Sofiko Čiaureliová
Sofiko Čiaureliová (gruzínsky სოფიკო ჭიაურელი, 21. května 1937 Tbilisi – 2. března 2008 tamtéž) byla gruzínská herečka.
| Sofiko Čiaureliová | |
|---|---|
| Narození | 21. května 1937 Tbilisi |
| Úmrtí | 2. března 2008 (ve věku 70 let) Tbilisi |
| Místo pohřbení | Didubský pantheon |
| Alma mater | Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie |
| Choť | Giorgi Shengelaia Kote Makharadze |
| Rodiče | Michail Čiaureli a Veriko Anjaparidze |
| Příbuzní | Otar Chiaureli (sourozenec) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jejím otcem byl režisér Michail Čiaureli a matkou herečka Veriko Andžaparidze. Je sestřenicí režiséra Georgije Daněliji. Jejím prvním manželem byl režisér Georgij Šengelaja, druhým manželem televizní komentátor Kote Macharadze.
Vystudovala moskevský VGIK a působila jako herečka v Mardžanišviliho divadle a Rustaveliho divadle v Tbilisi. Ve filmu debutovala v roce 1957 (Náš dvůr), během své kariéry natočila více než sto filmů. Mezinárodní úspěch získala díky rolím ve filmech Sergeje Paradžanova Barva granátového jablka (1968), Legenda o Suramské pevnosti (1984) a Ašik-Kerib (1988). Za hlavní roli v hudebním filmu svého manžela Georgije Šengelaji Melodie Verijské čtvrti (1974) získala cenu pro nejlepší herečku na Všesvazovém filmovém festivalu v Baku. Tengiz Abuladze ji obsadil do filmu Strom přání (1976), výrazné psychologicky pojaté role ztvárnila také v dílech Lany Gogoberidzeové Rozhovory o soukromém životě (1978) a Genricha Maljana Facka (1981).
Byla členkou poroty Mezinárodního filmového festivalu v Moskvě a poslankyní Nejvyššího sovětu. Získala titul národní umělkyně Gruzínské SSR a Arménské SSR a Státní cenu SSSR. V centru Tbilisi jí byl v roce 2009 odhalen pomník, jehož autorem je sochař Levan Vardosanidze.
Literatura
editovat- BLECH, Richard a kol.: Encyklopédia filmu, Obzor, Bratislava 1993, ISBN 80-215-0219-3
