Satiterapie je integrativní psychoterapie, která využívá všímavost (sati) jako základního principu v rámci rogersovského přístupu (Person Centered Approach, „na osobu zaměřená terapie“ Carla Rogerse).

Integruje techniky psychodramatu (autorem je Jakob Levy Moreno) a focusingu (autorem je Eugene Tovio Gendlin). Na základě etnopsychologického výzkumu (Beatrice Vogt) se obohacuje také o kulturně přenositelná eticko-psychologická paradigmata. Takovým příkladem je i výše zmíněná všímavost (německy Achtsamkeit, anglicky mindfulness), která je popisována jako centrální schopnost, jež všechny aktuálně působící podněty bezvýhradně přijímá. Je nesena neselektivní pozorností, prosta hodnocení a doprovází plynule prožívání jedince. Je velice blízko Freudově termínu „volně vznášející se pozornosti“ (freischwebende Aufmerksamkeit).

Principy

editovat

Základní principy satiterapie:

  • princip všímavého zakotvení v tělesně prožívané skutečnosti
  • princip synoptického pojetí osoby, v němž je integrován triadický vztah mezi prožíváním, věděním a jednáním
  • princip pozitivní motivace
  • princip ochrany zdravého jádra osobnosti
  • princip eticko-psychologické determinace prožívání
  • princip všímavého sebeurčení a moudrého nadhledu
  • princip dovednosti v prostředcích

Pět základních satiterapeutických postupů:

  • komentování
  • reflektování
  • kotvení
  • konkretizace a
  • průzkum psychotopu

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat