Možná hledáte: Svatý Sáva.

Sáva Posvěcený, také Svatý Saba Jeruzalémský, řecky Σάββας ('Sábbas) (439, Mutalaska5. prosince 532, Jeruzalém) byl křesťanský poustevník a kněz řecké ortodoxní církve, zakladatel sedmi klášterů[1]. Římskokatolickou, řeckokatolickou a pravoslavnou církví je ctěn jako světec.

Svatý
Sáva Posvěcený
Ikona Sávy Posvěceného
Ikona Sávy Posvěceného
poustevník
Narození439
Mutalaska
Úmrtí5. prosince 532
Jeruzalém
Svátek5. prosince
Státní občanstvíByzantská říše
Vyznáníkřesťanství
Uctíván církvemiŘímskokatolická církev
Řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Pravoslavná církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Mutalasce nedaleko Caesarey v maloasijské Kappadokii. V osmi letech odešel do monastýru ve Skande nedaleko svého rodiště. O deset let později došel až do Palestiny. Když mu bylo 30 let, odebral se do jeskyně, kde se přes týden postil a pletl koše. V sobotu a v neděli odcházel do monastýru na společné modlitby.

Poté se stáhl do pouště při řece Jordánu. Našel si jeskyni, v níž se usadil. Roku 473 vyhledal pro poučení poustevníka Gerasima Jordánského. Po několika letech života v samotě k němu začali přicházet muži, kteří ho chtěli následovat. Brzy jich bylo asi sedmdesát. Usazovali se v různých jeskyních, z jedné velké jeskyně si vytvořili chrám. Sáva nechtěl, aby bratři přijali kněžství, proto liturgii sloužili jen příchozí kněží. V Judeji byla silná tradice zdejšího církevního učitele Origény, proti níž Sáva vystupoval. Někteří bratři se chtěli zbavit Sávova vlivu pomluvami u patriarchy Salusta v Jeruzalémě. Když se jeruzalémský patriarcha Salustus přesvědčil o nepravdivosti obvinění, udělil Sávovi roku 491 svátost kněžství pro jeho působení v lávře. Od té doby se Sáva v tradici východních církví nazýval posvěcený. Potom biskup posvětil jejich jeskynní chrám a Sávu ustanovil igumenem. Protože se Sáva osvědčil, jeho autorita stoupala a zakládal další kláštery, ustanovil ho týž patriarcha roku 493 archimandritou, to jest arciopatem nad všemi palestinskými kláštery. Za rostoucího vlivu monofyzitismu se Sáva s povolením patriarchy nejméně dvakrát setkal s byzantským císařem, nejdříve Anastasiem I. a po něm s Justiniánem I.[2], úspěšně svou věrouku obhájil a postavil se za pravou víru proti monofyzitismu a origenismu.

Zakládání klášterů

editovat

Sáva založil celkem sedm klášterů, z nichž vůbec první na území Palestiny byl roku 483 po něm pojmenovaný Klášter Mar Saba nedaleko Jeruzaléma, v terminologii východních církví nazývaný Lávra sv. Sávy, protože byl v dějinách východních církví velmi významným monastýrem. Kromě jiného výrazně přispěl k formování byzantských hodinek (knih denních modliteb) a typikonu (knihy předpisů klášterního života). V tamním klášterním kostele je Sáva pohřben. Pro jeho náhrobní tumbu byla vytvořena kaple. Relikvie se dostaly do různých kostelů a klášterů, z nichž nejznámější je San Saba na Aventinu v Římě.

Z dalších, v ruinách dochovaných klášterů, Sáva založil jihovýchodně od Jeruzaléma Kastellion, stojící na místě makabejské tvrze Hyrkania.

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. LCI 8, 1994, s. 297
  2. LCI 8, 1994, s. 298: přesné vročení chybí

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sáva Posvätený na slovenské Wikipedii. (zčásti)

Bibliografie

editovat
  • "Sáva Posvätený, prepodobný : 5. december." In: Antonín Čížek: Synaxár : Životy svätých. Prešov : Spolok biskupa Petra Pavla Gojdiča, 1998, s. 103-110. ISBN 80-967341-1-3
  • "Dňa 5. decembra : Prepodobný a Bohonosný Otec náš, Sáva Osvietený." In: Andrej Josafát Gregor Truch: Život svätých : Duchovné čítanie pre slovenských gréckokatolíckych veriacich na každý deň kalendárneho roka. Preklad a úprava: Michal Čarný. Prešov : Vydavateľstvo Michala Vaška, 2003, s. 588-591. ISBN 80-7165-381-0
  • LCI 8 : Sabas der Gote in: Lexikon der christlichen Ikonographie, Band 8, Wolfgang Braunfels (ed.). 2. vyd., Herder Rom-Freiburg-Basel-Wien 1994, s. 297-298.

Externí odkazy

editovat