Wikipedie

Simon Johnson

americký ekonom

Simon H. Johnson (* 16. ledna 1963, Sheffield)[1] je britsko-americký ekonom, který od roku 2004 působí jako profesor podnikání na MIT Sloan School of Management.[2][3] V letech 2008 až 2019 působil také jako vedoucí pracovník Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomii.[2][4] Než se přesunul na MIT učil v letech 1991 až 1997 na Fuqua School of Business na Dukeově univerzitě.[2][5][6] Od března 2007 do konce srpna 2008 působil jako hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu.[7]

Simon Johnson
Johson v roce 2024
Johson v roce 2024
Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu
Ve funkci:
březen 2007 – 31. srpna 2008
PředsedaRodrigo Rato
Dominique Strauss-Kahn
PředchůdceRaghuram Rajan
NástupceOlivier Blanchard
Narození16. ledna 1963 (62 let)
Sheffield, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Alma materOxfordská univerzita (BA)
Manchesterská univerzita (MA)
Massachusettský technologický institut (PhD)
Profeseekonom a vysokoškolský učitel
OceněníClarivate Citation Laureates (2022)
Nobelova pamětní cena za ekonomii (2024)
CommonsSimon Johnson (economist)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 2024 získali Johnson, Daron Acemoglu a James A. Robinson Nobelovu pamětní cenu za ekonomii za srovnávací studie prosperity mezi národy.[8]

Vzdělání

editovat

Johnson se narodil v roce 1963 v Sheffieldu a navštěvoval Abbotsholme School v Rocesteru. Vystudoval filozofii, politiku a ekonomii na Corpus Christi College v Oxfordu, kde získal bakalářský titul v roce 1984.[2][9][10] Poté získal v roce 1986 magisterský titul s vyznamenáním v oboru ekonomie na Manchesterské univerzitě.[11] Pokračoval v doktorském studiu na Massachusettském technologickém institutu, kde mu radil Rudiger Dornbusch a v roce 1989 získal doktorát z ekonomie a napsal disertační práci s názvem Inflace, intervence a ekonomická činnost.[12]

Kariéra

editovat

V letech 1989 až 1991 pracoval Johnson na Harvardově univerzitě, kde byl členem Harvard Academy for International and Area Studies a stipendistou jejího Ruského výzkumného centra.[2] V letech 1991 až 1997 vyučoval na Fuqua School of Business na Dukeově univerzitě, kde byl do roku 1995 odborným asistentem a do roku 1997 docentem; zároveň v letech 1993 až 1995 vedl Centrum pro rozvoj manažerů v Petrohradě v Rusku.[2] V roce 1997 se stal členem fakulty MIT, kde získal stálé místo v roce 2002.[2] Na MIT působí jako výzkumný spolupracovník Blueprint Labs, spoluvede iniciativu MIT Shaping the Future of Work a vede skupinu pro globální ekonomiku a management.[2]

Od roku 2004 je Johnson výzkumným spolupracovníkem NBER a členem organizace BREAD.[2] Je rovněž členem CEPR a od roku 2021 zasedá ve správní radě Fannie Mae.[2] Spoluzaložil Radu pro systémová rizika při CFA Institute a od roku 2010 je měsíčním sloupkařem Project Syndicate.[2] V listopadu 2020 byl jmenován dobrovolným členem revizního týmu prezidentské agentury Joea Bidena, aby podpořil přechod na novou administrativu na ministerstvu financí Spojených států amerických a ve Federálním rezervním systému.[13]

Afiliace

editovat

Johnson je členem Mezinárodního poradního sboru Centra pro sociální a ekonomický výzkum (CASE). Je také členem panelu ekonomických poradců Rozpočtového úřadu Kongresu.[7] V letech 2006 až 2007 byl hostujícím pracovníkem na Petersonově institutu pro mezinárodní ekonomii, kde byl v letech 2008 až 2019 vedoucím pracovníkem.[7] Je členem redakční rady čtyř akademických ekonomických časopisů.[7] Od roku 2007 přispívá do Project Syndicate.

Výzkum a publikace

editovat

Simon Johnson je autorem relevantních článků, jako jsou „Learning from Ricardo and Thompson: Machinery and Labor in the Early Industrial Revolution, and in the Age of AI“ nebo „A Theory of Price Caps on Non-Renewable Resources“.[14] V roce 2010 napsal knihu 13 Bankers: The Wall Street Takeover and the Next Financial Meltdown (ISBN 978-0307379054), spolu s Jamesem Kwakem, se kterým také spoluzaložil a pravidelně přispívá do ekonomického blogu The Baseline Scenario.[15] Je také autorem knih White House Burning: Our National Debt and Why It Matters to You (2013); Jump-Starting America: How Breakthrough Science Can Revive Economic Growth and the American Dream (2019), s Jonathanem Gruberem; a Power and Progress: Our Thousand-Year Struggle Over Technology and Prosperity (2023), s Daronem Acemoglu.

Power and Progress

editovat
 
Johnson, druhý zleva, s přáteli a rodinou na Nobelově týdnu 2024

Kniha Power and Progress vydaná v roce 2023 pojednává o historickém vývoji technologií a jejich sociálních a politických důsledcích.[16] Kniha se zabývá otázkami týkajícími se vztahu mezi novými stroji a výrobními technikami a mzdami, způsobu, jakým by bylo možné využít technologii pro sociální statky, a příčinám nadšení kolem umělé inteligence (AI).

Power and Progress tvrdí, že technologie nepřinášejí automaticky sociální statky, protože jejich výhody připadají úzké elitě. Nabízí spíše kritický pohled na umělou inteligenci a zdůrazňuje její převážně negativní dopad na pracovní místa a mzdy a na demokracii.

Acemoglu a Johnson také poskytují vizi o tom, jak by nové technologie mohly být využity pro společenské dobro. Jako možný model vnímají progresivní éru. Diskutují o seznamu politických návrhů pro přesměrování technologií, který zahrnuje: tržní pobídky, rozpad velkých technologických firem, daňovou reformu, investice do pracovníků, ochranu soukromí a vlastnictví dat a daň z digitální reklamy.[16]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon Johnson (economist) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ U.S. Public Records Index. [s.l.]: Ancestry, 2010. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k Simon Johnson [online]. 2024-01-08. Dostupné online. 
  3. ↑ Simon Johnson On Bank Bailout Plan [online]. NPR. Dostupné online. 
  4. ↑ Simon Johnson [online]. PIIE, 2016-03-02. Dostupné online. 
  5. ↑ Muscovites: Want Shares In Boeing For 44 ½?. LA Times. 1991-11-29. Dostupné online. 
  6. ↑ Simon Johnson CV [online]. MIT Sloan, 2024-10-14. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d Simon Johnson's biography at MIT [online]. Dostupné online. 
  8. ↑ The Sveriges Riksbank Prize in Economic Sciences in Memory of Alfred Nobel 2024. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ The Sveriges Riksbank Prize in Economic Sciences in Memory of Alfred Nobel 2024. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ PPE Alumnus, Simon Johnson, Awarded 2024 Nobel Prize in Economics | DPIR. www.politics.ox.ac.uk [online]. 2024-10-16 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Simon Johnson -- Biographical Information. www.imf.org [online]. [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ JOHNSON, Simon. Inflation, intermediation and economic activity. 1989. disertační práce. Massachusettský technologický institut. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ Agency Review Teams [online]. President-Elect Joe Biden [cit. 2020-11-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ Simon Johnson [online]. NBER [cit. 2024-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ About [online]. 2008-09-25 [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b ACEMOGLU, Daron; JOHNSON, Simon. Power and Progress: Our Thousand-Year Struggle Over Technology and Prosperity. New York: PublicAffairs, 2023. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu
Předchůdce:
Raghuram Rajan 		2007–2008
Simon Johnson 		Nástupce:
Olivier Blanchard
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Simon_Johnson&oldid=24604502“