Siegfried z Clary-Aldringenu

rakousko-uherský diplomat

Siegfried František Jan Karel kníže z Clary-Aldringenu (německySiegfried Franz Johann Karl Fürst von Clary-Aldringen; 14. října 1848 Teplice[1]11. února 1929 Teplice) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Clary-Aldringenů usazeného v Čechách a rakousko-uherský diplomat.

Siegfried kníže z Clary-Aldringenu
Hrabě Siegfried Clary-Aldringen jako vyslanec v Sasku
Hrabě Siegfried Clary-Aldringen jako vyslanec v Sasku
6. kníže z Clary-Aldringenu
Ve funkci:
25. března 1920 – 11. února 1929
(podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává)
PředchůdceRichard z Clary-Aldringenu
NástupceAlphons Clary-Aldringen
Rakousko-uherský vyslanec v Belgii
Ve funkci:
1902 – 1914
PanovníkFrantišek Josef I.
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku
Ve funkci:
1899 – 1902
PanovníkFrantišek Josef I.
Rakousko-uherský vyslanec v Württembersku
Ve funkci:
1897 – 1899
PanovníkFrantišek Josef I.
Tajný rada
C. k. komoří

Narození14. října 1848
Teplice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. února 1929 (ve věku 80 let)
Teplice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
Choť(1885) Tereza Marie Kinská z Vchynic a Tetova (1867–1943)
RodičeEdmund Mořic z Clary-Aldringenu (1813–1894) a Alžběta Alexanda z Ficquelmontu (1825–1878)
DětiAlfons z Clary-Aldringenu
Alžběta Alexandra z Clary-Aldringenu
Žofie Marie z Clary-Aldringenu
Profesediplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od mládí sloužil v diplomacii, byl vyslancem v německých zemích a nakonec před první světovou válkou dlouholetým rakousko-uherským vyslancem v Belgii (1902–1914). Po starším bratru Karlovi zdědil v roce 1920 knížecí titul, správu rodového majetku (Teplice) ale přenechal synu Alfonsovi. Siegfriedův mladší bratr Manfred působil také ve státních službách a v roce 1899 byl krátce rakouským předsedou vlády.

 
Zámek Teplice

Narodil se na zámku v Teplicích jako druhorozený syn knížete Edmunda Mořice z Clary-Aldringenu (1813–1894) a jeho manželky Alžběty Alexandry z Ficquelmontu (1825–1878), dcery rakouského generála a diplomata Karla Ludvíka z Ficquelmontu.

Siegfried od roku 1873 působil v diplomatických službách ve Francii a Rusku, v letech 1897–1899 byl rakousko-uherským vyslancem ve Würtembersku, poté v Sasku (1899–1902). Z hlediska mezinárodní diplomacie neměl post vyslance v Sasku příliš velký význam, za vlády císaře Františka Josefa ale platilo, že funkce vyslance v Drážďanech byla přidělována císařovým oblíbencům.

V letech 1902–1914 byl rakousko-uherským vyslancem v Belgii, stal se též c. k. komořím a tajným radou. Z Bruselu musel odejít na počátku první světové války.

Poté žil v soukromí v Čechách, v roce 1920 po starším bratru Karlovi zdědil titul knížete, správu majetku (Teplice) ale předal svému nejstaršímu synovi Alfonsovi. V Teplicích nicméně pobýval až do své smrti. Mezitím koncem 19. století krátce vlastnil velkostatek Zborov v Horních Uhrách (nynější Slovensko).

 
Manželka Terezie z Clary-Aldringenu, rozená Kinská (1896)

Ve Vídni se 12. února 1885 oženil s hraběnkou Terezií Kinskou (1867–1943) z kostelecké větve Kinských, tímto sňatkem se stal mimo jiné švagrem knížete Karla IV. ze Schwarzenbergu a knížete Aloise z Löwensteinu. Z manželství s Terezií Kinskou se narodily tři děti:

Reference

editovat

Literatura

editovat
  • Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997) s. 438 ISBN 80-7185-102-7
  • CLARY-ALDRINGEN, Alfons: Vůně vzpomínek; Praha, 2002 ISBN 80-7243-158-7
  • Kolektiv: Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české; Praha, 2001 ISBN 80-86493-00-8

Externí odkazy

editovat