Seznam vládců Korintu
Korint od nejstarších dob využíval výhodné polohy na šíji, kterou omývají vody dvou moří. Ve starověkém Řecku měl pověst bohatého obchodního města a stal se jakousi "antickou Paříží". Do 8. století př. n. l. byl v područí králů Argu, ale pak pod vedením aristokratického rodu Bakchidovců vybojoval nezávislost.[1] Podle pozdějších mýtů ho založil Sisyfos, vychytralý člověk, který oklamal i smrt. Sám Korint ji překonal ve svých dějinách několikrát. V roce 146 př. n. l. ho zcela zničili Římané, (podobně jako i Kartágo) ale za Caesara vstal z mrtvých, i když jako římská kolonie. Po čase se však opět stal řeckým městem a za vlády císaře Hadriána, jedním z nejkrásnějších.[1]
O nejstarších mytických králích Korintu píše hlavně Pausaniás, který uvádí, že bůh slunce Hélios dal půdu Efyry (Korintu) Aiétovi, který před odchodem do daleké Kolchidy svěřil svou zemi Bounovi.[2] Sídelní město korintských králů se původně jmenovalo Efyra, od nástupu Aléta na trůn jej však přejmenovali na Korint.[3][4][5]
Následující seznam uvádí jména nejstarších mytických králů Korintu, tak jak je uvádí Pausaniás a jiní antičtí autoři.
| Období vlády (letopočty jsou fiktivní) | Jméno panovníka | poznámky |
|---|---|---|
| 15. století př. n. l. | Aiétes | syn boha slunce Hélia[6] |
| 15. stol. před Kr. | Bounos | syn boha Herma[7] |
| 15. století př. n. l. | Epópeus | syn boha Hélia[5] |
| 14. stol. před Kr. | Korinthos | syn boha Dia[5] |
| 14. století př. n. l. | Polybos | syn boha Herma[8] |
| 14. století př. n. l. | Kreón | syn Lykaitha[9] |
| 14. století př. n. l. | Iásón | syn Aisóna[10] |
Jména králů z rodu Sisyfa, jak je uvádějí pozdější řecké mýty.
| 14. století př. n. l. | Sisyfos | syn Aiola[11] |
| 13. století př. n. l. | Glaukos | syn Sisyfa [12][13] |
| 13. století př. n. l. | Bellerofontés | syn Glaukos[12] |
| 13. stol. před Kr. | Ornytión | syn Sisyfa[14] |
| 12. století př. n. l. | Thoas | syn Ornytióna[14] |
| 12. století př. n. l. | Damofón | syn Thoa[14] |
| 12. století př. n. l. | Propodas | syn Damofóna[14] |
| 12. století př. n. l. | Dóridas a Hyanthidas | synové Propoda[14] |
Podle řeckých mýtů hrdina Héraklés zanechal v starověkém Řecku potomky na mnoha místech. Někteří dosáhli ve svých rodných městech vlády, jiní museli před oprávněnými syny vládců utéct a později se neúspěšní uchazeči o trůn, vyhnaní vládci, nebo jejich potomci spojili s Dóry, aby s jejich pomocí získali ztracené trůny.[15] Podobně Héraklovec Alétes přibližně třicet let po prvním útoku Dórů na mykénský Peloponés vedl další jejich útok na Korint a dobyl ho.[14] Potomky Sisyfa, korintské krále Dórida a Hyanthida sesadil a zmocnil se trůnu.[14][16]
Následující seznam uvádí jména králů z rodu Héraklovců, letopočty jsou uvedeny podle antického autora Jeronýma.
| 1101 - 1066 př. n. l. | Alétes | syn Hippota[14] |
| 1066 - 1029 př. n. l. | Ixion | syn Alet[17] |
| 1029 - 992 př. n. l. | Agel I. | syn ixion[17] |
| 992 - 957 př. n. l. | Prymnis | syn Agel I.[18] |
| 957 - 922 př. n. l. | Bakcha | syn Prymnida,[18] nejvýznamnější korintský král |
| 922 - 892 př. n. l. | Agel II. | Syn Bakchida[18] |
| 892 - 867 př. n. l. | Eudémos | syn Agel II.[18] |
| 867 - 832 př. n. l. | Aristomédes | syn Eudéma[18] |
| 832 - 816 př. n. l. | Agémón | syn Eudéma[17] |
| 816 - 791 př. n. l. | Alexandros | syn Agémóna[17] |
| 791 - 779 př. n. l. | Telestes | syn Aristoméda[19] |
| 779 - 778 př. n. l. | Automenes | pocházel z rodiny Bakchidovcov[17] |
| 778 - 657 př. n. l. | Vláda Prytania | pocházeli z rodiny Bakchidovcov a každý z nich vládl rok[20] |
Kolem roku 657 př. n. l. byla v Korintu nastolena první známá tyranie (forma vlády), když se po Prytanech vlády zmocnil Kypselos.[21]
| 655 - 625 př. n. l. | Kypselos | syn Éetióna[22] |
| 625 - 585 př. n. l. | Periandros | syn Kypsela[23] |
| 585 - 582 př. n. l. | Psammétichos | syn Periandro[24] |
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Zoznam vládcov Korintu na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Vojtěch Zamarovský. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 181.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,3,10.
- ↑ Velleius Paterculus, Historia Romana, 1,3.
- ↑ Thukydides. Dejiny peloponézskej vojny I-IV. Martin: THETIS, 2010. ISBN 978-80-970115-4-3. S. vysvetlivky, 315.
- ↑ a b c Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,1,1.
- ↑ Hyginus, Fabulae 36.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,4,7.
- ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,6,6.
- ↑ Diodoros, Bibliotheca historia, 4,53,3.
- ↑ Apollónios Rhodský, Argonautica, 1,45.
- ↑ Hesiodos, Katalogos gynaikon, frag. 10.
- ↑ a b Apollodoros, Kronika, 1,9,3.
- ↑ Vojtěch Zamarovský. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 160.
- ↑ a b c d e f g h Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 2,4,3.
- ↑ Vojtěch Zamarovský. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 130.
- ↑ Strabón, Geographica 8,8,5.
- ↑ a b c d e Eusebios, Kronika 2,221.[1]
- ↑ a b c d e Diodoros, Bibliotheca historia, 7, frag. 9.[2]
- ↑ Hieronymus, Chronicon, 146-148.[3]
- ↑ Pausanias, Periégésis tés Hellados, 2,4,4.
- ↑ Lesley Adkins & Roy A. Adkins. Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 69.
- ↑ Herodotos, História, 5,92.
- ↑ Diogenes Laertios. Životopisy slávnych filozofov. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2007. ISBN 978-80-8061-286-3. S. 67.
- ↑ Felix Jacoby, Fragmenty