Sergej Ivanovič Mosin
Sergej Ivanovič Mosin (rusky Сергей Иванович Мосин, 2. dubnajul./ 14. dubna 1849greg.–8. února 1902) byl ruský konstruktér ručních palných zbraní, generálmajor ruské armády a ředitel zbrojovky v Sestrorecku. Jeho opakovací puška Mosin-Nagant patří mezi nejmasověji vyráběné zbraně, účastnila se obou světových válek a řadí se mezi nejrozšířenější dlouhé sběratelské zbraně.[1]
Sergej Ivanovič Mosin | |
---|---|
Narození | 2.jul. / 14. dubna 1849greg. Ramoň, Rusko |
Úmrtí | 26. lednajul. / 8. února 1902greg. (ve věku 52 let) Sestroreck |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Sestroreck |
Národnost | ruská |
Povolání | konstruktér zbraní |
Zaměstnavatelé | Tulská zbrojovka (od 1875) Sestroretsk arsenal (od 1894) |
Ocenění | Řád sv. Anny 3. třídy (1881) Řád svatého Alexandra (1884) Řád sv. Vladimíra 4. třídy (1886) Řád sv. Anny 2. třídy (1892) Řád sv. Vladimíra 3. třídy (1895) … více na Wikidatech |
Nábož. vyznání | pravoslaví |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život a dílo
editovatNarodil se ve vesnici Ramoň ve Voroněžské gubernii v carském Rusku dne 14. dubna roku 1849. Jeho otec byl armádní důstojník, ale opustil armádu v roce 1838. Jeho matka pocházela z rolnického prostředí. V roce 1861, ve věku 12 let, byl poslán do vojenského učiliště v Tambově a o rok později byl přeložen do Voroněžské kadetní školy.[2] V roce 1865 nastoupil na vojenskou střední školu, kterou ukončil v roce 1867. Od roku 1870 studoval na dělostřelecké důstojnické škole v Petrohradě a v roce 1875 promoval s vyznamenáním na Michajlovské dělostřelecké akademii. [3]Obdržel hodnost setníka a byl přidělen do továrny na zbraně v Tule. V roce 1880 byl jmenován vedoucím závodu jemné mechaniky. Jeho první prací jako konstruktéra zbraní byla přeměna jednoranné pušky Berdan na opakovací zbraň, nejprve se zásobníkem, který pojme 8 a poté 12 nábojů. V roce 1883 carská armáda jmenovala Mosina do čela výboru vytvořeného pro dohled nad experimenty souvisejícími s opakovacími puškami. V roce 1891 vytvořil svou slavnou „tříčárkovou“ pušku Mosin, která se vyráběla do roku 1973 a ještě v 70. letech ji používaly armády některých zemí.[4]
V roce 1894 byl jmenován ředitelem továrny na zbraně v Sestrorecku a v roce 1900 jmenován generálmajorem. Zemřel na zápal plic 8. února 1902 v Sestrorecku, s vojenskými poctami pochován tamtéž. Puška, kterou vynalezl, byla umístěna na víku rakve.[4] [5]
Osobní život
editovatV roce 1875, jako šestadvacetiletý, se Sergej Ivanovič zamiloval do vdané ženy a matky dvou dětí. Manžel, tulský statkář Arsenjev však nesouhlasil s rozvodem. Mosin Arsenjeva dvakrát vyzval na souboj, ale Arsenjev se souboji vždy vyhnul. Nakonec s rozvodem souhlasil, ale požadoval tučné odstupné. Takové peníze Mosin získal až v roce 1891, honorářem 30 000 rublů za svou pušku. Šestnáct let poté, co se poprvé setkali, se Sergej Ivanovič Mosin a Varvara Nikolajevna Arsenjevová vzali.[4]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Szergej Ivanovics Moszin na maďarské Wikipedii.
- ↑ Sergej Ivanovič Mosin vytvoril jednu z najspoľahlivejších pušiek v histórii. Armádny magazín [online]. 2023-04-16 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Чуднов Гавриил. Конструктор С. И. Мосин (Весь текст) - ModernLib.Ru. web.archive.org [online]. 2015-01-07 [cit. 2024-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-07.
- ↑ Col S.I. Mosin. web.archive.org [online]. 2008-03-27 [cit. 2024-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-03-27.
- ↑ a b c Интересные факты о винтовке Мосина и ее конструкторе. svpressa.ru [online]. 2024-02-24 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Мосин Сергей Иванович (14.04.1849 - 08.02.1902). www.museum-arms.ru [online]. [cit. 2024-02-24]. Dostupné online.
Související články
editovat- Mosin-Nagant
- Nikolaj Fjodorovič Makarov
- Fjodor Vasiljevič Tokarev
- Georgij Semjonovič Špagin
- Vladimir Grigorjevič Fjodorov
- Vasilij Alexejevič Děgťarjov
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Ivanovič Mosin na Wikimedia Commons