Santa Maria degli Angeli e dei Martiri

církevní budova v Římě, Itálie

Santa Maria degli Angeli [deli andželi], plným názvem Santa Maria degli Angeli e dei Martiri, česky kostel Panny Marie, andělů a mučedníků, je titulární bazilikaŘímě, na náměstí Piazza della Repubblica, naproti hlavnímu nádraží Roma Termini. Vznikla přestavbou zříceniny Diokleciánových lázní, kterou od roku 1563 vedl Michelangelo Buonarroti.

Bazilika Panny Marie Andělské
Místo
StátItálieItálie Itálie
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevkatolicismus
ZasvěceníPanna Maria
Architektonický popis
ArchitektLuigi Vanvitelli
Stavební slohbarokní architektura
Specifikace
Délka128 m
Šířka105 m
Další informace
Adresapiazza della Repubblica - Roma, Řím, ItálieItálie Itálie
Oficiální webOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Diokleciánovy lázně, jedny z největších v Římě, vznikly v letech 298–306 na ploše téměř 350×350 m. Po pádu říše chátraly a sloužily jako zdroj stavebního materiálu. Roku 1561 rozhodl papež Pius IV., aby byl zbytek – větší část někdejšího frigidaria, tj. studeného bazénu – přestavěn na kostel Panny Marie, svatých andělů a známých i neznámých křesťanských mučedníků. Stavbou byl pověřen Michelangelo, který starou stavbu využil velmi šetrně, takže i dnešní divák vidí zvenčí zříceninu.

Počátkem 18. století pověřil papež Klement XI. učence, filosofa a astronoma F. Bianchiniho, aby v podlaze kostela zřídil astronomický poledník. Roku 1749 došlo k malé přestavbě a za italského království v letech 1870–1946 se kostel užíval i jako státní kostel, kde byla pohřbena řada významných vojáků a politiků.

Roku 2006 dostala bazilika nová bronzová vrata podle návrhu polského sochaře Igora Mitoraje a roku 2010 byla v nádvoří odhalena pětimetrová socha Galileo Galilei podle návrhu čínsko-amerického fyzika a laureáta Nobelovy ceny Li Čeng-tao.

Bazilika má zhruba půdorys řeckého kříže, je 128 metrů dlouhá a 105 metrů široká, hlavní loď je 25 m široká a 28 m vysoká. Příčná loď je 27 m široká a 90 m dlouhá, na obou koncích prodloužená o zhruba krychlové kaple. Vchod je z Piazza della Repubblica, ale kostel nemá žádné průčelí. Místo toho Michelangelo využil zbytek vyduté stěny někdejších teplých lázní (tepidarium), skrze nějž se vstupuje do dvou předsíní a hlavní lodi. V předsíni je nadživotní socha sv. Bruna, zakladatele řádu kartuziánů, od francouzského sochaře J.-A. Houdona z roku 1766. Velká část zdiva, klenby i sloupy z červené žuly pocházejí z Diokleciánových lázní.

V pestré barokní mozaikové podlaze je od roku 1702 zapuštěn 45 m dlouhý bronzový poledník (12° 30‘ východní délky) se stupnicemi a různými astronomickými údaji, dílo F. Bianchiniho. Na poledník se otvorem v jižní stěně promítá sluneční kotouč a dovoluje poměrně přesné určení místního poledne, rovnodenností a slunovratů. Další otvory v klenbě umožňují pozorovat Polárku a několik dalších hvězd a měřit jejich rektascenzi.

Galerie

editovat

Literatura

editovat
  • K. Baedeker, L'Italie. Leipzig 1900, str. 246.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat