Sodíkový amalgám
Sodíkový amalgám, zkráceně Na(Hg), je slitina rtuti a sodíku. Sodíkové amalgámy se používají jako silná redukční činidla, která se skladují snadněji než samotný sodík, jsou méně nebezpečné s ohledem na reakce s vodou, často se dokonce uchovávají v podobě vodných suspenzí.
Sodíkový amalgám byl poprvé použit jako redukční činidlo v roce 1862;[1] jeho syntetické využití nalezl J. Alfred Wanklyn roku 1866.[2]
Struktura a složení
editovatSodíkový amalgám nelze popsat jediným vzorcem; jsou například popsány sloučeniny Na5Hg8 a Na3Hg. Vzdálenosti Hg-Hg v sodíkových amalgámech se pohybují okolo 5 Å oproti přibližně 3 Å u čisté rtuti.[3] Amalgámy se obvykle označují podle hmotnostních procent sodíku. Amalgámy obsahující 2 % Na jsou za pokojové teploty pevné látky, zředěnější mohou být kapalné.[4]
Příprava
editovatRozpouštění sodíku ve rtuti je exotermní (uvolňuje teplo), tvorba sodného amalgámu je doprovázena jiskrami a tak je nebezpečná.[5] V průběhu procesu dochází k místnímu zahřívání rtuti k varu a příprava se tak obvykle provádí v digestoři a za nepřístupu vzduchu, například pod vrstvou kapalného parafínu. Sodíkový amalgám lze získat jak přimícháváním sodíku do rtuti,[6][7] tak i přidáváním rtuti k sodíku.[8] Sodné amalgámy jsou komerčně dostupné.
Použití
editovatSodné amalgámy se používají v organické chemii jako silná redukční činidla, bezpečnější než čistý sodík. Využití nacházejí například v Emdeových degradacích a při redukcích aromatických ketonů.[9]
Elektrolýza pomocí rtuťových článků
editovatSodíkový amalgám je vedlejším produktem výroby chloru elektrolýzou pomocí rtuťových článků. Koncentrovaný roztok chloridu sodného je zde elektrolyzován za použití katody z kapalné rtuti a titanové, případně grafitové anody. Na anodě vzniká chlor a sodík uvolňující se na katodě se rozpouští ve rtuti, což vytváří amalgám. Tento amalgám se obvykle odstraňuje a následně se rozkládá ve vodě za vzniku vodíku, hydroxidu sodného a rtuti, která se vrací do procesu. Obnoví se přitom téměř všechna rtuť a jen malá část se ztrácí. Vzhledem k nebezpečí úniku rtuti do životního prostředí byl tento postup nahrazen jinými, využívajícími méně toxické katody.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium amalgam na anglické Wikipedii.
- ↑ E. Atkinson. XLI. Chemical notices from foreign journals. The London, Edinburgh, and Dublin Philosophical Magazine and Journal of Science. 1862, s. 305–311. DOI 10.1080/14786446208643359.
- ↑ J. Alfred Wanklyn. XII.—On a new method of forming organo-metallic bodies. Journal of the Chemical Society. 1866, s. 128–130. Dostupné online. DOI 10.1039/JS8661900128.
- ↑ GREENWOOD, Norman; EARNSHAW, Alan. Chemistry of the Elements. 2. vyd. [s.l.]: Butterworth-Heinemann, 1997. ISBN 978-0-08-037941-8. (anglicky)
- ↑ Keith R. Buszek „Sodium Amalgam“, Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis, 2001, John Wiley. DOI:10.1002/047084289X.rs040
- ↑ W. B. RENFROW AND C. R. HAUSER. Sodium triphenylmethyl. Org. Synth.. 1993. Dostupné online.; Coll. Vol.. S. 607.
- ↑ S. H. Babcock; H. P. Lankelma; E. Vopicka. Sodium Amalgam. Inorganic Syntheses. 1939, s. 10. ISBN 978-0-470-13232-6. DOI 10.1002/9780470132326.ch4.
- ↑ RICHARD N. MCDONALD AND CHARLES E. REINEKE. trans-3,5-Cyclohexadiene-1,2-dicarboxylic acid. Org. Synth.. 1988. Dostupné online.; Coll. Vol.. S. 461.
- ↑ TONY C. T. CHANG, MYRON ROSENBLUM, AND NANCY SIMMS. Vinylation of Enolates with a Vinyl Cation Equivalent. Org. Synth.. 1993. Dostupné online.; Coll. Vol.. S. 479.
- ↑ W. E. Bachmann. The Mechanism of Reduction by Sodium Amalgam and Alcohol. I. The Reduction of Aromatic Ketones to Hydrols. Journal of the American Chemical Society. 1933, s. 770–774. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja01329a051.
Externí odkazy
editovat- Bezpečnostní list Archivováno 17. 12. 2011 na Wayback Machine.