Rusko-turecká válka (1768–1774)

klíčový válečný konflikt z řady válek mezi Ruskem a Tureckem v letech 1768–1774

Rusko-turecká válka z let 17681774 byl klíčový válečný konflikt z řady válek mezi Ruským impériem a Osmanskou říší, jehož výsledkem bylo definitivní připojení jižní Ukrajiny, Krymu a severozápadní části Předkavkazska k Rusku. Záminkou k válce na straně Ruska bylo získání přístupu k Černému moři, zatímco Turecko chtělo získat vliv na území Volyně a Podolí. Válce předcházela složitá mezinárodní situace v Evropě, kdy spolu vedly diplomatické spory Francie a Rusko a vnitropolitická krize v Polsku.

Rusko-turecká válka (1768–1774)
konflikt: Rusko-osmanské války
Zničení osmanské flotily během bitvy u ostrova Chios roku 1770
Zničení osmanské flotily během bitvy u ostrova Chios roku 1770

Trvání17681774
MístoMoldavsko, Besarábie, Valašsko, Egejské moře
Příčinystřet ruských a tureckých zájmů v Polsku
Výsledekvítězství Ruska, smlouva z Küçük Kaynarca
Strany
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium Kartlijsko-kachetské království Kartlijsko-kachetské království
Imeretské královstvíImeretské království Imeretské království
Egyptský bejlik
Palestinský emirát
řečtí povstalci
Dánsko-NorskoDánsko-Norsko Dánsko-Norsko
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše ČerkesieČerkesie Čerkesie
Polsko-litevská unie Barská konfederace
Alžírské regenstvíAlžírské regenství Alžírské regenství
Velitelé
Ruské impérium Kateřina II.
Ruské impérium Grigorij Poťomkin
Ruské impérium Pjotr Rumjancev
Ruské impérium Alexandr Suvorov
Ruské impérium Fjodor Ušakov
Ruské impérium Michail Kutuzov
Záporožská Sič Petr Kalnyševský
Imeretské království Šalomoun I.
Ali Bej al-Kabir
Daher el-Omar
Dánsko-Norsko Kristián VII.
Dánsko-Norsko Frederik Kristián Kaas
Osmanská říše Mustafa III.
Osmanská říše Abdulhamid I.
Osmanská říše Ivazzade Halil Paša
Polsko-litevská unie Karol Radziwiłł
Polsko-litevská unie Casimir Pulaski
Polsko-litevská unie Michał Jan Pac
Polsko-litevská unie Móric Beňovský
Alžírské regenství Muhammad V.
Síla
125 000 300 000–600 000
Ztráty
neznámé neznámé

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rusko-turecká válka (1768–1774)

Na základě francouzského popudu a pod požadavkem, aby se Rusko vzdalo svých zásahů do polských záležitostí, vyhlásil osmanský sultán Mustafa III. Rusku válku. Na stranu Turecka se přidaly Krymský chanát a Dubrovnická republika. Kromě toho Turecko vojensky podporovalo polské povstalce. Na straně Ruska vedle pravidelné armády a námořnictva bojovali donští a záporožští kozáci. Ruská vojska dosáhla řady velkých vítězství, když obsadila Azov, dobyla Krym a Besarábii.

Roku 1769 podnikli Tataři z Krymského chanátu nájezd na území Nového Srbska, při kterém bylo odvlečeno do otroctví několik tisíc lidí. Během války v roce 1770 vypuklo protiturecké povstání Řeků na Peloponésu a v roce 1771 v Egyptě a Sýrii.

Ruská armáda pod Rumjancevovým a Suvorovovým vedením prošla Moldávií a porazila Turky v Bulharsku. Postupně zvítězila v bitvě u Largy, u Kahulu a u Kozludži. Ruské středomořské loďstvo pod Orlovovým a Spiridovovým vedením porazila turecké námořnictvo v bitvě u ostrova Chios.

Výsledkem války bylo vítězství Ruska, definitivní přístup k Černému moři, územní zisky na severním Kavkaze a protektorát nad Krymským chanátem. Mírová smlouva podepsaná 21. července 1774 potvrdila Rusku obrovské územní zisky – celé severní pobřeží Černého moře od Azova po Dněpr a Jižní Bug. Rusko bylo prohlášeno „ochráncem křesťanů na Balkáně“. Turecko také uznalo ruskou suverenitu nad Kabardou.[1]

Reference

editovat
  1. VOTÁPEK, Vladimír. Kavkazská tragédie - Ruské dobývání Kavkazu 1783-1864. 1. vyd. Praha: Epocha, 2019. 264 s. (Polozapomenuté války sv.43). ISBN 978-80-7557-169-4. S. 255. 

Externí odkazy

editovat