Slezský barevnohlávek
Slezský barevnohlávek je plemeno holuba domácího pocházející ze Slezska. Je to létavý holub polního typu s vynikající užitkovostí v extenzivních chovech. V seznamu plemen EE a v českém vzorníku plemen náleží mezi užitkové holuby, neboli holuby tvaru, a to pod číslem 0064. Někdy je řazen též mezi holuby barevné.[2]
Slezský barevnohlávek | |
---|---|
Základní informace | |
Země původu | Česko |
Využití | extenzivní užitkový chov okrasný chov |
Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
Směr užitkovosti | masné plemeno |
Tělesná charakteristika | |
Hmotnost | 450 - 500 g[1] |
Tělesný rámec | střední |
Klasifikace a standard | |
Plemenná skupina | Užitkoví holubi |
Oblastí původu slezského barevnohlávka je zejména Opavsko,[3] odkud se barevnohlávek nejprve rozšířil do celého Slezska a pak do dalších oblastí.[4] Plemeno se rozpadá do několika národních rázů: V Česku a na Slovensku se slezský barevnohlávek chová s opeřenými běháky, tzv. punčoškami, v Německu se chovají především barevnohlávci bezrousí.[4] Němečtí nebo polští barevnohlávci mohou být i chocholatí.[2][3] V Německu byl vyšlechtěn i rousný barevnohlávek, německý rousný typ se liší též zbarvením, tmavá barva krku pokračuje až na vole a dosahuje k přednímu okraji hřebenu hrudní kosti.[3] U bezrousých německých barevnohlávků se zase dává přednost ptákům s tmavýma očima.[2]
Slezský barevnohlávek, jak je chován na českém území, je středně velký holub polního typu, proporcemi připomíná divokého holuba skalního. Hlava je zakulacená s výrazným čelem, bez chocholky, linie hlavy tvořená čelem, temenem a týlem tvoří ladně vypjatou křivku. Zobák je poměrně slabý, s nevýrazným ozobím. Barva duhovky u modrého a černého barevného rázu je červená, u červených a žlutých žlutočervená, oči jsou velké a výrazné. Krk je středně dlouhý a plynule přechází v přiměřeně dlouhý, svalnatý, lehce nazad skloněný trup, hruď je široká a dobře vyklenutá, křídla silná, vpředu lehce odstávající od těla. Ocas je nesený v linii hřbetu. Nohy jsou středně vysoké. Slezský barevnohlávek českých zemí je tzv. punčoškatý, celé běháky jsou porostlé krátkým peřím, které sahá až k prstům nebo až na vnější prst.
Barevnohlávek získal jméno podle typické kresby: základní barva je bílá, hlava a ocas jsou barevné. Zbarvení hlavy sahá do zátylí, odkud pokračuje přes strany krku na hrdlo v asi 1 cm široký barevný obojek. Ten vpředu zabírá asi 1/3 krku. Na ocase jsou barevná rýdovací pera, horní ocasní krovky, část peří kostřece a celý podocasní klín. Barevné plochy by měly být sytě zbarvené a přechody mezi barevným a bílým peřím ostré. Plemeno se chová ve čtyřech barevných varietách: modré, černé, červené a žluté.
Barevnohlávek je skvělým ptákem do volných užitkových chovů: je nenáročný, otužilý, létavý a velmi ostražitý, takže odolává dravcům.[3] Dále je tento holub vynikající a náruživý polař, který si spoustu potravy umí obstarat sám a v průběhu roku mu stačí jen přikrmování.[4] Samozřejmostí je dobrá plodnost a k výhodám patří také převážně bílá barva opeření, která usnadňuje kuchyňské zpracování.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Vážení slezského barevnohlávka v návaznosti na jeho chovatelské cíle a záměry [online]. Klub chovatelů holubů slezských plemen, 27.3.2012 [cit. 2013-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ a b c PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Barevnohlávek, s. 114.
- ↑ a b c d e BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s. Kapitola VII Plemena holubů, s. 108–111.
- ↑ a b c TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 52-54 s. Kapitola Barevní holubi, s. 81–83.
Literatura
editovat- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1985. 156 s.
- BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.