Silva-Taroucové
Silva-Taroucové [tarukové] (další cizojazyčné varianty jména rodu jsou Silva Tarouca nebo Sylva-Tarouca aj.) jsou starý šlechtický rod pocházející z Portugalska. Jedna z větví rodu nesla jméno Sylva-Tarouca-Unwerth.
| Silva-Taroucové (Sylva-Tarouca) | |
|---|---|
| Země |  České království,  Moravské markrabství |
| Mateřská dynastie | Silva-Tarouca |
| Tituly | Hrabata |
| Zakladatel | Jan (Joăo) Gómez de Silva |
| Vymření po meči | 1980 |
| Vymření po přeslici | 2002 |
| Větve rodu |
|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovat
Rod Silva-Tarouca odvozuje svůj původ ze starých šlechtických rodů na Iberském poloostrově, převážně v Portugalsku. Jan Gómez de Silva (1671–1738) byl portugalským vyslancem u císařského dvora ve Vídni. Jeho choť, Joana de Menezes, byla jedinou dědičkou starého portugalského hraběcího rodu Tarouca. Jejich syn Emanuel Silva-Tarouca (1696–1771), sloužil v armádě vynikajícího vojevůdce Evžena Savojského ve válkách proti Turkům. Místo návratu do Portugalska se usídlil v habsburské monarchii, kde sloužil ve státních službách jako císařský tajný rada. Na Moravě v roce 1768 koupil panství Čechy pod Kosířem společně se statky Drahanovice a Krakovec. V roce 1771 z něho zřídil rodinný fideikomis a založil tak rakouskou (moravskou) linii silva-taroucovského rodu.
Později se vydělily ještě dvě větvě. Rod vymřel po meči Franzem Xaverem Silva-Taroucou (1895–1980), benediktinem ve štýrském klášteře Seckau, který pocházel z průhonické větve.[1] Po přeslici rod vymřel v roce 2002 Helenou Silva-Tarouca (1923–2002) z rakouské větve.
Osobnosti rodu
editovat- Emanuel Silva-Tarouca (1691–1771), architekt
- František Štěpán Silva-Tarouca (1750–1797), botanik
- František Josef Lothar Silva-Tarouca (1773–1835), nejprve sloužil v armádě, poté se věnoval zvelebování zadlužených panství
- Bedřich Silva-Tarouca (1816–1881) vystudoval filozofii a teologii, působil jako kněz.
- Arnošt Emanuel Silva-Tarouca (1860–1936) vzděláním právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě a krajině, dendrologii a botanice. Od roku 1908 byl prezidentem Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska, jejímž byl spoluzakladatelem a významně ji podporoval. Působil jako poslední rakousko-uherský c.k. ministr orby a výživy v letech (1917–1918).
Erb
editovatHlavní štít se skládá ze šesti polí, tři z nich vyplňují vlci patřící rodu Osorio, ve zbylých třech se nacházejí pruhy Aragonie. V srdečním štítku vidíme lva z erbu Silvů a prázdné pole rodu Menezesů.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 259.
Literatura
editovat- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Sylva-Tarouccové, s. 151.
- HOŠEK, Emil. Mé vzpomínky na hraběcí rod Silva–Tarouca. Střední Morava: kulturně historická revue, 1998, č. 6, s. 98-103.
- ŠTĚPÁNEK, Pavel. Josef Mánes e os Silva Tarouca. In Ibero-Americana Pragensia, 1997, roč. XXXI, s. 159–176.
- VALÁŠKOVÁ, Jana. Čechy pod Kosířem – historie rodu Silva Tarouca. In Průhonice dříve a nyní. Hrdějovice: Agentura Bonus, 2005, s. 49-59.
Související články
editovat- Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
- Palác Sylva-Taroucca v Praze v ulici Na příkopě
- Průhonice (zámek)
- Zámecký park Průhonice
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Silva-Taroucové na Wikimedia Commons - Genealogie: Manuel Teles da Silva, duque de Silva
- Rodokmen Silva-Tarouca na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
- Rodokmen na stránkách Online Gotha
- Obec Průhonice: historie
