Rudolf Lančarič
Rudolf Lančarič (14. srpna 1914[1] Grenville, Pensylvánie, USA – 17. února 1951 Praha) byl slovenský pracovník Sboru národní bezpečnosti, který byl v roce 1950 zatčen spolu se skupinou „Šefik Kevič a spoločníci“ a v procesu proti titovským špionům a rozvratníkům v Československu křivě obviněn z velezrady a vyzvědačství a následně v roce 1951 popraven.
| Rudolf Lančarič | |
|---|---|
| Narození | 14. srpna 1914 Grenville, Pensylvánie, USA  USA |
| Úmrtí | 17. února 1951 (ve věku 36 let) Praha  Československo |
| Národnost | slovenská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis
editovatNarodil se 14. srpna 1914 v Grenville v Pensylvánii ve Spojených státech amerických.[2] V roce 1922 se s rodiči a sourozenci vrátil na Slovensko.[3]
Od října 1935 do října 1937 absolvoval vojenskou prezenční službu při pěším pluku v Bratislavě, kde dosáhl hodnosti desátníka. Od 1. dubna 1939 do 4. dubna 1944 sloužil na Hlavním velitelství četnictva, odkud byl propuštěn ze služby kvůli zamlčení nemanželského dítěte. Od 19. dubna 1944 do 19. května 1945 pracoval ve výrobních podnicích.
Po konci druhé světové války se vrátil do služeb Národní bezpečnosti, kde agilně vykonával černou práci. Lančarič se pak účastnil pronásledování Viliama Žingora (tzv. žingoriády), přičemž měl v rámci této akce řídit Zoru Adamcovou, bývalou sekretářku politika Jana Lichnera, která se po únoru 1948 dostala do vyšetřovací vazby StB. Ta po propuštění začala s StB pod nátlakem spolupracovat.[4]
Dne 6. dubna 1950 byl zatčen a v procesu proti titovským špionům a rozvratníkům v Československu byl křivě obviněn z velezrady a vyzvědačství.[5] Obzvláště závažnou okolností v jeho případě byla skutečnost, že byl zvláště povinen zachovávat státní tajemství, k čemuž se zavázal služební přísahou. Prokurátor se ve své argumentaci opíral o výsledky vykonstruovaných procesů s Lászlem Rajkem, ze kterých měl údajně vyplynout záměr Josipa Broze Tita o vybudování tzv. „Dunajské federace,“ která by byla mimo dohled Sovětského svazu.[3] Státní soud v Praze jej 2. září 1950 v politickém procesu jako člena skupiny Jaško a spol. odsoudil k trestu smrti.[6] Nejvyšší soud rozsudek posléze potvrdil a Lančarič tak byl 17. února 1951 popraven.[3] Lančarič byl nakonec odsouzen dříve než samotný Žingor (který poté také dostal trest smrti), kterého pomáhal dostat do vězení.[3][7]
Rehabilitován byl v roce 1964 na základě vyšetření Inspekce Ministerstva vnitra.[3]
Reference
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Lančarič na slovenské Wikipedii.
- ↑ Rudolf Lančarič. Vzpomínky [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Rudolf Lančarič (14. 8. 1914 – 17. 2. 1951) – Ústav pro studium totalitních režimů [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Rudolf Lančarič – obeť Stalinovej honby na Tita [online]. Dostupné online.
- ↑ Podoby násilia [online]. Dostupné online.
- ↑ Rudolf Lančarič | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Českoslovenští komunisté: začali jako reformátoři a skončili jako poskokové Moskvy. Reflex.cz [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ Komunisti uchmatli v Československu vládu bez násilia, to prišlo až potom [online]. [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. (slovensky)