Sekvanové

keltský kmen

Sekvanové byli keltský kmen žijící na galském území v horním povodí řeky Arar (Saôna), řeky Doubs a pohoří Jura. V současnosti tomuto území odpovídá Franche-Comté a část Burgundska.[2]

Mapa provincie Maxima Sequanorum kolem roku 250, území obývaného Sekvany
Mapa Galie v době galských válek s vyznačeným územím Sekvanů
Zlaté mince Sekvanů z 1. století př. n. l. Galské mince se často inspirovaly řeckými mincemi.[1]
Stříbrné mince Sekvanů z 1. století př. n. l.

Etymologie

editovat

Sekvanové je exonymum, které začali používat Římané, nejspíše založené na podobném endynonu. Endonym, ale v tomto případě není jistý. Sekvanové je podobné slovu Sekvana, tak Caesar jmenoval řeku Seinu[pozn. 1], přestože země Sekvanů nebyla v povodí řeky Seiny. Snad proto Strabón byl zodpovědný za toto etymologické pochybení, pravděpodobně bohyni Sekvanu zaměnil za Souconnu, bohyni keltského náboženství. Francouzské jméno Saôna, pochází právě od jména bohyně Souconny a řeka Saôna tvořila západní hranici Sekvanů. V době galských válek Římané řeku Saônu nazývali Arar.[3]

Území Sekvanů

editovat

Území Sekvanů může být definováno z informací starověkých spisů.[3] Pohoří Jura oddělovalo území Sekvanů od území Helvéců na východě. Pohoří Jura patřilo Sekvanům, stejně tak i úzký průchod mezi řekou Rhônou a Ženevským jezerem byl Sekvanů.[4] Území nezahrnovalo soutok Araru s Rhonou, protože toto území patřilo Aedům a bylo vypleněno Helvéci.[5] Na západ se území Sekvanů rozkládalo od pohoří Jura až k jižní hranici Mâconu, který již patřil k území Aeduů.[6] Strabón napsal, že řeka Arar oddělovala Sekvany od Aeduů, což znamenalo, že Sekvanové obývali levý nebo východní břeh řeky Arar.[9] Území Sekvanů se na severovýchodě dotýkalo řeky Rýn.[7]

Historie

editovat

Před příchodem Julia Caesara do Galie Sekvanové vytvořili spolu s galským kmenem Arvernů koalici proti svým soupeřům Aeduům. Společně požádali o pomoc ještě germánský kmen Svébu, aby překročil řeku Rýn a pomohl jim v boji proti Aeduům. V roce 63 př. n. l. Svébové vedení jejich vůdcem Ariovistem překročili Rýn a spojili se s koalicí Sekvanů a Arvernů. Poté pod vedením Ariovista porazili v bitvě u Magerobriga Aedue. Situace po bitvě se pro Sekvány zhoršila, protože Ariovistus jim zabral třetinu jejich území a vyhrožoval, že jim zabere i další třetinu a Sekvany vezme do otroctví.[2]

Sekvanové poté apelovali na Julia Caesara, aby jim pomohl. Ten Ariovista v roce 58 př. n. l. porazil v bitvě u Vogéz a germánské kmeny zahnal zpět na druhý břeh řeky Rýn, ale současně donutil Sekvany, aby odevzdali vše, co získali rabováním na území kmene Aeduů. S tím se Sekvanové nesmířili a roce 52 př. n. l. se připojili k Vercingetorikovi v bitvě u Alesie. Za vlády Augusta bylo území známé jako Sequania a bylo součástí Belgiky. Po smrti Vitellia se obyvatelé Sekvanie odmítli připojit k batávskému povstání proti Římu podněcovanému Gaiem Juliem Civilem a Juliem Sabinem, kterého porazili, když napadl jejich území. Vítězný oblouk ve Vesontiu, možná připomíná toto vítězství.[2]

Diocletianus připojil Helvéce a část Germanie Superior k Sekvanii a území nazval Provincia Maxima Sequanorum. Vesontio obdrželo titul Metropolis civitas Vesontiensium. Jižní oblast tohoto území byla známá jako Sapaudie, ze které se později vyvinulo Savojsko. V roce 355 bylo Vesontio zničeno barbary. Za vlády Juliana se zotavilo a stalo se významným opevněným městem, které dokázalo odolat i útokům Vandalů. V dalších letech stále slábnoucí Západořímská říše již neubránila své državy v Galii a Sekvanové se stali součástí nového království Burgundů.

Hlavní sídla

editovat

Poznámky

editovat
  1. Sekvana je také bohyně řeky Seiny

Reference

editovat
  1. BOARDMAN, John. The diffusion of classical art in antiquity. Princeton, NJ: Princeton Univ. Press, 1994. Dostupné online. ISBN 0691036802. 
  2. a b c CHISHOLM, Hugh. The Encyclopædia Britannica: A Dictionary of Arts, Sciences, Literature and General Information [online]. Cambridge University Press: Encyclopædia Britannica Company, 1911 [cit. 2018-02-04]. Několik předchozích vět obsahuje text přeložený z anglického do českého jazyka. Encyclopædia Britannica je nyní public domain. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b SMITH, Sir William. A Dictionary of Greek and Roman Geography [online]. Harvardova univerzita: John Murray, 1873 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. JONES, with an English transl. by Horace Leonard. The geography of Strabo Book 4, Chapter 1, Section 11.. Cambridge, Mass. [u.a.]: Harvard Univ. Press, 2005. ISBN 9780674990555. (anglicky) 
  5. CAESAR, Julius. Commentarii de Bello Gallico Book IV, chapter 1 sekce 11 [online]. Překlad W. A. McDevitte. Londýn: Perseus Digital Libraly [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. CAESAR, Julius. Commentarii de Bello Gallico Book VII, chapter 90 [online]. Překlad W. A. McDevitte. Londýn: Perseus Digital Libraly [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. CAESAR, Julius. Commentarii de Bello Gallico Book I, section I [online]. Překlad W. A. McDevitte. Londýn: Perseus Digital Libraly [cit. 2018-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat