Severní Apeniny

Pohoří ležící v regionech: Piemont, Ligurie, Toskánsko a Emilia-Romagna. Nejvyšším bodem Severních Apenin je Monte Cimone (2 165 m).

Severní Apeniny (italsky Appennino settentrionale) tvoří severní část Apenin. Rozkládají se od města Savony (od průsmyku Passo di Cadibona, 435 m), kde hraničí s Alpami (respektive Ligurskými Alpami), až k hornímu toku řeky Tevere. Leží v regionech: Piemont, Ligurie, Toskánsko a Emilia-Romagna. Nejvyšším bodem Severních Apenin je Monte Cimone (2 165 m). Severní Apeniny vytvářejí výrazné geografické i kulturní rozhraní mezi ligurským a jaderským pobřežím. Geologicky jsou složeny především z třetihorních jílů, slínů a pískovců.[1] V roce 2023 byla část pohoří s výskytem krasových jevů prohlášena za světové přírodní dědictví UNESCO pod názvem „Evaporitický kras a jeskyně severních Apenin“.

Severní Apeniny
Appennino settentrionale
Nejvyšší bod2165 m n. m. (Monte Cimone)

Nadřazená jednotkaApeniny
Sousední
jednotky
Alpy, Pádská nížina

SvětadílEvropa
StátItálieItálie Itálie
Horninyjíl, slín, pískovec
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Severní, Střední a Jižní Apeniny

Členění

editovat
  • Ligurské Apeniny (Appennino ligure)
  • Toskánsko-emiliánské Apeniny (Appennino tosco-emiliano)

Východní část Toskánsko-emiliánských Apenin (východně od průsmyku Futa, v místě silničního spojení Bologna-Florencie) se nazývá Toskánsko-románské Apeniny.

Geografie

editovat

Severní Apeniny vytváří souvislé hřebeny a jen výjimečně přesahují výšku 2 000 m. Horské hřbety mají zaoblené tvary. Směrem na sever, k Pádské nížině, jsou svahy dlouhé a rozbrázděné hlubokými údolími. Jižním směrem, k Ligurskému moři, jsou naopak krátké a stupňovité. Nejvyšší hory mají glaciální reliéf, vyskytují se zde kary a jezírka. Na svazích se vyskytují hluboké erozní rýhy.[2]

Reference

editovat
  1. Universum, všeobecná encyklopedie. 1. díl. 1. české vydání. Odeon, Praha 2000. ISBN 80-207-1060-4 (soubor). S. 251.
  2. KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0684-2. S.212.

Externí odkazy

editovat