Sara Stridsbergová
Sara Stridsbergová (* 29. srpna 1972, Solna; nepřechýleně Stridsberg) je švédská prozaička a dramatička. Je držitelkou Literární ceny Severské rady a Ceny Evropské unie za literaturu.[1] Ve svém díle se zaměřuje na feministická témata, která zobrazuje na příbězích ženských osobností z dávné i blízké historie. Její romány a dramata vychází z historických událostí, které Stridsberg využívá pro literární fikci. Její tvorba je řazena do žánru biografické fikce.[2] Zároveň do svých textů zakomponovává motivy ze současného světa.
| Sara Stridsbergová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. srpna 1972 (52 let) Solna |
| Země | Švédsko |
| Vzdělání | Štrasburská univerzita Uppsalská univerzita |
| Povolání | spisovatelka |
| Ocenění | Sveriges Essäfonds pris (2004) Literární cena novin Aftonbladets (2006) Literární cena Severské rady (2007) De Nios Vinterpris (2011) Doblougova cena (2013) … více na Wikidatech |
| Funkce | 13. křeslo ve Švédské akademii (2016–2018) |
| Citát | |
| „Musím milovat všechny postavy, o kterých píšu, bez ohledu na to, kdo jsou a co udělaly“ | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Debutovala v roce 2004 románem Happy Sally, kde začíná experimentovat s formou.[2] V románu se prolíná deníková forma s dopisy. Hlavní hrdinkou je švédská plavkyně Sally Bauer, která jako první skandinávská žena přeplavala La Manche.[2] Kniha zaznamenala velký úspěch u čtenářů i kritiků. Stridsberg debutem navázala na první veřejné vystoupení. Poprvé se dostala do veřejného povědomí jako překladatelka textu Valerie Solanas Scum manifest čili Šlem manifest,[1] která patří k druhé vlně feminismu. Sama Stridsberg se řadí k třetí vlně feminismu.[1]
V roce 2016 se stala členkou Švédská akademie. V roce 2018 svoje členství ukončila, šlo o gesto solidarity s předsedkyní akademie Sarou Danius, která spolu s dalšími čtyřmi členy opustila akademii po kontroverzích ohledně sexuálních přestupků uvnitř komise.[3] Proto v tomto ročníku nebyla Nobelova cena za literaturu udělena.[4]
Bibliografie v češtině
editovat- Deník Evy Braunové (Kalender Braun, 2008), povídka je součástí antologie Temnější odstíny Švédska (Host, 2014, překlad: Azita Haidarová)
- Fakulta snů: Dodatek k sexuální teorii (Drömfakulteten: Tillägg tipl sexualteorin, 2006), úryvek z románu je součástí Švédské čítanky (Labyrint, 2014, překlad: Romana Švachová)
- Tři hry, soubor obsahuje dramata Pitvání padajícího sněhu, Návraty, Umění padat (Institut umění – Divadelní ústav v Praze, 2018, překlad: Olga Bažantová, Kateřina Navrátilová, Jitka Šípková, Eva Volenová, Azita Haidarová, Dagmar Hartlová)[5]
- Antarktida lásky (Kärlekens Antarktis, 2018), (Kniha Zlín, 2020, překlad: Romana Švachová)[6]
Reference
editovat- ↑ a b c VOSLÁŘOVÁ, Marie. Sára Stridsbergová - Kdo je tady normální? In Sára Stridsbergová. Tři hry. Praha: Divadelní ústav, 2018. 201-205 s. ISBN 9788070084007.
- ↑ a b c ŠVACHOVÁ, Romana. Beletrie jako manifest [online]. [cit. 2020-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Swedish Academy misconduct crisis deepens as member Stridsberg leaves. Reuters. 2018-04-28. Dostupné online [cit. 2020-06-19]. (anglicky)
- ↑ Letos Nobelova cena za literaturu nebude, akademie řeší kauzu obtěžování. iDNES.cz [online]. 2018-05-04 [cit. 2020-06-19]. Dostupné online.
- ↑ Stridsberg, Sara: Tři hry. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné online.
- ↑ Stridsberg, Sara: Antarktida lásky. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sara Stridsbergová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sara Stridsbergová
