Sikyónská klenotnice v Delfách

Sikyonská klenotnice v Delfách
Základní informace
Sloh	dórský řád
Poloha
Adresa	Delfi Municipality, Řecko
Souřadnice	38°28′53,98″ s. š., 22°30′6,06″ v. d.
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sikyónská klenotnice v Delfách byla postavena kolem roku 500 před Kristem, když oligarchická strana svrhla tyrany v Sikyonu.

Popis

Měla tvar malého chrámu antentempel o velikosti 6,34 × 8,48 metrů.^[1] Byla to první klenotnice ve spodní části posvátné cesty od jihovýchodu vzhůru. Měla dva dórské sloupy na jihovýchodní fasádě. Vykopávky dále odhalily ještě zbytky dvou starších budov, které postavili obyvatelé Sikyonu.

První z nich byla postavena kolem roku 600 před Kristem. Měla kruhový tvar, (tholos) o průměru 6,32 m, a třináct dórských sloupů. Na sloupech tholosu probíhal vlys s dvaceti metopami a triglyfy. Sloupy a vlysy nebyly ve vzájemném souladu, což je jedinečná okolnost v dórské architektuře řeckého starověku.

Druhá budova byl prostylos, asi 4,20 x 5,50 m bez celly, ale se vstupním vestibulem 4 x 2 sloupy a se střechou nesenou dórskými sloupy. Nad architrávem byl vlys s metopami. Dvanáct metop prostylosu bylo neobvykle dlouze rozloženo a tím se nahradily chybějící triglyfy v interkolumniu (světlá vzdálenost mezi sloupy).^[2] Bylo nalezeno pouze pět poškozených metop, které jsou dnes uloženy v archeologickém muzeu Delfy. Metopy znázorňují témata řecké mytologie mimo jiné únos Európy na býkovi, krádež stáda býků Dioskúry s jejich bratranci Lynkeem a Idásem, syny messenského krále Afarea. Dále také Argo, legendární loď Argonautů. Její zastoupení je rozděleno na dvě sousední metopy a ukazují loď v bočním pohledu, ale její hrdiny v čelním pohledu. Mezi hrdiny se nalézá i nejstarší znázornění Orfea, kterého lze poznat podle jeho kithary.^[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Delphi na německé Wikipedii a Ризнице у Делфима na srbské Wikipedii.

↑ Marie-Dominique Nenna, Didier Laroche: Le trésor de Sicyone et ses fondations. In: Bulletin de correspondance hellénique. Band 114, 1990, S. 241–284 (Digitalisat).
↑ Gottfried Gruben: Die Tempel der Griechen. 3. Auflage. Hirmer, München 1980, S. 87. 98.
↑ Werner Fuchs: Die Skulptur der Griechen. 3. Auflage. Hirmer, München 1983, S. 401–404.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sikyonská klenotnice v Delfách na Wikimedia Commons
Sikyónská klenotnice v Delfách Klenotnice podél posvátné cesty v Delfách

[1] Marie-Dominique Nenna, Didier Laroche: Le trésor de Sicyone et ses fondations. In: Bulletin de correspondance hellénique. Band 114, 1990, S. 241–284 (Digitalisat).

[2] Gottfried Gruben: Die Tempel der Griechen. 3. Auflage. Hirmer, München 1980, S. 87. 98.

[3] Werner Fuchs: Die Skulptur der Griechen. 3. Auflage. Hirmer, München 1983, S. 401–404.

[1]

[2]

[3]