Sogdština

Sogdština (Suγδīk)
Počet mluvčích	mrtvý jazyk
Klasifikace	indoevropské jazyky indoíránské jazyky íránské jazyky východoíránské jazyky severovýchodoíránské jazyky; ; ; ; ; ;
Písmo	sogdské písmo, syrské písmo, manichejské písmo
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	sog (B)
ISO 639-3	sog
Ethnologue	sog
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sogdština je mrtvý severovýchodoíránský jazyk, kterým se mluvilo v Sogdianě, tedy v dnešním Uzbekistánu a Tádžikistánu, a v obchodních koloniích v čínské střední Asii, od 4. do 8. století. Společně s středoperštinou, baktrijštinou, sačtinou a parthštinou náleží do vývojové fáze íránských jazyků zvané středoíránské a vyniká velkým množstvím zachovaných literárních textů. Jejím moderním následníkem je jaghnóbština, kterou se mluví v severozápadním Tádžikistánu. V rámci sogdijštiny se rozlišují tři varianty v závislosti na tom texty jakého náboženství v ní byly psány: manichejská, buddhistická a křesťanská.^[1]

Příklady

↑ MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 558-560.