Wikipedie

Silvio Berlusconi

italský politik a podnikatel

Silvio Berlusconi zvuk výsl. (29. září 1936 Milán – 12. června 2023 Milán[1]) byl italský politik a podnikatel, předseda vlády Itálie a zároveň nejdéle sloužící poválečný politik v této funkci.[2] Díky němu vznikl výraz berlusconizace, který označuje kumulaci mediální a politické moci a jde o obdobu plutokracie, moc je zde však v rukou jednoho člověka, který uplatňuje svoji moc v demokratickém systému. „Bohatý a mocný člověk si díky médiím udržuje dobré veřejné mínění a jeho vlastní média proti němu nepíší.“[3]

Silvio Berlusconi
Silvio Berlusconi (2013)
Silvio Berlusconi (2013)
Předseda vlády Italské republiky
Ve funkci:
24. duben 1994 – 17. leden 1995
PrezidentOscar Luigi Scalfaro
PředchůdceCarlo Azeglio Ciampi
NástupceLamberto Dini
Ve funkci:
11. červen 2001 – 17. květen 2006
PrezidentCarlo Azeglio Ciampi
PředchůdceGiuliano Amato
NástupceRomano Prodi
Ve funkci:
8. květen 2008 – 12. listopad 2011
PrezidentGiorgio Napolitano
PředchůdceRomano Prodi
NástupceMario Monti
Ministr zahraničních věcí
Ve funkci:
6. leden 2002 – 14. listopad 2002
PředchůdceRenato Ruggiero
NástupceFranco Frattini
Ministr financí
Ve funkci:
3. červenec 2004 – 16. červenec 2004
PředchůdceGiulio Tremonti
NástupceDomenico Siniscalco
Ministr zdravotnictví
Ve funkci:
10. březen 2006 – 17. květen 2006
PředchůdceFrancesco Storace
NástupceLivia Turco
Ministr ekonomického rozvoje
Ve funkci:
5. květen 2010 – 4. říjen 2010
PředchůdceClaudio Scajola
NástupcePaolo Romani
Poslanec Poslanecké sněmovny
Ve funkci:
21. dubna 1994 – 12. června 2023
Volební obvodKampánie 1
Stranická příslušnost
ČlenstvíForza Italia
(1994–2009)
Lid svobody
(2009–2013)
Forza Italia
(2013–2023)
Narození29. září 1936
Milán, Italské královstvíItalské království Italské království
Úmrtí12. června 2023 (ve věku 86 let)
Milán
Příčina úmrtíchronická myeloidní leukemie
Národnostitalská
Choť1. Carla Dall'Oglio (1965)
2. Veronica Lario (1985)
Partner(ka)Francesca Pascale (2012–2020)
Marta Fascina (2020–2023)
Vztahymilenka Mara Carfagna
RodičeLuigi Berlusconi a Rosa Bossi
DětiMarina Berlusconi
Pier Silvio Berlusconi
Barbara Berlusconi
Eleonora Berlusconi
Luigi Berlusconi
PříbuzníMaria Antonietta Berlusconi a Paolo Berlusconi (sourozenci)
SídloArcore, Itálie
Alma materUniverzita v Miláně
Zaměstnánípolitik, podnikatel
Náboženstvířímský katolík
OceněníGrand Cross of the National Order For Merit (2000)
velkokříž Řádu rumunské hvězdy (2002)
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky (2002)
Medaile Uruguayské východní republiky (2003)
Member of the National Order of Merit (2004)
… více na Wikidatech
PodpisSilvio Berlusconi, podpis
Webová stránkawww.silvioberlusconi.it
CommonsSilvio Berlusconi
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Studoval práva a jako pětadvacetiletý nastoupil do zaměstnání v bance. Později založil stavební firmu Edilnord, která v roce 1962 postavila významnou část severního milánského předměstí. Podle jeho odpůrců stály za úspěchem této jeho firmy tajné úmluvy s italskými levicovými stranami a finanční spojenectví s antikomunistickou zednářskou lóží Propaganda 2.[4] Při jeho podnikání se výraznou měrou uplatnilo přátelství s tehdejším premiérem a přítelem ze studií Benedettem Craxim. Podnikatelem se stal poté, co mu pomohl politik Piersanti Matarella a zpěvačka Elena Zagorská.[5] Od roku 1986 byl prezidentem elitního fotbalového klubu AC Milán.

Berlusconi byl často považován za druhého nejbohatšího muže v Itálii. Jeho majetek je odhadován na 12 miliard dolarů[kdy?]. Vlastnil velké mediální impérium: kromě několika novin jde zejména o společnost Mediaset, provozující přes desítku italských televizních kanálů; měl také 80% podíl v televizní společnosti Endemol. Z tohoto důvodu byl v minulosti obviňován z toho, že ovlivňuje veřejné mínění ve svůj prospěch. Toto podezření bylo již několikrát předmětem soudních jednání.[kdy?]

Berlusconi zemřel 12. června 2023 po krátké hospitalizaci na následky leukémie, kvůli které byl již v dubnu hospitalizován.[6]

Politická kariéra

editovat

V roce 1994 se Berlusconi poprvé stal premiérem Itálie za svou politickou stranu Forza Italia. 2. května 2006 podal demisi poté, co prohrál volební souboj s Romanem Prodim.

 
Silvio Berlusconi s bývalými prezidenty USA Billem Clintonem, G. Bushem, st. a G. Walkerem Bushem.

Po vítězství ve volbách roku 2008 se stal opět premiérem. Následně prosadil tzv. zákon Lodo Alfano, kterým znemožnil trestní stíhání premiéra (tj. své osoby), prezidenta a předsedů sněmovny a senátu.[7] Tím si Berlusconi dočasně zajistil imunitu. V říjnu 2009 však ústavní soud Itálie shledal tento zákon protiústavním a zrušil jej.[8]

Dne 13. prosince 2009 byl Berlusconi v závěru svého politického mítinku na Dómském náměstí v Miláně fyzicky napaden: Massimo Tartaglia jej udeřil suvenýrem v podobě milánského dómu do obličeje. Berlusconi utrpěl frakturu nosu a přišel o dva zuby; útočník byl zatčen.[9]

Dne 26. října 2011 oznámila masová média jako tehdy ještě nepotvrzenou zprávu, že se Berlusconi po dohodě s ministrem za Ligu severu Umbertem Bossim rozhodl v dohledné době vzdát funkce premiéra Itálie. Důvodem mohla prý být nutnost změn v systému věkové hranice odchodu do důchodu pod vlivem jiných evropských zemí.[10]

Problémy se zákonem

editovat

Berlusconi stál více než dvacetkrát před soudem kvůli rozličným obviněním, mimo jiné za spolčení s mafií, falšování účetnictví, zpronevěru, daňové podvody a dětskou prostituci. Dětské prostituce se týkala aféra „Rubygate“, kdy měl sex s nezletilou marockou zpěvačkou Ruby Rubacuori při sexuálních orgiích zvaných „bunga bunga“.

Odsouzen byl mnohokrát, ale do vězení nikdy nenastoupil. V roce 1990 byl pravomocně odsouzen za křivé svědectví (zrušeno při amnestii), v roce 1997 za ilegální financování politické strany (odvolával se tak dlouho, až vypršela promlčecí lhůta) a v říjnu 2012 byl odsouzen ke čtyřem letům ve vězení za krácení daní.[11][12]

V březnu 2013 byl nepravomocně odsouzen k jednomu roku vězení a zaplacení odškodného 80 tisíc eur za to, že společně se svým bratrem Paolem, který byl odsouzen na dva roky a tři měsíce vězení, zveřejnil přepis odposlechů lídra opozice Piera Fassina, které byly kvůli probíhajícímu vyšetřování v tajnosti.[13] Odvolací soud později v důsledku uplynutí promlčecí doby trest jednoho roku vězení zrušil, pokutu 80 tisíc eur však ponechal.[14]

V září 2014 byl pravomocně odsouzen za daňové úniky ve společnosti Mediaset ke čtyřem letům odnětí svobody a dvouletému zákazu výkonu volené funkce. Avšak z toho mu byly tři roky vězení prominuty kvůli předchozí amnestii a kvůli zákonu, který si nechal předtím schválit, nesmí být osoby starší 70 let uvězněny, takže mu byl trest zmírněn na 1 rok veřejně prospěšných prací. Trest si odpykával tak, že jednou týdně pomáhal v domově pro seniory nedaleko Milána.[15] Po dobu trvání trestu zůstal předsedou strany Forza Italia.

Kritika

editovat

Opakovaně byl kritizován mnoha intelektuály, představiteli levice či stoupenci těsnější evropské spolupráce. Po skandálu s fotografiemi obnaženého českého expremiéra Mirka Topolánka a mladých dívek o něm spisovatel José Saramago psal jako o „věci Berlusconi, nebezpečně podobné lidské bytosti“.[16] Daniel Cohn-Bendit přirovnává Berlusconiho verzi demokracie k Putinově a Chávezově.[17]

Takovou kritiku Berlusconi vytrvale odmítal: „Upřímně si myslím, že jsem nejlepším premiérem, jakého Itálie měla za 150 let ...,“ prohlásil během tiskové konference po aféře na Sardinii.[18] Proto také tehdy vyloučil, že by kvůli sexuálním a jiným skandálům odstoupil.

Vyznamenání

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ Zemřel Silvio Berlusconi - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-06-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ Italský premiér Berlusconi podal demisi. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-09-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ Politický slovník [online]. 2017-12-09 [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ The War They Wanted, the Lies They Needed. Vanity Fair, [1], VII/2006 (anglicky).
  5. ↑ Former Prime Minister of Italy Silvio Berlusconi Dies at 86 [online]. Greek Reporter. Dostupné online. 
  6. ↑ POLLINA, Elvira. Former Italy PM Berlusconi in intensive care with leukaemia, lung infection. Reuters. 2023-04-06. Dostupné online [cit. 2023-06-20]. (anglicky) 
  7. ↑ Berlusconi si zajistil imunitu. Prosadil nový zákon aktuálně.cz 10. 7. 2008.
  8. ↑ Soud odebral Berlusconimu a dalším prominentům imunitu aktuálně.cz, 7. 10. 2009.
  9. ↑ Berlusconi aggredito in piazza Duomo La Repubblica, 14. 12. 2009.
  10. ↑ "Spekulationen über baldigen Berlusconi-Rücktritt", http://www.spiegel.de/politik/ausland/0,1518,794036,00.html
  11. ↑ Silvio Berlusconi Sentenced To Four Years In Prison Over Mediaset Tax Evasion [online]. Huffingtonpost.co.uk, 2012-10-26 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Italský expremiér Berlusconi dostal čtyři roky za krácení daní [online]. Borgis, 2012-10-26 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ Soud poslal Berlusconiho na rok do vězení. Vyzradil úřední tajemství [online]. Lidovky.cz [cit. 2013-03-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ Berlusconi wiretap charge timed out, says court - English. ANSA.it [online]. 2014-03-31 [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Berlusconiho čeká další soud v aféře Rubygate. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. 
  16. ↑ La cosa Berlusconi El País, 7. 6. 2009.
  17. ↑ «La vostra democrazia è quella di Putin e Chavez» Archivováno 24. 9. 2009 na Wayback Machine. L’unitá, 21. 9. 2009.
  18. ↑ Berlusconi: Jsem nejlepším premiérem v Itálii za 150 let iHNed.cz, 10. 9. 2009.
  19. ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 25 lutego 2002 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-06. 
  20. ↑ 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 1511 Dostupné online
  21. ↑ Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  22. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  23. ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  24. ↑ VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  25. ↑ Acta Benedicti PP. XVI. Acta Apostolicae Sedis. 2006-01-06, čís. 1. Dostupné online. 
  26. ↑ Italia-Arabia/A Berlusconi la più alta onorificenza reale saudita - Cronaca - Il Cittadino di Monza e Brianza. web.archive.org [online]. 2011-06-15 [cit. 2019-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura

editovat
  • VYHNÁLKOVÁ, Tereza. Silvio Berlusconi: Politik, magnát a Casanova. Nakladatelství Čas, 2013. 206 S.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Silvio_Berlusconi&oldid=24411912“