Saljut 1

Saljut 1
Základní informace
COSPAR	1971-032A
Stálá posádka	3
Start	19. dubna 1971
Kosmodrom	Bajkonur
Nosná raketa	Proton-K
Datum zániku	11. října 1971
Hmotnost	18 425 kg
Délka	~20 m
Šířka	~4 m
Obytný objem	90 m³
Tlak vzduchu	1013 hPa
Perigeum	220
Apogeum	222
Dnů na oběžné dráze	175
Dnů s posádkou	23
Konfigurace
	Nákres Saljutu 1 s lodí Sojuz.

Kosmická stanice Saljut typu Zarja byla první orbitální stanice Země, vypuštěná v rámci stejnojmenného programu Saljut. Na oběžné dráze byla 175 dní.^[1]

Úvodní údaje

Byla vypuštěna 19. dubna roku 1971 přesně v jednu hodinu čtyřicet minut světového času z kosmodromu Bajkonur^[2] raketou Proton-K. Provozovatelem první orbitální stanice naší planety bylo ministerstvo obrany SSSR. Dostala přidělené katalogové číslo COSPAR 1971-032A. Byla uvedena na oběžnou dráhu ve výši 200–220 km. První let ke kosmické stanici byl Sojuz 10, ale tomu se nepodařilo se stanicí bezpečně spojit. To se povedlo až Sojuzu 11, jehož posádka na ní strávila 23 dní. Ta zemřela při návratu kvůli předčasnému otevření ventilu pro vyrovnávání tlaku vzduchu. Saljut 1 strávil na oběžné dráze 175 dní a 11. října po posledním zapálení motoru snížil rychlost tak, že zanikl v atmosféře nad Tichým oceánem.

Části stanice

Přechodový úsek - měl v průměru 2 m a délku 3 m včetně stykovacího uzlu pro připojení Sojuzu sloužil k uskutečnění vědeckých experimentů a přestup do transportní lodi. Na povrchu této části byly dva solární panely, které dodávaly elektrickou energii. Mohl být hermeticky uzavřený od ostatních částí stanice.
Pracovní úsek - měl délku 9,1 m a byl vybaven 20 průzory pro navigační měření, vizuální pozorování a fotografování. V této části se nacházelo hlavní řídící středisko, v přední části hlavní palubní deska, niklokadmiové akumulátory, zásobování pitnou vodou (pro každého kosmonauta zvlášť) a ledničky pro zásoby potravy.
Přístrojový úsek - měl délku 3,5 m, byly zde dva korekční motory stanice, 32 motorů orientačního a stabilizačního systému. Zvnějšku byly dva panely sluneční baterií.

Stanice měla observatoř ORION umožňující fotografování objektů v krátkovlnném spektru. Aparatura se nacházela v přechodovém úseku, a měla dva dalekohledy vnější a vnitřní. Pro fotografování se musela celá stanice zorientovat. Na stanici byl unikátní gama teleskop ANNA pro měření elektromagnetického vlnění a malá zahrádka (OAZA) pro studium růstu rostlin. Byl zde i běžící pás a další cvičební pomůcky.^[2]

Toaleta byla ve zvláště větrané části stanice.

Lety ke stanici

Ke kosmické stanici byly vyslány dvě kosmické lodě.^[1]

Mise	Posádka	Datum startu	Datum přistání	Délka pobytu	Poznámka
Sojuz 10	Vladimir Alexandrovič Šatalov Alexej Stanislavovič Jelisejev Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov	23. dubna 1971	25. dubna 1971	0	Posádce se nepodařilo bezpečně spojit se stanicí.
Sojuz 11	Georgij Timofejevič Dobrovolskij Vladislav Nikolajevič Volkov Viktor Ivanovič Pacajev	6. června 1971	29. června 1971	23.77	Posádka zemřela při návratu kvůli předčasnému otevření ventilu pro vyrovnávání tlaku vzduchu.^[3]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 292.
↑ ^a ^b CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 1, s. 7.
↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Sovětští kosmonauti, s. 56.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Saljut 1 na Wikimedia Commons
(česky) Saljut 1 na stránkách Space.40
(anglicky) Popis na stránkách NASA

[Encyklopedie-1] VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 292.

[Sny-2] CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Saljut 1, s. 7.

[Codr-3] CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Sovětští kosmonauti, s. 56.

[1]

[2]

[3]