Wikipedie

Saunders-Roe Princess

Saunders-Roe SR.45 Princess byl šestimotorový létající člun vyvinutý britskou společností Saunders-Roe. První prototyp poprvé vzlétl roku 1952. Vývoj letounu zdržovaly problémy s motory a následně pro něj již nebylo využití. Proto byly postaveny pouze tři prototypy, z nichž létal jen první.[1] Dodnes je to největší postavený celokovový létající člun (překonal jej pouze Hughes H-4 Hercules).[2]

Saunders-Roe SR.45 Princess
Saro Princess ve Farnborough v roce 1953
Saro Princess ve Farnborough v roce 1953
Určenídopravní letoun, létající člun
VýrobceSaunders-Roe
První let22. srpna 1952
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Saro Princess

V meziválečném období byly na transatlantické lety nasazovány různé typy velkých létajících člunů (Dornier Do X, Boeing 314 Clipper aj.), které byly po druhé světové válce vytlačeny dopravními letouny startujícími z letišť na pevnině. Ve prospěch pozemních strojů hrál technologický pokrok v konstrukci letadel a motorů, zlepšování jejich letových výkonů, zvyšování jejich spolehlivosti či snižování provozních nákladů. Mezi společnosti, které se ještě po válce pokusily prosadit s velkým dopravním létajícím člunem, patřil britský letecký výrobce Saunders-Roe.[1]

Práce na letounech začaly ještě za války. Vývoj a stavbu tří prototypů označených SR.45 Princess objednalo roku 1946 ministerstvo zásobování s cílem nasadit je na zámořské linky aerolinek British Overseas Airways Corporation (BOAC). Měl se stát větší a luxusnější náhradou létajících člunů Short Empire. Bez mezipřistání měl dopravit 105 cestujících ze Southamptonu do New Yorku. První prototyp letounu nesl imatrikulaci G-ALUN. Jeho první let proběhl 22. srpna 1952. V letech 1952–1954 vykonal 46 zkušebních letů o délce 100 hodin. Dvakrát vystoupil na aerosalonu ve Farnborough. Vývoj zdržovaly problémy s motory Proteus. V době nástupu proudových dopravních letounů navíc pro typ nebylo využití.[1] Společnost BOAC preferovala dopravní letoun de Havilland Comet a s létajícími čluny nepočítala.[2] Tři prototypy proto byly uskladněny (do vzduchu se dostal pouze první). Roku 1958 americké námořnictvo zvažovalo jejich přestavbu na experimentální jaderný pohon, ale z plánů sešlo.[1] Ještě v roce 1964 se uvažovalo o jejich reaktivaci pro přepravu částí nosných raket, jejich technický stav však již byl velmi špatný.[1] Proto byly sešrotovány.

Konstrukce

editovat
 
Saro Princess v dílnách v East Cowesu v září 1954

Saro Princess byl rozměrný hornoplošník s přetlakovým trupem, ve kterém byly dvě paluby pro cestující. Posádku tvořili dva piloti, dva letečtí mechanici, navigátor a radista. Letoun pohánělo deset turbovrtulových motorů Bristol Proteus rozdělených do šesti skupin. Čtyři vnitřní sestavy tvořily vždy páry Proteusů (Coupled-Proteus 610) pohánějící dvojici protiběžných čtyřlistých vrtulí de Havilland. Na koncích byl jeden Proteus 620 pohánějící čtyřlistou vrtuli de Havilland v jednoduché instalaci s možností reverzního chodu (pro manévrování na hladině).[1]

Specifikace

editovat

Údaje dle[2]

Technické údaje

editovat

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost v 11 000 m: 610 km/h
  • Cestovní rychlost v 9900 m: 580 km/h
  • Dostup: 12 000 m
  • Dolet: 9210 km
  • Vytrvalost: 15 h

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f FOLPRECHT, Radek. Princezna větší než Droběna přišla do špatné doby. Postrašili ji i atomem [online]. iDnes.cz, rev. 2022-04-17 [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c The Saunders-Roe SR.45 Flying Boat [online]. Wight Aviation Museum [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel 6. Praha: NADAS, 1986. 140 s. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Saunders-Roe_Princess&oldid=21629172“