Seftigen

obec v kantonu Bern ve Švýcarsku

Seftigen je obec ve Švýcarském kantonu Bern, okrese Thun. Žije zde přibližně 2 100[1] obyvatel.

Seftigen
Obecní úřad
Obecní úřad
Seftigen – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška578 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonBern
OkresThun
Seftigen
Seftigen
Seftigen, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha3,89 km²
Počet obyvatel2 143 (2018)[1]
Hustota zalidnění550,9 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.seftigen.ch
PSČ3662
Označení vozidelBE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Partnerskou obcí je český Kovářov.[2]

Geografie

editovat
 
Pohled na Berner Oberland; Seftigen vlevo dole

Seftigen leží v nadmořské výšce 578 m, vzdušnou čarou 7,5 km západoseverozápadně od města Thun. Obec leží v široké údolní kotlině na nejjižnějším okraji vrchoviny Belpberg mezi údolními nivami Gürbe na západě a řekou Aarou na východě, na hranici s Berner Oberlandu.

Území obce o rozloze 3,9 km² pokrývá část širokého údolí řeky Aary mezi Bernem a Thunem. Centrální část obce zabírá údolní brázda, která zajišťuje poměrně mělké spojení z centrálního údolí Gürbetal do údolí Aary. Tato údolní brázda odděluje horu (s nadmořskou výškou 696 m n. m. nejvyšší bod Seftigen) na severu, která geograficky patří k vrchovinám Belpberg, od vrchoviny Widerhueb (až 673 m n. m.) na jihu, která je součástí morénové krajiny Thun Westamt. Na dálném východě oblast zasahuje až k okraji údolí Limpach, které se otevírá směrem k řece Aaře.

Na západě zasahuje území obce do intenzivně obhospodařované roviny středního údolí Gürbetal, která leží v nadmořské výšce 560 m n. m. Na západě se nachází oblast s velkým počtem usedlostí, které se nacházejí na území obce. Rovinu protíná v oblasti Seftigenu kanalizovaná řeka Müsche. Na západě vede hranice obce po polní cestě, která se nachází zhruba uprostřed přibližně 1,5 km široké údolní nivy. V roce 1997 bylo 15 % rozlohy obce pokryto zastavěnou plochou, 16 % lesy a lesními porosty a 68 % zemědělskou půdou; o něco méně než 1 % tvořila neproduktivní půda.

Součástí Seftigenu je osada Allmend (567 m n. m.) uprostřed Gürbetalské nížiny poblíž železniční stanice Burgistein-Wattenwil a různé jednotlivé farmy. Sousedními obcemi Seftigenu jsou Kirchdorf, Uetendorf, Gurzelen a Burgistein.

Historie

editovat

Ojedinělé nálezy z doby římské dokládají velmi rané osídlení v oblasti obce Seftigen. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1244 a nese název Seftinges.[3] Později se objevily názvy Softinges (1254), Sophtigen (1276), Seftingen (1277) a Sofftingun (1295). Etymologie místního jména je nejasná.

Ve středověku patřil Seftigen pánům z Burgisteinu. Později ves několikrát změnila majitele: postupně ji ovládaly rodiny Münzer, von Wattenwyl a von Graffenried, práva na vesnici měl i špitál v Bernu. Za bernské nadvlády se Seftigen stal od roku 1388 centrem okresního soudu Seftigen, který zde působil až do roku 1798. Okresní soud Seftigen byl jedním ze čtyř starých bernských okresních soudů a zahrnoval zhruba území dnešního okresu Seftigen a západní části okresu Thun. V roce 1714 postihl řadu domů požár.[3]

Po pádu Staré konfederace (1798) patřil Seftigen během helvétského období k okresu Seftigen a od roku 1803 k panství Seftigen, které s novou kantonální ústavou z roku 1831 získalo status správního okresu. V roce 1803 však bylo správní centrum přesunuto ze Seftigenu do Belpu. V dřívějších dobách byla obec farností Kirchdorfu. V roce 1664 byla přiřazena k sousednímu kostelu Gurzelen. Když v roce 1871 vyhořel kostel v Kirchdorfu, bylo zničeno i jeho vybavení.[3]

Obyvatelstvo

editovat
 
Škola
Vývoj počtu obyvatel[3]
Rok 1850 1870 1900 1910 1930 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010
Počet obyvatel 676 652 603 784 831 956 1108 1232 1574 1920 2076 2085

Z celkového počtu obyvatel je 97,0 % německy mluvících, 0,6 % albánsky mluvících a 0,3 % srbochorvatsky (stav k roku 2000). V roce 1900 měl Seftigen 603 obyvatel, v průběhu 20. století počet obyvatel neustále rostl, přičemž obzvláště vysoký nárůst byl zaznamenán v 70. a 80. letech 20. století. Kolem roku 1990 počet obyvatel překonal hranici dvou tisíc.

Hospodářství

editovat

Až do poloviny 20. století byl Seftigen vesnicí, která se vyznačovala převážně zemědělstvím. I dnes hraje ve struktuře zaměstnanosti obyvatelstva určitou roli zemědělství, mlékárenství a chov dobytka. Řada dalších pracovních míst je k dispozici v místních malých podnicích a v sektoru služeb. V Seftigenu dnes sídlí několik zahradnických firem (včetně pěstitele hub), velkoobchod s počítači a periferními zařízeními, velkoobchod s léčivy a velkoobchod se stavebním materiálem, dále firmy z oblasti kovových konstrukcí a elektrotechniky a mechanické dílny. Celkem v Seftigenu sídlí více než 50 podniků. V posledních desetiletích se obec rozvinula v rezidenční obec. V důsledku toho mnoho zaměstnanců dojíždí za prací především do oblasti Thunu a někdy i do bernské aglomerace.

Zemědělské družstvo Seftigen und Umgebung, založené v roce 1905, převzalo v roce 2005 zemědělské družstvo Kirchdorf a o tři roky později je samo převzalo družstvo Landi Thun.

Doprava

editovat
 
Železniční stanice

Obec má dobré dopravní spojení. Leží na hlavní silnici z Thunu do Schwarzenburgu a údolím Gürbetal do Bernu. Nejbližší napojení na dálnici A6 (Bern–Thun) je vzdáleno asi 6 km od centra obce. Dne 14. srpna 1901 byla zprovozněna železnice Gürbetalbahn z Bernu do stanice Burgistein-Wattenwil (jejíž polovina leží v obci Seftigen). Přibližně o rok později, 1. listopadu 1902, bylo otevřeno pokračování do Thunu se stanicí Seftigen v centru obce.

Partnerská obec

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Seftigen na německé Wikipedii.

  1. a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
  2. a b Partnerství - Oficiální stránky obce Kovářov [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  3. a b c d DUBLER, Anne-Marie. Seftigen [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2011-11-21 [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

editovat