Ship-to-Shore Connector
Ship-to-Shore Connector (zkratka SSC) je třída výsadkových vznášedel amerického námořnictva, vyvinutých jako náhrada vznášedel Landing Craft Air Cushion. Jejich nosnost je zvýšena na 74 tun oproti 60 tunám u vznášedel LCAC.[1] Celkem je plánována výroba 72 sériových vznášedel, jejichž dodání bylo plánováno do roku 2028.[1]
| Ship-to-Shore Connector' | |
|---|---|
 LCAC-101 | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | US Navy |
| Typ | vznášedlo |
| Lodě | 72 + prototyp (plánováno) |
| Osud | aktivní (2024) |
| Předchůdce | LCAC |
| Technické údaje | |
| Pohon | 4× plynová turbína |
| Posádka | 2 |
| Ostatní | nosnost 74 tun |
Vývoj a výroba
editovat
Program náhrady výsadkových vznášedel LCAC byl zahájen roku 2008. Zapojily se do něj tři uchazeči – konsorcium Marinette Marine, Boeing a Griffon Hoverwork, dále konsorcium Textron Marine & Land Systems (výrobce vznášedel LCAC), Alcoa Defense a L-3 Communications a dále samostatně loděnice VT Halter. V červenci 2012 byl vybrán projekt konsorcia vedeného společností Textron, která získala zakázku ve výši 213 milionů dolarů na dokončení vývoje a stavbu prototypu, který byl dokončen v únoru 2017. Prvních osm sériových vznášedel do služby vstoupilo roku 2019 a operační způsobilosti dosáhlo v roce 2020.[1]
Stavba prototypu vznášedla SSC, označeného LCAC-100, byla zahájena v listopadu 2014. Počátkem roku 2017 byl prototyp téměř dokončen a probíhaly zkoušky jeho subsystémů.[2] Počátkem roku 2017 navíc Textron informoval, že v New Orleansu začaly práce na dalších čtyřech vznášedlech SSC.[2] Námořní zkoušky prototypu LCAC-100 byly zahájeny v dubnu 2018.[3]
V dubnu 2020 námořnictvo k původní objednávce na prvních osm jednotek (LCAC 100–109) doobjednalo dalších 15 kusů (LCAC 110–123). K dubnu 2020 bylo ve výrobě celkem 13 vznášedel SSC.[4] V srpnu 2020 námořnictvo převzalo druhý kus (trupové číslo LCAC-101).[5] V listopadu 2022 pak šestý kus LCAC-106. V září 2024 námořnictvo převzalo desátý kus.[6]
Konstrukce
editovatVznášedlo má nosnost 74 tun. Posádku tvoří pilot a druhý pilot. Pohonný systém tvoří čtyři plynové turbíny MT7, každá o výkonu 5300 hp.[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c Nová vznášedla US Navy. ATM. 2012, roč. 44, čís. 8, s. 60. ISSN 1802-4823.
- ↑ a b Textron nears completion of SSC prototype [online]. Jane's [cit. 2017-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-21. (anglicky)
- ↑ Textron Systems’ Ship-to-Shore Connector Started Sea Trials [online]. Navyrecognition.com, rev. 2018-05-21 [cit. 2018-05-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Textron Gets $386 Million U.S. Navy Contract For 15 SSC Ship-To-Shore Connectors [online]. Navalnews.com, rev. 2020-04-17 [cit. 2020-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Textron Systems has successfully delivered next generation of amphibious landing craft to US Navy [online]. Defpost.com, rev. 2020-08-30 [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ U.S. Navy accepts delivery of new Ship to Shore Connector LCAC 110 for enhanced amphibious operations [online]. Armyrecognition.com, rev. 2024-09-26 [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ship to Shore Connector: the USN’s New Hovercraft [online]. Defenseindustrydaily.com, rev. 2006-07-17 [cit. 2015-05-01]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ship-to-Shore Connector na Wikimedia Commons - Web výrobce Textron Systems
