Slaňování
Slaňování je řízené samospouštění osob na textilním, obvykle horolezeckém laně. Slaňovat lze ovinutím lana kolem těla (tzv. Dülferův sed a další méně užívané způsoby) nebo pomocí technických prostředků zvaných slaňovací brzdy v kombinaci se sedacím úvazkem či smyčkou. Nouzově lze také využít samotnou karabinu s poloviční lodní smyčkou, která ale kroutí[b] a zvýšeně opotřebovává lano.[c]
Principy
editovatPrincipem slaňování je tzv. vláknové tření, kdy je zaoblený předmět (člověk či lanová brzda) opásán textilním lanem a postupně přeměňuje svou potenciální energii na teplo.[d] Z matematického hlediska platí pro rovnováhu této brzdné soustavy Eulerův-Eytelweinův vzorec:
kde je brzdná síla vytvořená hmotností břemene (slaňující osoby), je ovládací síla (vytvářená slaňující osobou)[f] - tah za volný konec lana za brzdou, je Eulerovo číslo (přibližně 2,718), koeficient smykového tření mezi materiálem lana a materiálem brzdného předmětu (případně v posuvném uzlu) a úhel opásání - kontakt lana s brzdným předmětem (v obloukové míře).
Provedení
editovatV horolezectví se nejčastěji slaňuje na dvou pramenech lana, protaženého svou polovinou kotevním bodem. Pro dosažení větší délky slanění se využívá dvou lan, spojených uzlem těsně pod slaňovacím stanovištěm. Pokud není potřeba lano následně stáhnout (nebo použije-li se pro stažení tenčí pomocná šňůra), lze slanit i po jediném pramenu upevněném za konec (u tenkých lan může být méně pohodlné ovládání).
Brzdnou sílu a tím i rychlost sestupu můžeme měnit tahem za volný konec lana, což je nejpraktičtější a nejužívanější způsob regulace. Dále se brzdná síla mění v závislosti na koeficientu tření (např. kontaminace lana mazadly, které radikálně změní brzdné síly,[g] případně námraza na laně) a také změnou úhlu opásání, kterou umožňují provést jen některé slaňovací brzdy, ale nedostatečnou brzdnou sílu lze vždy nouzově zvýšit přídavným ovinem volného konce (např. i kolem nohy).
Pro zvýšení bezpečnosti je možné pod slaňovací brzdu uvázat na lano ještě Prusíkův uzel, přičemž je kvůli pohodlné manipulaci obvykle nutné prodloužit závěs brzdy.[5]
Bezpečnost
editovatPodle bývalého předsedy bezpečnostní komise UIAA Pita Schuberta připadá na slaňování 25 % smrtených nehod v horolezectví.[6] V horách jde nejčastěji o selhání kotevního bodu, na skalách je také velmi častou příčinou pád po projetí volných konců lana. Proto se, pokud existuje možnost, že konce nedosahují na zem, doporučuje svázat je k sobě, nebo uvázat uzel na kažém konci zvlášť, což omezí kroucení.[h]
Ve skalním terénu nelze vyloučit pád uvolněných kamenů, jak slaňujícími osobami, tak výkyvy lana a posléze při jeho stahování.
Velmi nebezpečné může být také vtažení vlasového či jiného porostu nebo volných součástí výstroje do slaňovací pomůcky. V případě vlasů hrozí pouze částečné skalpování, ale například upevňovací třmen ochranné přilby může být příčinou udušení. Zvláště slaňujeme-li pod vlivem silného psychického otřesu.[7]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Ačkoli použitá pokrývka hlavy výborně ladí s okolním prostředím, pro skalní terén mnozí doporučují spíše přilbu.
- ↑ Kroucení lze omezit, držíme-li brzdný pramen paralelně se zatěžovaným (tedy směrem vzůru nad karabinu),[1] zcela vyloučit kroucení lze použitím Super-Munteru, který ale může být na tlustších neohebných lanech pomalejší.
- ↑ K opotřebování ale dochází i při běžném slaňování. Po stovce 30m slanění klesne schopnost pohlcení pádové energie (a také schopnost zachycení pádu přes ostrou hranu) zhruba na polovinu.[2][3]
- ↑ Malá slaňovací pomůcka se může při rychlém delším slanění zahřát hodně přes 100 °C.[4] Je tedy vhodné omezit rychlost a z důvodu možného poškození lana brzdu co nejdříve sundat.
- ↑ Pro některé brzdy (zvláště tzv. kyblíky), obsahující brzdicí žlábek, se částečně uplatní zobecněná forma, ve tvaru : , kde je úhel boků žlábku v radiánech.
- ↑ K ovládací síle se přičítá tah vytvořený hmotností volně visících konců lana, takže potřebná síla v průběhu slanění obvykle mírně stoupá (v případě slanění na dlouhém tenkém laně v převisu, i poměrně významně).
- ↑ Kontaminace ropnými mazadly může ovšem radikálně změnit i nosnost lana, při jehož přetržení klesne brzdná síla (zanedbáme-li odpor vzduchu) až k nule.
- ↑ Druh bezpečnostního uzlu závisí na slaňovacím prostředku - např. pro dülfera nebo tzv. kyblík ("tube") postačí jednoduché očko, při použití osmy jsou vhodné větší uzly.
Reference
editovat- ↑ KIRKPATRICK, Andrew. Down. Ireland: Andrew Kirkpatrick Limited, 2020. ISBN 978-1-9997005-7-7. Kapitola 03 Tools. (anglicky)
- ↑ SCHUBERT, Pit. About Ageing of Climbing Ropes [online]. 2000 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UNTERSCHUETZ, Andreas. How Many Years Does a Climbing Rope Last? [online]. 2014 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ QC LAB: CAN A HOT BELAY DEVICE MELT MY SLINGS? [online]. [cit. 2024-12-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČHS: Lezecká metodika - Slanění [online]. 2019 [cit. 2024-12-04]. Dostupné online.
- ↑ SCHUBERT, Pit. Sicherheit und Risiko in Fels und Eis: Band 1. München: Bergverlag Rother, 2019. ISBN 9783763360161. S. 104. (německy)
- ↑ SCHUBERT, Pit. Bezpečnost a riziko na skále, sněhu a ledu. Praha: freytag & berndt, 1998. ISBN 80-85822-27-X. Kapitola Slaňování - nikdy zcela bez rizika, s. 111-112.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Slaňování na Wikimedia Commons - Slaňování na skále
- Slaňování na sněhu
- Slaňování na ledu Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
- Slaňování v jeskyních
