Sichilda
Sichilda také Sichildis, Sichilde či Sigihild (590? – 28. září 629 Clichy) byla merovejská královna Franků, třetí manželka Chlothara II.[1]
| Sichilda | |
|---|---|
| franská královna | |
| Doba vlády | 618–629 |
| Narození | 590? Franská říše |
| Úmrtí | 28. září 629 Clichy |
| Pohřbena | opatství Saint-Germain-des-Prés |
| Předchůdce | Bertuda |
| Nástupce | Gomatruda |
| Sňatek | 618 |
| Manžel | Chlothar II. |
| Manželkou panovníka | 618–629 |
| Potomci | Charibert II. |
| Dynastie | Merovejci |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPůvod Sichildy není známý. Již v době vrcholného středověku františkán a historik Jacques de Guyse předpokládal, že pocházela z rodu salských franských hrabat z Arden, jejichž předkem byl Clodion. Tato domněnka však byla vyvrácena moderním výzkumem historických pramenů.
Sichilda se narodila kolem roku 590 a měla nejméně dva sourozence, Gomatrudu a Brodulfa.[2][3] V 15 letech se stala jednou z konkubín franského krále Chlothara II. Kolem roku 614 porodila Chlotharovi II. syna Chariberta II.[4] a po smrti Chlotharovy druhé manželky Bertrudy se roku 618 stala jeho třetí manželkou a franskou královnou.[5]
V následujících letech měla velký vliv na královskou politiku. Chlothara samotného přesvědčila, aby si jeho nejstarší syn a pozdější nástupce Dagobert I. vzal za manželku její sestru Gomatrudu. V roce 626 ji Chlothar obvinil z cizoložství s mladým šlechticem jménem Boson. Zda se cizoložství skutečně dopustila či se stala obětí kampaně politických oponentů, není známo. Chlothar II. následně vyslal Arneberta, jednoho z nejbližších důvěrníku, který mladého šlechtice Bosona zavraždil.
Sichilda zemřela 28. září 629 pravděpodobně v královském palatinátu v Clichách, pohřbená byla v opatství opatství Saint-Germain-des-Prés. Zda zemřela přirozenou smrtí nebo byla zavražděna na příkaz svého královského manžela Chlothara, není na základě neúplných zdrojů zřejmé.
Protichůdné prameny
editovatDva nejobsáhlejší zdroje, které se věnují dějinám Franské říše v období 7. století, poskytují protichůdné informace o tom, kdo byl matkou Chariberta II., krále Akvitánie. Fredegarova kronika uvádí, že Charibert pocházel z druhého sňatku Chlothara s Bertrudou. Oproti tomu Liber Historiae Francorum v sekci Gesta Dagoberti[6] jako Charibertovu matku uvádí Sichildu.[7] Vzhledem k tomu, že se Dagobert I. ihned po smrti svého otce zřekl své manželky Gomatrudy, sestry své nevlastní matky Sichildy, nechal zavraždit i jejího bratra Brodulfa, který vehementně hájil nároky Chariberta II. na franský trůn, pak je pravděpodobné, že Charibert byl skutečně biologickým synem Sichildy.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Sichildis na německé Wikipedii.
- ↑ BOUYER, Christian. Les reines de France: dictionnaire chronologique. [s.l.]: Perrin 348 s. Dostupné online. ISBN 978-2-262-02705-6. (anglicky)
- ↑ BUSSIÈRES, Jean de. Historia francica: Ab Pharamundo continua serie ad Lvdovicvm XIV. deducta [online]. Bavorská státní knihovna: Barbier, Girin & Comba, 1661, rev. 2010-01-08 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ STRUVE, Burkhard Gotthelf. Burcardi Gotthelffii Struvii Collectanea Manuscriptorum: Ex Codicibus, Fragmentis Antiquitatis Atque Epistolis Anecdotis Eruditorum Excerpta Atque In Decem Fasciculis Digesta [online]. Bavorská státní knihovna (Staatliche Bibliothek Regensburg): Bielcke, 1713, rev. 2013-08-16 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ GREBNER, Thomas. Compendium Historiae Universalis et Pragmaticae, Romani Imperii, et Ecclesiae Christianae, Regnorum ac Provinciarum, una cum observationibus criticis ab aera Christi nati per singula secula, ad nostra usque tempora, in Theologiae ac jurisprudentiae usum deductae, a P. Thoma Grebner, S. J. SS. Theologiae Doctore, et in alma universitate Wirceburgensi historiarum professore publico et ordinario. Tomus I [- Tomus III] [online]. Lyonská veřejná knihovna (Bibliothèque jésuite des Fontaines): sumptibus & Typis Rauschianis, 1757, rev. 2010-12-20 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ SISMONDI, Jean-Charles-Léonard Simonde. The French Under the Merovingians. Harvardova univerzita: W. & T. Piper 199 s. Dostupné online. S. 132. (anglicky)
- ↑ Gesta Dagoberti I. Regis Francorum, Monumenta Germaniae Historica. Scriptores rerum Merovingicarum II.. web.archive.org [online]. Hanover: 2018-12-24 [cit. 2021-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-24. (anglicky)
- ↑ HARTMANN, Martina. Aufbruch ins Mittelalter: die Zeit der Merowinger. Wisconsinská univerzita – Madison: Primus, 2003. 222 s. Dostupné online. ISBN 978-3-89678-484-1. S. 76. (anglicky)