Vodní nádrž Souš
Souš je přehradní nádrž se sypanou hrází na řece Černá Desná. Spadá pod správu Povodí Labe, státní podnik, se sídlem v Hradci Králové. Provoz na vodním díle zajišťuje závod Jablonec nad Nisou.
Souš | |
---|---|
pohled z dronu na hráz a nádrž | |
Poloha | |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Kraj | Liberecký |
Okresy | Jablonec nad Nisou |
Vodní nádrž Souš | |
Zeměpisné souřadnice | 50°47′47″ s. š., 15°18′49″ v. d. |
Rozměry | |
Rok | 1911–15 |
Rozloha | 85,89 ha |
Parametry – hráz | |
Hráz | sypaná |
Kóta | 771.290 m n. m. |
Délka | 364.00 m |
Šířka | 108.00 m |
Výška | 23.00 m |
Ostatní | |
Typ | přehradní nádrž |
Přítok vody | Černá Desná |
Odtok vody | Černá Desná |
DIBAVOD ID | 105010650001.0 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Využití
editovatÚčelem vodního díla je akumulace vody k zajištění odběru surové vody pro oblastní vodovod v průměrném množství 320 l/s, zmírnění velkých vod, částečná ochrana území ležícího pod nádrží před velkými vodami, zajištění trvalého zůstatkového průtoku v korytě toku pod nádrží, energetické využití a účelové rybí hospodářství.
Historie
editovatPrvní snahy o vybudování údolních nádrží v povodí Јizery se datují od povodně v roce 1897. Vodní dílo Souš na Černé Desné v říčním kilometru 7,250 bylo vybudováno v letech 1911–1915. Na zpracování projektu se podílel univerzitní profesor Ing. Otto Intze. V září 1916 došlo na nedaleké Bílé Desné k protržení přehrady, kdy průlomová vlna způsobila značné materiální škody a vyžádala si i lidské životy. Tato katastrofa měla vliv na další využití a funkci přehrady Souš a byla podnětem k její rekonstrukci provedené v letech 1924–1927, která spočívala především v zesílení a navýšení hráze a ve zřízení drenážního systému. Druhá rekonstrukce proběhla v letech 1971–1974 a jejím cílem bylo využití vodní nádrže k vodárenským účelům. Po vybudování vzdouvacího jízku a odběrného objektu na Bílé Desné je část průtoku převáděna z Bílé Desné do nádrže Souš původní štolou z roku 1915.
Mezi lety 1973 až 1982 na ní ve funkci hrázného působil Pavel Ševčík.[1]
Hráz
editovatPřehradní hráz je přímá, zemní, sypaná z hlinitých písků s drobným štěrkem a jílovou návodní těsnicí vrstvou tloušťky 3–5 m. Podloží je utěsněno na návodní straně ochrannou betonovou zdí do hloubky 8 m pod základovou spáru až na zvětralou žulu. Pod základem zdi v pravém boku hráze je provedena injekční clona. Návodní svah je opevněn dlažbou o síle 0,4 m uloženou do podkladního betonu tloušťky 0,6 m.
K převádění vody slouží dvě spodní výpusti o průměru 1 m a délce 16,75 m. Každá výpust je opatřena dvěma klínovými šoupátky a regulačním segmentovým uzávěrem, ovládaným z domku hrázného nebo z manipulační věže. V dolní strojovně je na odbočce spodní výpusti umístěna malá vodní elektrárna o hltnosti 150 l/s a výkonu 22 kW. Boční nehrazený přeliv na levé straně hráze, délky 66,5 m, slouží k převádění velkých vod, které jsou odváděny kaskádovým korytem o osmi stupních do vývaru v podhrází.
K odběru vody pro vodárenské účely slouží věžový objekt umístěný v nádrži, odkud je voda odváděna trubním přivaděčem o délce 395 m k úpravně vody. Upravená voda slouží k zásobování Jablonce nad Nisou a Tanvaldu pitnou vodou.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ PROKOPOVÁ, Milada. Hrázný našel kamennou lásku, přehradu v Jizerkách. Připravila ho o ruku. iDNES.cz [online]. 2015-01-29 [cit. 2015-01-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu vodní nádrž Souš na Wikimedia Commons
- Vodní nádrž Souš – aktuální vodní stav na stránkách Povodí Labe
- Povodí Labe – Přehrada Souš