Saverio Mercadante

italský hudební skladatel

Saverio Mercadante (Giuseppe Saverio Raffaele Mercadante) (16. září 1795, Altamura - 12. prosince 1870, Neapol), byl italský, převážně operní, hudební skladatel.

Saverio Mercadante
Giuseppe Saverio Raffaele Mercadante
Giuseppe Saverio Raffaele Mercadante
Narození16. září 1795
Altamura, Itálie
Úmrtí12. prosince 1870
Neapol, Itálie
Povoláníhudební skladatel, muzikolog, kapelník a ředitel
Funkcekapelník (Novara Cathedral; od 1833)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Altamuře v Apulii, městečku poblíž Bari. V letech 18161820 studoval v Neapoli u Niccolò Zingarelliho. Začínal jako skladatel symfonické a instrumentální hudby, ale Gioacchino Rossini vycítil jeho operní talent a přivedl jej ke kompozici oper. Pozornost italského publika si získal zejména svoji sedmou operou Elisa e Claudio (1820) napsanou v Rossiniho stylu.

V letech 1829 a 1830 žil ve Vídni, Madridu, Cádizu a Lisabonu. Nezískal však trvalé angažmá a proto vrátil se Itálie. Stal se kapelníkem katedrály v Novaře, a zastával toto postavení až do roku 1839. Na pozvání Rossiniho strávil krátký čas i v Paříži, kde uvedl několik svých oper. Tam poznal díla Giacomo Meyerbeera a Halévyho, což ho přivedlo k úvahám o smyslu opery. Na základě těchto úvah zcela změnil svůj kompoziční styl. Rozhodl se oprostit operu od velkooperních manýrů a soustředit se více na dramatickou složku operního díla. První operou psanou v tomto „reformovaném“ stylu se stala opera Il giurnamento uvedená roku 1837 v proslulém Teatro alla Scala v Miláně. Tomuto způsobu operní skladby zůstal věrný až do konce života.

V roce 1839 se Mercadante stal ředitelem Liceo musicale v Bologni a o rok později vystřídal svého učitele Zingarelliho ve funkci ředitele konzervatoře v Neapoli, kterou zastával až do konce své životní dráhy.

V průběhu šedesátých let mu postupně slábl zrak a roku 1863 zcela oslepl. Jeho opery, které ve své době úspěšně soutěžily s operami Gaetana Donizettiho, Vincenza Belliniho a Giuseppe Verdiho jsou dnes téměř zapomenuty. Občasná provedení nebo nahrávky však bývají velmi úspěšné.

Mercadante byl rovněž velmi plodný skladatel chrámové hudby. Jeho skladby byly velmi oblíbené pro svůj jemný a elegantní styl.

Operní dílo

editovat
  • L'apoteosi d'Ercole (19.8.1819 Teatro San Carlo, Neapol)
  • Violenza e costanza, ossia I falsi monetari (19.1.1820 Teatro Nuovo, Neapol -jako Il castello dei spiriti, 1825, Lisabon)
  • Anacreonte in Samo (1.8.1820 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Il geloso ravveduto (10.1820 Teatro Valle, Řím)
  • Scipione in Cartagine (26.12.1820 Teatro Argentina, Řím)
  • Maria Stuarda regina di Scozia (29.5.1821 Teatro Comunale, Bologna)
  • Elisa e Claudio, ossia L'amore protetto dall'amicizia (30.10.1821 Teatro alla Scala, Milán)
  • Andronico ( 26.12.1821 Teatro La Fenice, Benátky)
  • Il posto abbandonato, ossia Adele ed Emerico (21.9.1822 Teatro alla Scala, Milán)
  • Amleto (26.12.1822 Teatro alla Scala, Milán)
  • Alfonso ed Elisa (26.12.1822 Teatro Nuovo, Mantova - revidovaná verse: Aminta ed Argira (1823, Reggio Emilia)
  • Didone abbandonata (18.1.1823 Teatro Regio, Turín)
  • Gli sciti (18.3.1823 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Costanzo ed Almeriska (22.11.1823 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Gli amici di Siracusa (7.2.1824 Teatro Argentina, Řím)
  • Doralice (18.9.1824 Karntnertortheater, Vídeň)
  • Le nozze di Telemaco ed Antiope (5.11.1824 Karntnertortheater, Vídeň)
  • Il podestà di Burgos, ossia Il signore del villaggio (20.11.1824 Karntnertortheater, Vídeň)
  • Nitocri (26.12.1824 Teatro Regio, Turín)
  • Ipermestra (29.12.1825 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Erode, ossia Marianna (12.12.1825 Teatro La Fenice, Benátky)
  • Caritea, regina di Spagna (Donna Caritea), ossia La morte di Don Alfonso re di Portogallo (21.2.1826 Teatro La Fenice, Benátky)
  • Ezio (3.2.1827 Teatro Regio, Turín)
  • Il montanaro (16.4.1827, Teatro alla Scala, Milán)
  • La testa di bronzo, ossia La capanna solitaria (3.12.1827, soukromé divadlo barona di Quintella at Laranjeiras, Lisabon)
  • Adriano in Siria (24.2.1828 Theatre S. Carlos, Lisabon)
  • Gabriella di Vergy (8.8.1828 Theatre S. Carlos, Lisabon - revidovaná verse 1832, Janov)
  • La rappresaglia (21.2.1829 Teatro Principal, Cadiz)
  • Don Chisciotte alle nozze di Gamaccio (10.2.1830 Teatro Principal, Cadiz)
  • Francesca da Rimini (1831, patrně neprovedeno)
  • Zaïra (31.8.1831 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • I normanni a Parigi (7.2.1832 Teatro Regio, Turín)
  • Ismalia, ossia Amore e morte (27.10.1832, Teatro alla Scala, Milán)
  • Il conte di Essex (10.3.1833, Teatro alla Scala, Milán)
  • Emma d'Antiochia (8.3.1834 Teatro La Fenice, Benátky)
  • Uggero il danese (11.8.1834 Teatro Riccardi, Bergamo)
  • La gioventù di Enrico V (25.11.1834, Teatro alla Scala, Milán)
  • I due Figaro (26.1.1835 Teatro Principe, Madrid)
  • Francesca Donato, ossia Corinto distrutta (14.2.1835 Teatro Regio, Turín - revidovaná verse 1845, Teatro S. Carlo, Neapol]
  • I briganti (22.3.1836 Théâtre Italien, Paříž)
  • Il giuramento (11.3.1837, Teatro alla Scala, Milán)
  • Le due illustri rivali (10.3.1838 Teatro La Fenice, Benátky)
  • Elena da Feltre (1.1.1839 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Il bravo (La veneziana) (9.3.1839 Teatro alla Scala, Milán)
  • La vestale (10.3.1840 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • La solitaria delle Asturie, ossia La Spagna ricuperata (12.3.1840 Teatro La Fenice, Benátky)
  • Il proscritto (4.1.1842 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Il reggente (2.2.1843 Teatro Regio, Turín - revidovaná verse 11.11.1843, Terst)
  • Leonora (5.12.1844 Teatro Nuovo, Neapol)
  • Il Vascello de Gama (6.3.1845 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Orazi e Curiazi (10.11.1846 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • La schiava saracena, ovvero Il campo di Gerosolima (26.12.1848 Teatro alla Scala, Milán - revidovaná verse 1850 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Medea (I.3.1851 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Statira (8.1.1853 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Violetta (10.1.1853 Teatro Nuovo, Neapol)
  • Pelagio (12.2.1857 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • Virginia (7.4.1866 Teatro S. Carlo, Neapol)
  • L'orfano di Brono, ossia Caterina dei Medici (nedokončeno)

Externí odkazy

editovat