Sokolov (zámek)
Sokolov (dříve též Falknov, německy Falkenau) je klasicistní zámek v centru města stejnojmenného města v Karlovarském kraji. První panské sídlo bylo na jeho místě založeno již ve druhé polovině třináctého století. Dochovanou podobu ovlivnila především pozdně gotická a barokní přestavba. Od roku 2009 je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]
| Sokolov | |
|---|---|
 Západní průčelí | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicistní |
| Výstavba | 13. století |
| Přestavba | po roce 1480, 2. polovina 16. století, 1663, 1805 |
| Další majitelé | Nothaftové, Šlikové, Nosticové |
| Poloha | |
| Adresa | Sokolov,  Česko |
| Ulice | Zámecká |
| Souřadnice | 50°10′45,6″ s. š., 12°38′29,9″ v. d. |
  Sokolov | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 18431/4-544 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovat
První písemná zmínka o Sokolovu pochází z roku 1279 a objevuje se v predikátu Alberta Nothafta z Falknova, jehož rod zde vybudoval první hrad či tvrz. V roce 1339 od nich Sokolov získali Winklerové, kteří ho museli před rokem 1366 přenechat královské komoře.[2][3]
Šlikové
editovatPozdně gotický sokolovský zámek, jenž byl základem pro dnešní sídlo, byl postaven po roce 1480 Mikulášem Šlikem, který spolu s ním vlastnil také panství Jindřichovice a hrady Seeberg a Nejdek. Mikuláš Šlik byl zakladatelem větve Šliků na Sokolovsku. Mikuláš zemřel v roce 1522 a jeho majetek zdědil jeho syn Volf. Ten panství rozšířil, a po jeho smrti v roce 1556 ho získal jeho synovec Kryštof. Posledním Šlikem vlastnícím Sokolov byl Jan Albín, který ho obýval v letech 1615–1621. Jan Albín byl jedním z vůdců stavovského povstání, proto byl donucen odejít později do vyhnanství.
Nosticové
editovatZámek byl v roce 1621 zkonfiskován, a ještě téhož roku ho odkoupil císařský rada Ota Nostic. Nosticové byli poté majiteli panství až do roku 1945. Během třicetileté války byl zámek značně poškozen, protože se v jeho těsné blízkosti vedly několikrát těžké boje. Ještě v roce 1621 byl zámek několik měsíců obléhán vojsky Maxmiliána Bavorského, a poté byl nucen kapitulovat. O něco později v roce 1632 bylo město znovu napadeno a kompletně vypáleno, zámek se však ubránil. V roce 1647 byl Sokolov dobyt švédským generálem Wrangelem, ale brzy, ještě téhož roku získali sídlo Nosticové zpět. O rok později ho švédská vojska dobyla znovu. Tentokráte pod velením generála Königsmarka, který nechal zámek vypálit. Na ruinách vyhořelého zámku postavili Nosticové v roce 1663 nový zámek v barokním stylu.
Zámek navštívily některé významné osobnosti, například Josef Dobrovský nebo Johann Wolfgang von Goethe. V dnešní době se v zámku nachází městské informační centrum, malé muzeum a svatební síň. Zámek je udržován ve velmi dobrém stavu.
Stavební podoba
editovat
Původní panské sídlo ze třináctého století stálo na stejném místě jako zámek. Mělo okrouhlý půdorys vymezený archeologicky doloženou hradbou. Uprostřed nádvoří stál volně trojprostorový palác s přízemními místnostmi zaklenutými valenou klenbou a se záchodovým přístavkem.[2]
Šlikové hrad po roce 1480 výrazně přestavěli ve stylu pozdní gotiky. Změnili půdorys z okrouhlého na čtverhranný a v nárožích nechali vybudovat bateriové věže spojené relativně slabou hradbou.[2] Věže na severu jsou okrouhlé a jižní mají okrouhlé přízemí s polygonální horní částí.[3] Podél severní, jižní a východní hradby byly postaveny jednopatrová palácová křídla, z nichž východní bylo výrazně užší než zbylá dvě. Dochované klenby a architektonické detaily byly datovány do první třetiny šestnáctého století. Součástí šlikovského hradu byl i původní palác, který zanikl až v době třicetileté války.[2]
Těžce poškozený hrad nechali Nosticové v roce 1663 přestavět na barokní zámek,[3] přičemž znovu postavili zaniklou věž v jihovýchodním nároží.[2] Dochovaná podoba však pochází až z klasicistní přestavby z roku 1805.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-02-16]. Identifikátor záznamu 129143 : Zámek, s omezením: bez pozemku parc. č. 172/2. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů: Dodatky 3. Praha: Libri, 2008. 180 s. ISBN 978-80-7277-358-9. Heslo Sokolov, s. 109–112.
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Sokolov – zámek, s. 311–313.
Literatura
editovat- BERANOVÁ, Jitka. Sokolovský zámek a jeho historie. Praha, 2009 [cit. 2017-06-23]. 173 s. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Bohdan Zilynskyj. Dostupné online.
- BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Nosticové = Nostitz. Sokolov: Krajské muzeum Karlovarského kraje, 2007. 62 s. ISBN 978-80-86630-12-0. (česky, německy)
- HANZL, Lukáš. Tvrz v Sokolově. Hláska. 2006, roč. XVII, čís. 2, s. 17–18. Dostupné online. ISSN 1212-4974.
- HOLÍK, Ladislav. Hrádek Falknov (dnešní Sokolov) ve středověku. In: DURDÍK, Tomáš. Castellologica bohemica 10. Praha: Archeologický ústav Akademie věd České republiky, 2006. ISSN 1211-6831. S. 221–238.
- KLSÁK, Jiří. Sokolovský hrad ve světle archeologického výzkumu. In: IV. Historický seminář Karla Nejdla : Karlovy Vary, 27. listopadu 1994. Karlovy Vary: Úřad města Karlovy Vary, 1994. S. 58.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Plzeňsko a Loketsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Falknov zámek, s. 154–157.
- Po stopách šlechtického rodu Notthafftů – Notthaffti v Čechách a v Bavorsku. = Auf den Spuren eines Adelsgeschlechts – Die Notthaffte in Böhmen und Bayern. Cheb: Krajské muzeum Cheb, Egerland-Museum Marktredwitz, 2006. 692 s. ISBN 80-85018-57-8. (česky, německy)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sokolov na Wikimedia Commons - Zámek Sokolov na webu Hrady.cz
