Sleponěmota

Sleponěmota (také němoslepota, sleponěmost, němoslepost) je zdravotní handicap, který spočívá v kombinaci zrakového a řečového postižení při zachování sluchu. Sleponěmý člověk nemluví, nevidí, ale slyší. Jedná se o méně časté postižení, které se ale také vyskytuje.

Příčiny

• úraz – Postižený ztratil jeden ze smyslů poraněním očí nebo krku, ve většině případů s tím, že jedno z postižení již měl. Někdy však dochází k tomu, že utrpěl postižení na obou smyslech.
• nemoc – Postižený už trpěl slepotou či němotou a o druhý smysl přišel důsledkem nemoci. Němý člověk, který přišel o zrak v důsledku těžké diabetické retinopatie nebo slepý člověk, který prodělal rakovinu hrtanu.
• vrozená vada – Není zcela běžnou příčinou, ale může se také vyskytnout, že důvodem sleponěmot je genetická porucha nebo vrozená vada.

Život se sleponěmotou

Sleponěmý používá pro pohyb slepeckou hůl normálně jako slepí lidé. Nosí hůl bílou, protože červenobílá hůl je označením pro hluchoslepé a sleponěmota není natolik rozšířeným onemocněním. S okolím může komunikovat buď psanou formou nebo pomocí Lormovy abecedy jako hluchoslepí. Avšak i zde jde o rozšíření zrakového a sluchového postižení. Někteří mohou mít zbytky zraku, a tak mohou komunikovat za pomocí znakového jazyka.