Sojuz 40
Sojuz 40 byla kosmická loď SSSR z roku 1981, která dopravila na sovětskou orbitální stanici Saljut 6 mezinárodní rusko/rumunskou posádku. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1981-42A. Byl to 79. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Jejím volacím znakem byl DNĚPR.[1]
| Sojuz 40 | |
|---|---|
 | |
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1981-42A |
| Hmotnost | 6 800 kg |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Днепр ("Dněpr") |
| Členů posádky | 2 |
| Datum startu | 14. května 1981 17:16:38 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
| Vzletová rampa | LC1 |
| Nosná raketa | Sojuz |
| Délka letu | 7 d 20 h 41 m 52 s |
| Datum přistání | 22. května 1981 13:58:30 UTC |
| Spojení se stanicí | |
| Apogeum | 287,0 km |
| Perigeum | 198,1 km |
| Sklon dráhy | 51,64° |
| Doba oběhu | 89,06 min |
| Počet oběhů | 124 |
| Fotografie posádky | |
 | |
| Leonid Popov a Dumitru Prunariu | |
| Navigace | |
Předchozí Sojuz 39 Následující Sojuz T-5 | |
Posádka
editovatDvoučlennou posádku, devátou mezinárodní v rámci programu Interkosmos tvořili tito kosmonauti:
Leonid Popov, velitel lodě, Rus, 35 roků, v kosmu podruhé
Dumitru Prunariu, kosmonaut výzkumník, Rumun, 35 roků, v kosmu nováček
Průběh letu
editovatStart
editovatLoď odstartovala 14. května 1981 odpoledne z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 191 – 269 km, bez problémů fungoval i zapnutý systém automatického přibližování. K pevnému připojení na zadní spojovací uzel stanice došlo navečer 15. května 1981 a v 23.hodin SEČ oba kosmonauti přešli do Saljutu 6. Zde se setkali se pátou základní posádkou stanice, kosmonauty Vladimírem Kovaljonokem a Viktorem Savinychem, kteří sem přiletěli dva měsíce před nimi v Sojuzu T-4.
V době jejich příletu měla za sebou stanice 3,5 roků existence na oběžné dráze Země. U jejího předního uzlu byla připojena loď Sojuz T-4.
Práce na stanici
editovatMezinárodní návštěva na stanici strávila sedm pracovních dní a během nich provedla celá čtveřice 23 sovětsko-rumunských experimentů různého charakteru. Názvy některých z nich: Neptun, Kapilar, Astro, Reo
Odlet domů
editovatOba kosmonauti nastoupili 22. května 1981 do své lodě, po několika hodinách se od stanice odpojili a zahájili sestupný manévr. Oddělená kabina s pomocí padákového systému přistála téhož dne asi 225 km od Džeskazganu na území Kazachstánu. [2][1]
Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze Země i se svou stálou posádkou.
Konstrukce Sojuzu
editovatUdaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém..
Sojuz 40 byl poslední kosmickou lodí SSSR tohoto typu. Další Sojuzy nesly označení Sojuz T, TM či TMA
Zajímavost
editovatModul Sojuzu 40 se dodnes dochoval a je vystaven v Rumunském Národním vojenském muzeu v Bukurešti.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 318.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Leonid Ivanovič Popov.
- ↑ Expoziţia Aviaţie şi echipament aeronautic [online]. Muzeul Militar National „Regele Ferdinand I“ [cit. 2008-09-27]. (rumunsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 40 na Wikimedia Commons - (česky) Na webu Space
- (česky) Popis letu na webu Kosmo
- (rumunsky) Fotografie modulu Sojuzu 40 v rumunském muzeu[nedostupný zdroj]
