Sant'Andrea della Valle

Sant'Andrea della Valle
	západní průčelí
Místo
Stát	Itálie
Souřadnice	41°53′45″ s. š., 12°28′28″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Diecéze	římská
Status	titulární kostel od 12.3.1960
Užívání	Theatini
Zasvěcení	Svatý Ondřej
Datum posvěcení	1560
Světitel	Alexandr VII.
Architektonický popis
Architekt	Giacomo della Porta; Carlo Maderno
Stavební sloh	baroko
Typ stavby	Bazilika na půdorysu kříže
Výstavba	1586–1599, 1609–1656/1552
Specifikace
Umístění oltáře	východ
Stavební materiál	kámen (vápenec, mramor)
Další informace
Adresa	Corso Vittorio Emanuele; 00170 Řím
Oficiální web	www.chiesasanandreadellavalle.it
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bazilika Sant'Andrea della Valle (latinsky Titulus Sancti Andreae Apostoli de Valle, česky Svatého Ondřeje V údolí) je římskokatolický farní chrám v Římě v VII. obodu Rione Sant'Eustachio. Leží naproti stejnojmennému náměstí Piazza di Sant’Andrea della Valle na třídě Corso Vittorio Emanuele II, asi 200 m jihovýchodně od náměstí Piazza Navona]]. Byla založená jako mateřský klášterní chrám řádu thetinů a je jím dosud vedená. Rozměry své kupole nad křížením a kapacitou je po Svatopetrské bazilice druhým největším chrámem v Římě a jednou z jeho dominant. Roku 1960 papež Jan XXIII. ustanovil tuto baziliku titulárním kostelem. Současným titulárním kardinálem je Dieudonné Nzapalainga.

Dějiny

Chrám byl projektován podle vzoru římského jezuitského kostela Il Gesù, zahájen v raném baroku a dokončen až v pozdním baroku. Stavbu financovala mimo jiné nadace rodiny Piccolominiů. První finanční závazek učinil kardinál Alfonso Gesualdo v roce 1588. V letech 1586 až 1591 začali stavbu realizovat Giacomo della Porta a Francesco Grimaldi. Práce na založení a výstavbě prvních dvou polí lodi s přidruženými bočními kaplemi byly dokončeny v roce 1599. Kvůli finančním problémům řádu a smrti kardinála-mecenáše byly práce v letech 1599 až 1608 přerušeny. Od tohoto roku daroval prostředky na další práce Alessandro Peretti. Jeho tehdejší stavitel Carlo Maderno vedl stavební práce až do dokončení stavby v roce 1622. Pravděpodobně změnil původní delly Portovy plány. Průčelí dokončil Carlo Rainaldi až v letech 1656 nebo 1662−1665/66 podle změněných Madernových plánů.

Kostel je trojlodní bazilikou, podle schématu Il Gesú má širokou hlavní loď a kaple jsou pouze výklenkové, přístupné z lodi.

Interiér

Kostel je obdivován především pro svou malířskou výzdobu.

Velká kupole:

Kupole

Závěr s Domenichinovými freskami z legendy o Umučení sv. Ondřeje

Loď v pohledu k hlavnímu oltáři

Cyklus staro- a novozákonních fresek na klenbě lodi

Giovanni Lanfranco (1621 až 1625) "Oslava ráje", ve cviklech jejího tambúru Domenichino vymaloval čtyři evangelisty při práci na evangeliích (1624 až 1628), styl příbuzný Correggiovi

Apsida ve tvaru půlválce, Domenichino a mattia Pretti (dokončil v letech 1650-1651): v polokruhu následují zleva doprava scény:

Povolání sv. Petra a sv. Ondřeje, Přibíjení na kříž, Ukřižování sv. Ondřeje, Přijetí sv. Ondřeje do nebe a jeho pohřeb, Přenesení relikviářové truhličky s Ondřejovou lebkou a její předání knězi.

Valená klenba lodi: cyklus párových námětů fresek ze Starého a Nového zákona
kaple Ginetti (Lancelotti): architektura Carlo Fontana (1670) Antonio Raggi: mramorový reliéf anděl vyzývá Svatou rodinu k útěku do Egypta. Kaple byla dějištěm prvního jednání opery Giacoma Pucciniho Tosca.
Kaple Strozzi: bronzová kopie Michelangelovy římské piety z baziliky svatého Petra.
Kaple Barberini: arch. Matteo Castelli pro pozdějšího barberinského papeže Urbana VIII. , styl přechodu od pozdního manýrismu k baroku, dvě sochy vytvořil otec Gianlorenza Berniniho, Pietro Bernini: Svatý Jan Křtitel (1612 až 1616) a dvojice putti (kolem roku 1617.

Další sochy: Jan evangelista od Ambrogia Buonvicina, Poprava sv. Marie Magdalény od Cristofora Stati, svata Marta od Francesca Mochiho.

Křestní kaple: monumentální bronzové sousoší Kristova křtu z 19. století

Hrobky

Hrobky dvou papežů rodu Piccolomini jsou na konci hlavní lodi, vpravo papeže Pia III., kterou v roce 1503 vytvořil Andrea Ferrucci, vlevo Pia II., který zemřel v roce 1464, od anonyma, zvaného Mistr Pius II. Šest obrazů personifikovaných ctností Pia II. je nad hrobem společně s erbem Pia II. Hrobky sem byly v roce 1614 přeneseny z baziliky svatého Petra.
svatý Giuseppe Maria Tomasi († 1713) - theatin, kardinál a světec římskokatolické církve, z původního hrobu v titulárním kostele Santi Silvestro e Martino ai Monti byly ostatky přeneseny v roce 1971.
Další hrobky představitelů římské nobilty.

Titulární kardinálové

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sant'Andrea della Valle na německé Wikipedii.

Literatura

Claudio Rendina: Le Chiese di Roma. Newton & Compton Editori, Roma 2007, ISBN 978-88-541-0931-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sant’Andrea della Valle na Wikimedia Commons