Seznam králů Arnoru

seznam na projektech Wikimedia

Toto je seznam králů Arnoru (Severního království) ve fiktivním světě Středozemi od J. R. R. Tolkiena. Na linii arnorských králů později navázali vládci Arthedainu a po porážce Saurona obnovil Severní království král Elessar.

Králové Severního království

editovat
Související informace naleznete také v článku Arnor.

Elendil

editovat
Související informace naleznete také v článku Elendil.

Elendil (vláda 3320 - 3441 Druhého věku) syn Amandila, pána z pána Andúnië, jehož jméno v překladu znamená Přítel Elfů či Milovník hvězd, se narodil na Númenoru v roce 3119 Druhého věku. Jak Elendil, tak jeho synové Isildur i Anárion patřili k tzv. "Věrným", kteří jako jedni z mála obyvatel ostrova nepropadli temnotě a nadále potají chovali v úctě Valar a elfy.

Po pádu Númenoru uprchnul Elendil a jeho synové se svým lidem do Středozemě, kde v roce 3320 založili říše ve vyhnanství - Arnor a Gondor. Elendila a jeho lidu se ujal pán Lindonu Gil-galad. Elendil nechal vybudovat hlavní město Severního království Annúminas, odkud své říši vládl.

Po znovupovstání Saurona vedl Elendil Dúnadany společně s elfy do války posledního spojenectví. Spojenci porazili vojska Temného pána v bitvě na Dagorladu, načež jej sedm let obléhali v jeho pevnosti Barad-dûr. Při dlouhém obléhání zemřel Elendilův mladší syn Anárion. V roce 3441 pak z věže vyšel samotný Sauron, který v souboji usmrtil nejprve Gil-galada a vzápětí i arnorského Velekrále Elendila. Otcovu smrt pomstil jeho syn Isildur, který odebral Temnému pánu prsten a ujal se po jeho smrti vlády.

Isildur

editovat
Související informace naleznete také v článku Isildur.

Isildur (vláda 3441 Druhého věku - 2 Třetího věku), byl nejstarším synem prvního velekrále Arnoru Elendila. Spolu s mladším bratrem Anárionem oba vyrůstali na Númenoru, odkud před jeho pádem uprchnuli do Středozemě, kde založili Říše ve vyhnanství. Isildur spolu s bratrem vládli v Jižním království - Gondoru. Isildur dal vystavět věž Minas Tirith a společně s Anárionem vládli z města Osgiliath.

Po znovupovstání Saurona se Isildur účastnil společného tažení elfů a lidí, které vojska Temného pána porazila v bitvě na Dagorladu a zatlačila jej do Barad-dûr. Při jejím obléhání padl Isildurův mladší bratr a následně byl Sauronem usmrcen i Velekrál elfů Gil-galad a Velekrál lidí Elendil. Isildurovi se podařilo otcovým zlomeným mečem Narsilem utít Temnému pánovi utít z ruky jeho prsten a jeho moc tak byla zlomena.

Proti radám Elronda a Círdana však Elendilův dědic Sauronův prsten nezničil a ponechal si jej. Při návratu na sever byl Isildur přepaden skřety z Mlžných hor a jeho lid byl zmasakrován v bitvě na Kosatcových polích. Velekrál byl při útěku, kdy se pokusil přeplavat Anduinu, objeven a usmrcen skřety. Prsten, který upustil, zůstal na dně Velké řeky ležet necelých dva a půl tisíce let.

Valandil

editovat

Valandil (vláda 10 - 249 T. v.), jehož jméno v překladu znamená Přítel Valar, se narodil jako nejmladší z Isildurových synů v roce 3430 Druhého věku, tedy v roce kdy bylo uzavřeno Poslední spojenectví elfů a lidí. Při cestě do války s Temným pánem zanechal Isildur Valandila i s jeho matkou v Imladris. Z jihu se však Valandilův otec již nikdy nevrátil. Později do Roklinky dorazila zpráva o Isildurově smrti, přičemž spolu s ním v bitvě na Kosatcových polích zahynuli i všichni tři Valandilovi starší bratři. Dědicem otcova Severního království se tak Valandil stal v třinácti letech.

Na arnorský trůn usednul Valandil po dovršení dospělosti v roce 10 třetího věku. Přestal užívat titulu Velekrále. Zemřel v roce 249 a stal se tak nejdéle vládnoucím králem Arnoru či Gondoru. Jeho vláda trvala dlouhých 239 let. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn Eldacar.

Eldacar

editovat

Eldacar (vláda 249 - 339 T. v.), jmenovec gondorského krále z 15. století třetího věku, byl synem krále Valandila. Severnímu království vládl devadesát let od otcovy smrti v roce 249 do roku 339, kdy zemřel a na jeho místo nastoupil jeho syn Arantar.

Arantar

editovat

Arantar (vláda 339 - 435 T. v.) byl pátým arnorským králem, který vládl od smrti svého otce Eldacara v roce 339 do své smrti v roce 435. Na jeho místo nastoupil jeho syn Tarcil.

Tarcil (vláda 435 - 515 T. v.) byl šestým arnorským králem, který vládl od smrti svého otce Arantara v roce 435 do své smrti v roce 515. Na jeho místo nastoupil jeho syn Tarodor.

Tarodor

editovat

Tarodor (vláda 515 - 602 T. v.) byl sedmým arnorským králem, který vládl od smrti svého otce Tarcila v roce 515 do své smrti v roce 612. Na jeho místo nastoupil jeho syn Valandur.

Valandur

editovat

Valandur (vláda 602 - 652 T. v.) byl osmým arnorským králem, který vládl od smrti svého otce Tarodora v roce 602 do své smrti v roce 652. Na jeho místo nastoupil jeho syn Elendur.

Elendur

editovat

Elendur (vláda 652 - 777 T. v.) byl devátým arnorským králem, který vládl od smrti svého otce Valandura v roce 652 do své smrti v roce 777. Na jeho místo nastoupil jeho syn Eärendur.

Eärendur

editovat

Eärendur (vláda 777 - 861 T. v.) byl desátým králem Severního království. Na trůn nastoupil po smrti svého otce Elendura v roce 777. Po jeho smrti došlo k sváru mezi jeho třemi syny (Amlaithem a budoucími prvními králi Cardolanu a Rhudauru) a Arnor byl v následné občanské válce rozdělen. Vznikla tak nezávislá a navzájem soupeřící království Arthedain, Cardolan a Rhudaur. [1]

Králové Arthedainu

editovat

Amlaith

editovat

Amlaith (vláda 861 - 946 T. v.) byl nejstarším synem desátého arnorského krále Eändura. Po otcově smrti došlo mezi ním a jeho mladšími bratry Thorondurem a Aldarionem k bojům o moc a po občanské válce byla říše rozdělena na samostatná království Arthedain, Rhudaur a Cardolan. Amlaith tak v roce 861 usednul na arthedainský trůn. Následné soupeření mezi bratry značně oslabilo severní Dúnadany. Amlaith zemřel v roce 946 a na jeho místo nastoupil jeho syn Beleg.

Beleg (vláda 946 - 1029 T. v.) byl druhým králem samostatného Arthedainu, který vládl od smrti svého otce Amlaitha v roce 946 do své smrti v roce 1029. Na jeho místo poté nastoupil jeho syn Mallor.

Mallor (vláda 1029 - 1110 T. v.) byl třetím králem Arthedainu, který vládl od smrti svého otce Belega v roce 1029 do své smrti v roce 1110. Na jeho poté místo nastoupil jeho syn Celepharn.

Celepharn

editovat

Celepharn (vláda 1110 - 1191 T. v.) byl čtvrtým králem Arthedainu, který vládl od smrti svého otce Mallora v roce 1110 do své smrti v roce 1191. Na jeho místo poté nastoupil jeho syn Celebrindor.

Celebrindor

editovat

Celebrindor (vláda 1191 - 1272 T. v.) byl pátým králem Arthedainu, který vládl od smrti svého otce Celepharna v roce 1191 do své smrti v roce 1272. Na jeho místo poté nastoupil jeho syn Malvegil.

Malvegil

editovat

Malvegil (vláda 1272 - 1349 T. v.) byl šestým králem Arthedainu, který vládl od smrti svého otce Celebrindora v roce 1272 do své smrti v roce 1349. Na jeho místo poté nastoupil jeho syn Argeleb. Za jeho vlády přišlo do Arnoru zlo, neboť na severu okolo roku 1300 povstala čarodějná říše Angmar v jejímž čele stanul Pán nazgûlů. Ten všechna tři království napadnul, přičemž využil slabosti severních Dúnadanů a jejich vzájemných rozporů.

Argeleb

editovat

Argeleb (vláda 1349 - 1356 T. v.) byl sedmým králem Arthedainu, který vládl od smrti svého otce Malvegila v roce 1349 do své smrti v roce 1356. Na jeho místo poté nastoupil jeho syn Arveleg. Argeleb začal opět užívat titul král Arnoru, neboť tehdy v Cardolanu i Rhudauru vymřeli vládnoucí linie Isildurových potomků. Argeleb, jehož autoritu vládci Cardolanu respektovali, nechal proti nepřátelskému Rhudauru a zrůdám z Angmaru opevnit Větrovské vrchy, krátce na to však padnul v bitvě.

Arveleg

editovat

Arveleg (vláda 1356 - 1409 T. v.) byl synem Argeleba, který opětovně začal užívat titulu král Arnoru. Arveleg jako dvanáctý král Severního království vládl od smrti svého otce Argeleba v roce 1356 do své smrti v roce 1409. Vláda Arvelega byla charakteristická pokračujícími boji s rhudaurskými horaly a angmarskými skřety a zlými lidmi o Větrovské vrchy, které tvořily opevněnou hranici království. V roce 1409 oblehlo vojsko Angmaru pevnost Větrov, při jejíž neúspěšné obraně padl i král Arveleg. Na jeho místo poté nastoupil jeho nedospělý syn Araphor.

Araphor

editovat

Araphor (vláda 1409 - 1589 T. v.) byl třináctý král Arnoru, který nastoupil na trůn po smrti svého otce, který zemřel při dobytí Větrova v roce 1409. Nedospělý, avšak statečný Araphor s Círdanovou pomocí odrazil angmarská vojska obléhající Fornost a zcela je vytlačil z Arthedainu. Zemřel roku 1589 a na jeho místo nastoupil jeho syn Argeleb II..

Argeleb II.

editovat

Argeleb II. (vláda 1589 - 1670 T. v.) byl čtrnáctý král Arnoru, který nastoupil na trůn po smrti svého otce v roce 1589. Za jeho vlády přišel do Eriadoru mor z jihovýchodu, který zcela zdecimoval a vylidnil oblast Cardolanu. Král, jehož země byla touto ranou citelně oslabena, zemřel roku 1670 a na jeho místo nastoupil jeho syn Arvegil.[2]

Arvegil

editovat

Arvegil (vláda 1670 - 1743 T. v.) byl patnáctý král Arnoru, který nastoupil na trůn po smrti svého otce v roce 1670. Zemřel roku 1743 a na jeho místo nastoupil jeho syn Arveleg II..

Arveleg II.

editovat

Arveleg II. (vláda 1743 - 1813 T. v.) byl šestnáctý král Arnoru, který nastoupil na trůn po smrti svého otce v roce 1743. Zemřel roku 1813 a na jeho místo nastoupil jeho syn Araval.

Araval (vláda 1813 - 1891 T. v.) byl sedmnáctý král Arnoru, který nastoupil na trůn po smrti svého otce v roce 1813. Zemřel roku 1891 a na jeho místo nastoupil jeho syn Araphant.

Araphant

editovat

Araphant (vláda 1891 - 1964 T. v.) byl osmnáctý král Arnoru, který nastoupil na trůn po smrti svého otce v roce 1891. Po proroctví věštce Malbetha pojmenoval svého syna, který se narodil v roce 1864, Arvedui čili Poslední král. Za Araphantovy vlády Severní království znovu navázalo kontakt s Gondorem, neboť obě říše si tehdy uvědomily, že stojí proti společnému nepříteli. Princ Arvedui dostal za manželku gondorskou princeznu Fíriel. Araphant zemřel roku 1946 a na trůn po něm nastoupil jeho syn Arvedui.

Arvedui

editovat

Arvedui (vláda 1964 - 1975 T. v.), jehož jméno znamená Poslední král, byl devatenáctým a posledním králem Arthedainu a Arnoru. Princ se narodil v roce 1864 a jméno od otce Araphanta dostal po vynesení proroctví věštce Malbetha. Za manželku dostal princ Arvedui Fíriel, dceru gondorského krále Ondohera a roku 1938 se jim narodil syn Aranarth.

Sauronova moc však znovu zesílila a v roce 1944 byl při velkém útoku Vozatajů na Gondor zabit král Ondoher i všichni jeho synové. Arvedui tehdy vznesl nárok na uprázdněný gondorský trůn. Měl na něj právo jako přímý Isildurův potomek a navíc manžel poslední dcery krále Ondohera. Gondorská rada v čele se správcem Pelendurem však tento nárok zamítla a korunu získal gondorský kapitán Eärnil II. z Anárionova rodu. Arvedui neměl prostředky ani chuť stavět se proti gondorským a tak na svém nároku netrval. Přesto však jeho potomci na tento nárok nikdy nezapomněli.

V roce 1974 však opět nebývale vzrostla moc Angmaru a ještě té zimy Černokněžný král se svým vojskem napadnul Arthedain. Dúnadani byli poraženi a pevnost Fornost padla. Většina přeživších utekla za řeku Lhûn, avšak král Arvedui s částí své stráže uprchnul na sever. Skrýval se ve starých trpasličích dolech, nakonec však musel hledat pomoc u Lossothů - Sněžných lidí, kteří žijí na zamrzlém mysu Forochel. Jakmile se Círdan doslechl o králově útěku na sever, vyslal k mysu Forochel záchrannou loď, která Arveduiho a několik posledních přeživších skutečně objevila. Arvedui za záchranu věnoval náčelníkovi Lossothů svůj prsten a proti jeho radám nasednul na Círdanovu loď. Vichr nahnal loď i s nešťastníky na ledovou hradbu, ta nápor nevydržela a potopila se. Tak zahynul poslední král Arnoru a Arthedainu Arvedui a ním na dno moře klesly i palantíry z Annúminasu a Amon Sûlu. Zpráva o králově smrti se na jih dostala až po dlouhé době. [3]

Isildurova linie pokračovala v krvi náčelníků Dúnadanů dalších tisíc let třetího věku, než královskou linii obnovil Aragorn II..

Králové Obnoveného království

editovat

Aragorn Elessar

editovat
Související informace naleznete také v článku Aragorn.

Aragorn (vláda 3019 Třetího věku - 120 Čtvrtého věku) syn dúnadanského náčelníka Arathorna II. a jeho ženy Gilraen, byl posledním náčelníkem Dúnadanů, který obnovil království a stal se tak opět králem Arnoru i Gondoru. Narodil se roku 2931 a po brzké otcově smrti byl vychováván Elrondem v Roklince.

Po dosažení dospělosti se stal vůdcem Hraničářů střežících hranice Kraje a rovněž sloužil ve službách rohanského krále Thengela a gondorského správce Ectheliona II.. Stal se členem a po smrti čaroděje Gandalfa vůdcem Společenstva prstenu. Po jeho rozpadnutí před Rauroským vodopádem pronásledoval skřety, kteří unesli půlčíky Smíška s Pipinem. Účastnil se vítězné bitvy v Helmově žlebu, prošel Stezkami mrtvých ke Kameni Erech, odkud přivedl armádu mrtvých do bitvy na Pelennorských polích. Poté vedl gondorské a rohanské vojsko k Černé bráně, kde spojenci úspěšně čelili přesile vojsk Temného pána.

Po pádu Saurona byl Aragorn v roce 3019 T. v. korunován na krále Elessara a stal se tak dvacátým králem Arnoru, třicátým pátým králem Gondoru a zároveň prvním z Velkých králů Obnoveného království. Za ženu si vzal Elrondovu dceru Arwen s níž se mu narodil jeho syn Eldarion. Aragornova vláda byla charakteristická rozkvětem říše a obnovením její starobylé moci. Po jeho smrti v roce 120 Čtvrtého věku nastoupil na jeho místo jeho syn Eldarion.

Eldarion

editovat

Eldarion (vláda 120 Čtvrtého věku - ?) syn krále Elessara, nastoupil na otcovo místo po jeho smrti v roce 120 Čtvrtého věku. Stal se tak druhým králem Obnoveného království.

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. Tolkien, John Ronald Reuel. Návrat krále. Praha: 2002. [dále jen Tolkien (2002)]. Str. 284 - 287.
  2. Tolkien (2002). Str. 287 - 288.
  3. Tolkien (2002). Str. 288 - 290.

Literatura

editovat