Smaragdové pobřeží
Smaragdové pobřeží (Côte d'Émeraude) je část francouzského pobřeží v Bretani, které se nachází mezi cap Fréhel a Cancale. Pojmenoval jej tak Eugène Herpin, a to z důvodu smaragdově zelené barvy místního moře.
| Smaragdové pobřeží | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Francie |
| Souřadnice | 48°40′0,01″ s. š., 2°0′0″ z. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Města a vesnice
editovatNa Smaragdovém pobřeží se nacházejí tyto města a vesničky (v pořadí z východu na západ):
Ille-et-Vilaine
editovat- Cancale
- Pointe du Grouin
- Île des Landes
- Île du Guesclin
- Pointe du Meinga
- Île Besnard
- Havre de Rothéneuf
- Pointe de la Varde
- Paramé
- Saint-Malo
- Dinard
- Saint-Lunaire
- Saint-Briac
Côtes-d'Armor
editovatMezi obce na Smaragdovém pobřeží se vedle výše uvedených řadí i přístav Erquy a lázeňské centrum Pléneuf-Val-André na hranicích pláže v Saint-Brieuc.
V říjnu 1996 tyto obce vytvořily Sdružení obcí na Smaragdovém pobřeží Communauté de communes de la Côte d'Émeraude.
Historie
editovatOblast ohraničená řekou Rance, kanálem La Manche a proláklinou u Châteauneuf nesla odnepaměti název Clos-Poulet, tedy název, který se odvodil od Pou-Alet z latinského Pagus Aleti (tj. kraj Alet). Přejmenování na Smaragdové pobřeží vzniklo podle modelu Azurové pobřeží (Côte d'Azur) v rámci podpory a rozvoje turistiky.
Krajina
editovatPobřeží inspirovalo řadu umělců, jako například malíře Léona Hamoneta, který byl v roce 1941 pro svůj výjimečný talent toto pobřeží malebně zachytit jedním novinářem z Ouest-France označen za Sorcier de la Côte d'Émeraude – tedy čaroděje ze Smaragdového pobřeží.[1]
Používání názvu
editovatNázev Smaragdové pobřeží je součástí názvů řady publikací a děl:[2]
- týdeník La Côte d'Émeraude, vydávaný v Dinardu mezi lety 1898 až 1912, poté jako La Côte d'Émeraude et le Petit Dinardais réunis v roce 1913;
- Le Journal de Dinard et de la Côte d'Émeraude, vydávaný mezi lety 1926 a 1929, poté jako Dinard-Côte d'Émeraude mezi lety 1929 a 1940 v Dinardu;
- týdeník Le Phare de la Côte d'Émeraude, vydávaný mezi lety 1934 a 1936 v Saint-Malo.
Bibliografie
editovat- Eclats d'Emeraude, roman historique de Carole Lavoie, qui relate les débuts du tourisme sur la Côte d'Emeraude. Prix Jackie Bouquin « la Femme dans l'histoire ». Editions Prologue 2007 - ISBN 978-2-9529502-0-6 (Historický román oceněný cenou Jackie Bouquin „Žena v historii“)
- soubor La Côte d'Emeraude, Cahiers du Patrimoine, Monum 2001. ISBN 2-85822-661-X (časopisy o památkovém dědictví)
- Anne-Marie Ferellec, Les pollutions marines. Situation actuelle sur la Côte d'Émeraude et mesures préventives, thèse de médecine, 1975, 209 p., (Archives départementales d'Ille-et-Vilaine - Mémoire 2 J 701). (Zpráva o stavu znečištění pobřežních oblastí)
- Monique Sclaresky, La belle époque sur la Côte d'Émeraude, Éditions Ouest-France, 1984. (publikace o době na přelomu 19. a 20. století)
- Rachel Fournier, La contrebande maritime, 1763–1791, du Cap Fréhel à la baie du Mont-Saint-Michel, Rennes, 1997, (Archives départementales d'Ille-et-Vilaine - Mémoire 2 J 815).
- Philippe Clairay, Le développement touristique de la Côte d'Émeraude (partie d'Ille-et-Vilaine) depuis le Second Empire, Rennes, 1997, (Archives départementales d'Ille-et-Vilaine - Mémoire 2 J 928).
- Henri Fermin, ancien bibliothéquaire de Dinard, plusieurs titres.
- Aimée et Cédric Gourin, La Côte d'Emeraude, de Saint-Lunaire à Saint-Jacut-de-la-Mer, éditions Alan Sutton, 2009.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Cote D'Emeraude na francouzské Wikipedii.
- ↑ Site de l'association des amis de l'artiste. www.leonhamonet.com [online]. [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-29.
- ↑ Henri-François Buffet, Répertoire de la presse et des publications périodiques d'Ille-et-Vilaine (1784–1958), Imprimeries réunies, Rennes, 1959.
