo. 1953-04-24, roč. 33, čís. 113, s. 1. Dostupné online. 
  170. ↑ Proudová methoda obrábění v závodě „Glavlaborpribor". Rudé právo. 1951-10-13, roč. 31, čís. 242, s. 1. Dostupné online. 
  171. ↑ ŠUBRT, Lubomír. Průkopníci u soustruhů. Nová svoboda. 1950-01-14, čís. 12, s. 5. Dostupné online. 
  172. ↑ Průkopníci u soustruhu. Nová svoboda. 1950-01-14, roč. VI., čís. 12, s. 5. Dostupné online. 
  173. ↑ Pracovními úspěchy a úsporami vítají XIX. sjezd VKS(b). Rudé právo. 1952-09-19, roč. 32, čís. 249, s. 1. Dostupné online. 
  174. ↑ KONDRAŠOVOVÁ, M. Stachanovci o nových výrobních metodách. Partyzán. 1949-05-06, roč. 1949, čís. 18., s. 6. Dostupné online. 
  175. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. Zakončení všesvazové konference o obrábění kovů. Rudé právo. 1952-06-26, roč. 32, čís. 164, s. 3. Dostupné online. 
  176. ↑ SYSEL, Miroslav. Pavel Borisovič Bykov navštívil naše závody. Praha: Práce, 1951. S. 53. 
  177. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. Maďarský soustružník-nositel Řádu práce vypravuje. Rudé právo. 1952-01-01, roč. 32, čís. 1, s. 5. Dostupné online. 
  178. ↑ Československá tisková kancelář. Používání pokrokových metod práce zvyšuje produktivitu práce. Úřední list Československé republiky. 1951-08-30, roč. 32, čís. 201, s. 2223. Dostupné online. 
  179. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. Řezné nože z keramického materiálu. Rudé právo. 1952-05-15, roč. 32, čís. 122, s. 1. Dostupné online. 
  180. ↑ DOLEJŠÍ, Vojtěch. Výměna zkušeností mezi závody. Rudé právo. 1949-11-02, roč. 29, čís. 257, s. 4. Dostupné online. 
  181. ↑ URBAN, Jan. V kopřivnické Tatře splnili plán k 7. listopadu. Nová svoboda. 1952-11-07, roč. VIII., čís. 263, s. 5. Dostupné online. 
  182. ↑ DOROŠINSKÁ, Jelena. Zasloužená odměna Jevgenie Saviče. Nová svoboda. 1952-04-16, čís. 90, s. 3. Dostupné online. 
  183. ↑ AAH. Obráběcí linky v SSSR. Rudé právo. 1949-09-25, roč. 29, čís. 226, s. 4. Dostupné online. 
  184. ↑ Живая история завода - МТЗ. МТЗ. 2021-08-13. Dostupné online [cit. 2024-05-21]. (rusky) 
  185. ↑ DOLEJŠÍ, Vojtěch. Sovětští pracující soutěží na počest Velké říjnové revoluce. Rudé právo. 1950-11-02, roč. 30, čís. 259, s. 2. Dostupné online. 
  186. ↑ GOTENKO, Michail. Oheň svařování a plamen srdce: výkon inženýra z Dálného východu pomohl bránit ostrov a postavit zcela nové lodě. Komsomolskaja Pravda [online]. 2023-06-15 [cit. 2024-06-03]. Dostupné online. 
  187. ↑ a b DOUTNÁČ, Karel. Zaváděním nových method splníme nové úkoly pětiletky: Denně plním pět norem. Rudé právo. 1951-03-08, roč. 31, čís. 56, s. 4. Dostupné online. 
  188. ↑ ŠAGIŇAN, M. Historie cigaretové špičky. ČIN. 1948-03-21, roč. IV., čís. 69, s. 7. Dostupné online. 
  189. ↑ ČVANDA, František. Vše pro frontu, vše pro vítězství. Bojová příprava. Březen 1971, čís. 3, s. 6. Dostupné online. 
  190. ↑ ŠČELOKOV, M. Brigáda prvotřídní jakosti. Rudé právo. 1950-02-04, roč. 30, čís. 30, s. 4. Dostupné online. 
  191. ↑ DAKS, Karel. Nové kontrolní methody snižují procento zmetků. Rudé právo. 1950-07-14, roč. 30, čís. 165, s. 5. Dostupné online. 
  192. ↑ Uzlovou methodou zkrátí termín oprav. Rudé právo. 1953-01-10, roč. 33, čís. 10, s. 1. Dostupné online. 
  193. ↑ SAFRONOV, G. V dílně Valji Chrisanové. Rudé právo. 1950-01-12, roč. 30, čís. 10, s. 4. Dostupné online. 
  194. ↑ Staví se při čtyřicetistupňových mrazech. Rudé právo. 1947-10-22, roč. 27, čís. 247, s. 5. Dostupné online. 
  195. ↑ Kolektivní způsob práce v omítání se rozšiřuje. Rudé právo. 1949-11-03, roč. 29, čís. 258, s. 3. Dostupné online. 
  196. ↑ Za další rozmach kolektivní methody zdění. Rudé právo. 1949-08-06, roč. 29, čís. 183, s. 1. Dostupné online. 
  197. ↑ Nová methoda zdění se šíří i na Slovensku. Rudé právo. 1948-08-21, roč. 29, čís. 196, s. 1. Dostupné online. 
  198. ↑ DOUBEK, Josef. Co je kolektivní způsob zdění?. Rudé právo. 1949-07-23, roč. 29, čís. 171, s. 2. Dostupné online. 
  199. ↑ Návrh zedníka Olšanova. Rudé právo. 1950-07-01, roč. 30, čís. 155, s. 6. Dostupné online. 
  200. ↑ jj. Budou stavět i v zimě. Rudé právo. 1948-09-24, roč. 28, čís. 224, s. 4. Dostupné online. 
  201. ↑ FRÜHAUF, R. Od stavby pyramid až po Turčiče. Rudé právo. 1947-09-30, roč. 27, čís. 228, s. 2. Dostupné online. 
  202. ↑ BUCHTÍK, C. Sovětskými methodami urychlíme výstavbu bytů. Rudé právo. 1953-09-20, roč. 33, čís. 265, s. 1. Dostupné online. 
  203. ↑ Rychlostní metoda pálení cihel. Rudé právo. 1951-07-27, roč. 31, čís. 175, s. 2. Dostupné online. 
  204. ↑ Miliony cihel navíc pro stavebníky. Rudé právo. 1953-11-26, roč. 33, čís. 329, s. 1. Dostupné online. 
  205. ↑ Soutěžením na počest Velké říjnové revoluce k překračování plánu. Rudé právo. 1953-10-26, roč. 33, čís. 298, s. 1. Dostupné online. 
  206. ↑ Sovětská stavební methoda pomáhá při výstavbě HUKO. Rudé právo. 1952-01-09, roč. 32, čís. 7, s. 1. Dostupné online. 
  207. ↑ Budovatelé Moskvy - vzor sovětských stavbařů. Rudé právo. 1950-07-01, roč. 30, čís. 155, s. 6. Dostupné online. 
  208. ↑ JARYGINA-SILOVA, Natalie Kuzminična. O svých pracovních methodách budu vyprávět na vašich závodech. Rudé právo. 1951-04-17, roč. 31, čís. 89, s. 4. Dostupné online. 
  209. ↑ KOUCKÝ, Vladimír. Ze slavné cesty. Rudé právo. 1951-04-22, roč. 31, čís. 94, s. 5. Dostupné online. 
  210. ↑ dan. Přivítali hosta festivalu přátelství. Vpřed. 1979-07-06, roč. XX, čís. 54, s. 1. Dostupné online. 
  211. ↑ VINOGRADOVÁ, Maria Ivanovna. Práce ve vysoko racionalizovaném oddělení tkalcovny. Textilní obzor. Srpen 1949, roč. 47, čís. 6, s. 3 (175). Dostupné online. 
  212. ↑ J., S. tkalci Stachanovci. Textilní obzor. 1936-09-15, roč. XXXIV., čís. 9., s. 15 (179). Dostupné online. 
  213. ↑ a b c WITZ, Ivan. Dobré novinky. Obrana lidu. 1962-07-04, roč. 21, čís. 157, s. 2. Dostupné online. 
  214. ↑ GARBUZOV, S. Tkadlena z města Ivanovo. Stráž lidu. 1951-07-06, roč. 7, čís. 28, s. 11. Dostupné online. 
  215. ↑ a b HRADECKÝ, Adolf. Seznámili se s úspěchy sovětských lidí. Obrana lidu. 1955-12-13, roč. 9, čís. 299, s. 1. Dostupné online. 
  216. ↑ KONDRAŠOVOVÁ, M. Stachanovci o nových výrobních metodách. Partyzán. 1949-05-06, roč. 1949, čís. 18., s. 6. Dostupné online. 
  217. ↑ Na 30.000 účastníků besed v Libereckém kraji. Rudé právo. 1952-12-09, roč. 32, čís. 329, s. 1. Dostupné online. 
  218. ↑ SKYBA, Zikmund. Slovo k našim technikům. Lidové noviny. 1950-11-28, roč. 58, čís. 279, s. 1. Dostupné online. 
  219. ↑ Novými pracovními metodami ke splnění plánu. Rudé právo. 1953-01-24, roč. 33, čís. 24, s. 1. Dostupné online. 
  220. ↑ PACHOMOV, G. Zlepšovatelka výroby Marie Levčenková. Rudé právo. 1952-12-14, roč. 32, čís. 334, s. 4. Dostupné online. 
  221. ↑ BUREŠ, Jan. Sovětský zápisník. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1949. 191 s. S. 87. 
  222. ↑ JUŠIN, N. Komplexní organizace stachanovského pracoviště. Lidové noviny. 1952-01-30, roč. 60., čís. 25., s. 4. Dostupné online. 
  223. ↑ Redakce listu. Soutěž na komplexní organizaci stachanovského pracoviště (саревнование за комплексную организацию стахановсково рабоčего места). Večerní Moskva (Вечерная Москва). 1950-05-22, s. 1. Dostupné online. 
  224. ↑ SUCHÝ, Aleš. Mládež a socialistické soutěžení v SSSR. Rudé právo. 1949-01-29, roč. 29, čís. 24, s. 2. Dostupné online. 
  225. ↑ Úřední list. Korabelnikovské hnutí. Úřední list Československé republiky. 1951-02-06, roč. 32, čís. 30, s. 283. Dostupné online. 
  226. ↑ VERBÍK, Antonín. Průmysl Brněnského kraje v letech 1951-1953. Časopis Matice moravské. Listopad 1984, roč. CIII, čís. 3–4, s. 203. Dostupné online. 
  227. ↑ V závodech Korda pracují textiláci methodou Lydie Korabelnikové. Rudé právo. 1951-01-05, roč. 31, čís. 3, s. 3. Dostupné online. 
  228. ↑ ŠTURC, Josef. V továrně na sodu v Neštěmicích pracují podle L. Korabelnikové. Rudé právo. 1951-01-07, roč. 31, čís. 5, s. 7. Dostupné online. 
  229. ↑ Methoda Lydie Korabelnikové se rozšiřuje do dalších závodů. Rudé právo. 1951-01-12, roč. 31, čís. 9, s. 2. Dostupné online. 
  230. ↑ Korabelnikovské hnutí. Úřední list Československé republiky. 1951-02-08, roč. 32, čís. 32, s. 307. Dostupné online. 
  231. ↑ FISCHEROVÁ, Sylva. Proč Lydie Korabelniková u Čechů tká? (Pozadí vzniku jednoho mýtu). Slovo a smysl [online]. Univerzita Karlova, 2021 [cit. 2024-07-01]. Roč. 36 (15). Dostupné online. Dostupné také na: [1]. Dále dostupné na: [2]. ISSN 2336-6680. 
  232. ↑ KYPR, Pavel. Co způsobil neznámý horník v Sovětském svazu. Hlas revoluce. 1950-08-30, roč. 3, čís. 34, s. 5. Dostupné online. 
  233. ↑ Pracující sledují projednávání státního rozpočtu. Rudé právo. 1953-03-27, roč. 32, čís. 74, s. 6. Dostupné online. 
  234. ↑ Право.ru: законодательство, судебная система, новости и аналитика. Все о юридическом рынке.. ПРАВО.Ru [online]. [cit. 2024-06-06]. Dostupné online. (rusky) 
  235. ↑ KOVALEV, F. Stachanovské pracovní methody všem dělníkům. Rudé právo. 1950-10-20, roč. 30, čís. 249, s. 3. Dostupné online. 
  236. ↑ BUREŠ, Jan. Sovětský zápisník. 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1949. 191 s. S. 54. 
  237. ↑ LENIN, Vladimir Iljič. Очередные задачи Советской власти (Bezprostřední úkoly sovětské moci). Jekatěrinburg: Издательство Пршибой Уральского комитетa Р. К. П (большевиков), 1918. 31 s. S. 17. 
  238. ↑ LENIN, Vladimir Iljič. Очередные задачи Советской власти (Bezprostřední úkoly sovětské moci) [online]. Jekatěrinburg: Прибой [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. 
  239. ↑ VAINDL, Ladislav. Plzeňské sídliště Lochotín stavěli sovětskou Zlobinovou metodou. iDNES.cz [online]. 2016-11-27 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. 
  240. ↑ BARTOVIČ, Gustáv. Stavbárske predjarie [online]. 2019-04-09 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  241. ↑ Ústřední výbor KSČ. Proudové stavění učinit hlavní metodou druhé pětiletky. Obrana lidu. 1955-10-15, roč. 9, čís. 249, s. 1. Dostupné online. 
  242. ↑ CHARVÁT, Vratislav. Přejímají sovětské zkušenosti. Obrana lidu. 1982-11-24, roč. 41, čís. 232, s. 3. Dostupné online. 
  243. ↑ Кубок Гастева Профессионалы бережливого производства. orgprom.ru [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  244. ↑ Современное состояние отечественной управленческой науки. expert.msu.ru [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sovětské_metody_práce&oldid=24515178“