Sauber C16

vůz Formule 1

Sauber C16 byl vůz Formule 1, s nímž tým Sauber soutěžil v sezóně 1997. Původně to řídili Brit Johnny Herbert, který byl u týmu ve své druhé sezóně a Ital Nicola Larini.

Sauber C16
Vůz C16 of Johnny Herbert on display at the Hangar-7 Museum.
Vůz C16 of Johnny Herbert on display at the Hangar-7 Museum.
KategorieFormule 1
KonstruktérSauber
DesignérLeo Ress (Technický ředitel)
Ian Thomson (Vedoucí konstrukce šasi)
Rene Hilhorst (Vedoucí aerodynamiky)
Mike Jennings (Hlavní aerodynamik)
PředchůdceSauber C15
NástupceSauber C17
Technická specifikace
ŠasiKompozitní struktura z uhlíkových vláken a voštin
ZavěšeníDvojitá příčná ramena, tlačná tyč
MotorPetronas (Ferrari) 3,0 l V10
PřevodovkaŠestistupňová podélně uložená sekvenční poloautomatická
PalivoPetronas
PneumatikyGoodyear
Závodní historie
TýmRed Bull Sauber Petronas
Jezdci16 Spojené království Johnny Herbert
17 Itálie Nicola Larini
17 Itálie Gianni Morbidelli
17 Argentina Norberto Fontana
První startGrand Prix Austrálie 1997
Poslední startGrand Prix Evropy 1997
Závody17
Vítězství0
Pódia1
Pole position0
Nej. kolo0
Tituly0

Shrnutí

editovat

Lariniho místo v týmu bylo zajištěno dohodou, která týmu poskytla zákaznické motory Ferrari z předchozího roku, které byly použity ve voze F310, který zaznamenal tři vítězství v sezóně 1996. Motory pro Sauber nesly označení jako Petronas z úcty k hlavnímu malajskému sponzorovi týmu. Tato dohoda o použití motorů Ferrari trvala až do nákupu týmu BMW v roce 2006.

Larini, testovací jezdec Ferrari, však nebyl spokojen s prostředím u týmu a po pěti závodech odešel. Jako náhradník byl přiveden Ital Gianni Morbidelli, ale ten si během roku dvakrát zlomil ruku a musel být nahrazen argentinským nováčkem Norberto Fontanou, zatímco se zotavoval. Všichni tři jezdci byli překonáni Herbertem.

Vůz C16 byl původně navržen pro motor Ford Zetec, ale rozhodnutí přejít z Fordu na motory Ferrari v listopadu 1996 s sebou přineslo několik výzev pro konstrukční tým vedený technickým ředitelem Sauberu Leo Ressem. Tam, kde motor Ford obsahoval motor V8 namontovaný na zadní straně motoru a další dvouválce umístěné ve tvaru V řady válců, motor Ferrari značky Petronas obsahoval všechny tři součásti připojené k zadní části motoru, a proto byl Sauber nucen změnit svůj designový přístup. Aby mohl Sauber pojmout motor SPE-01, musel přestavět svůj motorový prostor, převodovku a geometrii zadního zavěšení kvůli zpoždění při výměně motoru. Motor SPE-01 umožnil týmu větší flexibilitu s velikostí a polohou palivového článku a umožnil umístění motoru blíže k jezdci, avšak umístění dalších 2 válců na motoru způsobilo potíže, protože vyčnívaly do prostoru, který byl potřebný pro převodovku. Tým byl následně požádán, aby přepracoval převodovku a kompletně přepracoval montážní body zadního zavěšení, aby se dal přizpůsobit motoru.

Změny požadované pro přizpůsobení motoru SPE-01 umožnily Sauberu vyvinout radikální design geometrie zadního zavěšení a také prodloužení rozvoru. Konstrukce spojila všechny horní prvky odpružení do jednoho kusu, čímž se minimalizovalo množství karoserie v klíčové oblasti šasi a naopak se snížil odpor vzduchu, přičemž tým získal větší míru kontroly nad vzduchem proudícím přes zadní difuzor a vytvářel větší aerodynamickou přilnavost.

Přechod na motory Ferrari značky Petronas přinesl týmu jen málo problémů. Během předsezónního testování bylo pozorováno, že vůz C16 má na zadní straně krytu motoru stopy po spálení způsobené těsným krytem a nedostatečným chlazením pro maximální teplotu motoru. Tým představil dočasný chladicí balíček po dobu trvání testu před plánovaným vylepšením karoserie vozu a později vyjádřil přesvědčení, že problémy se spolehlivostí motoru byly vyřešeny.

Navzdory některým očekáváním byl vůz na začátku sezóny konkurenceschopný, ale v průběhu sezóny konkurenceschopnost mírně klesala kvůli nedostatečnému vývoji ve srovnání s lépe financovanými soupeři. Herbertova působivá sezóna vyvrcholila historicky třetím umístěním na stupních vítězů týmu při Grand Prix Maďarska (kde také porazil obě tovární Ferrari). Kromě jednoho získal všechny body týmu.

Tým nakonec skončil sedmý v šampionátu konstruktérů s 16 body.

O mnoho let později unikly některé fotografie ukazující přísně tajný test, který provedl Michael Schumacher ve voze C16 na testovací dráze Ferrari ve Fioranu v Itálii. Test proběhl v září 1997.[1][2]

Kompletní výsledky ve Formuli 1

editovat
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu
Rok Tým Motor Pneumatiky Jezdci 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 Body Umístění
1998 Red Bull Sauber Petronas Petronas V10 G AUS BRA ARG SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA AUT LUX JPN EUR 16 7. místo
  Johnny Herbert Ret 7 4 Ret Ret 5 5 8 Ret Ret 3 4 Ret 8 7 6 8
  Nicola Larini 6 11 Ret 7 Ret
  Gianni Morbidelli 14 10 Ret 9 12 9 9 DNS
  Norberto Fontana Ret 9 9 14

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sauber C16 na anglické Wikipedii.

  1. YOUNG, Andy. Richland's Road of Nostalgia: Michael Schumacher's Secret 1997 Sauber Test [online]. 14 October 2012. Dostupné online. 
  2. DEVIANTART, F1-history. Michael Schumacher (Italy Test 1997) [online]. [cit. 2013-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-04. 

Externí odkazy

editovat